Keywords
Summary

Keywords

1. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Daňové právní předpisy – Korporační daň

(Články 49 SFEU a 63 SFEU)

2. Unijní právo – Přímý účinek – Vnitrostátní daně neslučitelné s unijním právem – Vrácení – Odmítnutí – Podmínka – Daň přenesená poplatníkem přímo na kupujícího

3. Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy – Zdanění dividend

(Článek 63 SFEU)

Summary

1. Články 49 SFEU a 63 SFEU brání takové právní úpravě členského státu, jejímž cílem je zamezení dvojího ekonomického zdanění dividend, která umožňuje mateřské společnosti započíst na srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku, kterou je povinna uhradit při následném vyplacení dividend svým akcionářům, které jí poukázaly její dceřiné společnosti, slevu na dani spojenou s rozdělením těchto dividend, pocházejí-li od dceřiné společnosti usazené v tomto členském státě, přičemž tuto možnost neposkytuje, pocházejí-li tyto dividendy od dceřiné společnosti usazené v jiném členském státě, neboť tato právní úprava v tomto posledně uvedeném případě nezakládá právo na poskytnutí slevy na dani spojené s rozdělením těchto dividend touto dceřinou společností.

(viz bod 69, výrok 1)

2. Pokud vnitrostátní daňový režim, jehož cílem je zamezení dvojímu ekonomickému zdanění dividend, nevede jako takový k přenesení neoprávněně uhrazené daně daňovým poplatníkem na třetí osobu, právo Unie brání tomu, aby členský stát odmítl vrácení částek zaplacených mateřskou společností z toho důvodu, že by toto vrácení pro tuto společnost představovalo bezdůvodné obohacení, nebo z toho důvodu, že částka zaplacená mateřskou společností nepředstavuje pro tuto společnost účetní či daňový náklad, ale započítává se na součet částek, které mohou být následně vyplaceny jejím akcionářům.

Jediná výjimka z práva na vrácení daní vybraných v rozporu s právem Unie nastává v případě, že daň byla poplatníkem přímo přenesena na kupujícího.

(viz body 74, 76, výrok 2)

3. Zásada rovnocennosti a zásada efektivity nebrání tomu, aby vrácení částek mateřské společnosti – které má zajistit uplatnění téhož daňového režimu na dividendy, které jsou vypláceny jejími dceřinými společnostmi usazenými v členském státě, a dividendy vyplácené jejími dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech, následně vyplacené mateřskou společností – bylo v zásadě podmíněno tím, že daňový poplatník předloží údaje, které jsou jen v jeho držení a které se v případě každé sporné dividendy týkají zejména skutečně uplatněné sazby daně a skutečně uhrazené částky daně ze zisku dosaženého dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech, zatímco v případě dceřiných společností usazených v uvedeném členském státě se tytéž informace, se kterými je správní orgán seznámen, nevyžadují. Předložení těchto informací však lze požadovat pouze za předpokladu, že je v praxi možné a nepříliš obtížné předložit důkaz o uhrazení daně dceřinými společnostmi se sídlem v jiných členských státech, zejména pak s ohledem na právní předpisy uvedených členských států, které se týkají zamezení dvojímu zdanění a oznamování výše splatné korporační daně, jakož i archivace správních dokumentů. Je na vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda jsou tyto podmínky splněny.

(viz bod 102, výrok 3)