This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62009CJ0322
Shrnutí rozsudku
Shrnutí rozsudku
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Použití nového argumentu – Přípustnost – Meze
(Statut Soudního dvora, článek 58; jednací řád Soudního dvora, čl. 113 odst. 2)
2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty napadnutelné původcem stížnosti poukazující na státní podporu – Dopis, kterým Komise oznamuje stěžovatelce, že neexistuje dostatečný základ k vyjádření se k případu – Rozhodnutí ve smyslu článku 4 nařízení č. 659/1999 – Napadnutelný akt – Žaloba podaná zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES – Přípustnost
(Článek 88 odst. 2 a 3 ES a článek 230 ES; nařízení Rady č. 659/1999, články 4 a 13)
1. Z ustanovení článku 58 statutu Soudního dvora a z čl. 113 odst. 2 jeho jednacího řádu vyplývá, že v rámci kasačního opravného prostředku se navrhovatel může dovolávat jakéhokoli relevantního argumentu s jedinou výhradou, že kasační opravný prostředek nemění předmět sporu před Soudem.
(viz bod 41)
2. Pokud jde o přípustnost žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, je třeba se zaměřit na samotný obsah těchto aktů. Forma, v níž je akt nebo rozhodnutí přijato, je pro přípustnost žaloby na neplatnost v zásadě nerozhodná. Pro kvalifikaci dotčeného aktu je tedy v zásadě bezvýznamné, zda tento akt splňuje či nikoliv určité formální požadavky, tedy zda je svým autorem řádně nazván, nebo zda uvádí ustanovení, která jsou jeho právním základem, nebo požadavek na oznámení třetí osobě.
Napadnutelnými akty ve smyslu článku 230 ES jsou opatření, která vyjadřují konečné stanovisko Komise ve správním řízení a jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, kterými mohou být dotčeny zájmy žalobce, a nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí, která takové účinky nemají.
V rámci řízení o kontrole státních podpor musí Komise bez ohledu na zdroj informací provést přezkum, má-li informace týkající se údajné protiprávní podpory. Přezkum stížnosti znamená zahájení předběžné fáze přezkumu stanovené v čl. 88 odst. 3 ES, přičemž Komise má povinnost bezodkladně přezkoumat případnou existenci podpory a její slučitelnost se společným trhem. Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 o uplatňování článku 88 ES ukládá Komisi, aby ukončila předběžnou fázi přezkumu přijetím rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2, 3 nebo 4 tohoto nařízení, a to buď rozhodnutí popírajícího existenci podpory, nebo rozhodnutí nevznášet námitky, anebo rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení, přičemž tento orgán není oprávněn během předběžné fáze přezkumu setrvávat v nečinnosti. V daném okamžiku mu přísluší buď zahájit další fázi přezkumu podle čl. 88 odst. 2 ES, nebo odložit věc tak, že přijme rozhodnutí v tomto smyslu.
Pokud Komise po přezkumu stížnosti konstatuje, že šetření neumožňuje dospět k závěru, že existuje státní podpora ve smyslu článku 87 ES, nebo kvalifikuje opatření jako existující podporu a podrobí jej tak průběžnému přezkumu podle čl. 88 odst. 1 ES, implicitně tak odmítne zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 ES.Takové rozhodnutí odmítající zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 ES je konečné, a nelze jej kvalifikovat jako pouhé předběžné opatření.
Dopis Komise, kterým podpory oznámené ve stížnosti podané konkurenčním podnikem podniku příjemce podpory kvalifikuje jako existující podpory a dospěje k závěru, že neexistují dostačující důvody pro pokračování v přezkumu stížnosti, je tedy rozhodnutím z titulu článku 4 nařízení č. 659/1999 a musí být považován za napadnutelný akt ve smyslu článku 230 ES. Dospěje-li totiž Komise k závěru, že neexistují dostačující důvody pro pokračování v přezkumu stížnosti, z podstaty sporného aktu vyplývá, že si vytvořila konečný názor na přezkoumávaná opatření a vyjádřila tak svoji vůli ukončit předběžný přezkum. Tímto konstatováním implicitně odmítá zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
Ve vztahu k takovému rozhodnutí se osoby, jimž svědčí procesní záruky stanovené čl. 88 odst. 2 ES, mohou domoci jejich dodržení, pouze pokud mají možnost napadnout toto rozhodnutí před soudem Unie v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES.
(viz body 46–54, 57–60)