Věc C-12/08

Mono Car Styling SA, v likvidaci

v.

Dervis Odemis a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour du travail de Liège)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Směrnice 98/59/ES — Články 2 a 6 — Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v případech hromadného propouštění — Povinnosti zaměstnavatele — Právo zaměstnanců podat opravný prostředek — Požadavek konformního výkladu“

Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho přednesené dne 21. ledna 2009   I ‐ 6656

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. července 2009   I ‐ 6686

Shrnutí rozsudku

1. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   (Směrnice Rady 98/59, čl. 2 a 6)

2. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Vnitrostátní právní úprava informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v případech hromadného propouštění

   (Směrnice Rady 98/59, čl. 2 a 6)

3. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   (Směrnice Rady 98/59, článek 2)

1.  Článek 6 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění ve spojení s článkem 2 této směrnice je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí postupy umožňující zástupcům zaměstnanců i jednotlivým zaměstnancům nechat přezkoumat dodržování povinností stanovených touto směrnicí, ale která omezuje individuální právo zaměstnanců podat žalobu pokud jde o žalobní důvody, které mohou uplatnit, a toto právo podmiňuje předchozím vznesením námitek ze strany zástupců zaměstnanců vůči zaměstnavateli, jakož i předchozím vyrozuměním zaměstnavatele dotčeným zaměstnancem o tom, že napadá dodržení postupu informování a projednání.

   Právo na informování a projednání stanovené ve směrnici 98/59, a zejména v jejím článku 2, je totiž určeno ve prospěch zaměstnanců jako celku, a má tudíž kolektivní povahu. Úroveň ochrany tohoto kolektivního práva požadovaná článkem 6 této směrnice je tudíž dosažena, jestliže příslušná vnitrostátní právní úprava přiznává zástupcům zaměstnanců právo podat žalobu, které není omezeno ani nepodléhá zvláštním podmínkám.

   (viz body 42–43, 45, výrok 1)

2.  Skutečnost, že vnitrostátní právní úprava stanovící postupy, které zástupcům zaměstnanců umožňují nechat přezkoumat, zda zaměstnavatel dodržel všechny povinnosti informovat a provádět konzultace stanovené směrnicí 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění podřizuje omezením a podmínkám individuální právo podat žalobu, které ostatně přiznává každému zaměstnanci dotčenému hromadným propouštěním, nemůže porušit zásadu účinné soudní ochrany.

   (viz bod 52, výrok 2)

3.  Článek 2 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ve srovnání s povinnostmi stanovenými v článku 2 omezuje povinnosti zaměstnavatele, který zamýšlí provést hromadné propouštění. Při použití vnitrostátního práva je vnitrostátní soud na základě zásady konformního výkladu vnitrostátního práva povinen přihlédnout k veškerým pravidlům vnitrostátního práva a vykládat je v co možná největším rozsahu ve světle znění a cíle směrnice 98/59, aby bylo dosaženo výsledku sledovaného touto směrnicí. Vnitrostátní soud tudíž musí v rámci své pravomoci zajistit, aby povinnosti takového zaměstnavatele nebyly ve srovnání s povinnostmi stanovenými v článku 2 této směrnice omezeny.

   (viz bod 65, výrok 3)