Věc C-523/07

Řízení zahájené

A

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)

„Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Věcná působnost — Pojem ‚občanskoprávní věci‘ — Rozhodnutí o převzetí péče o děti a o jejich umístění mimo rodinu — Obvyklé bydliště dítěte — Zajišťovací opatření — Příslušnost“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 29. ledna 2009   I ‐ 2808

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009   I ‐ 2831

Shrnutí rozsudku

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Rozsah působnosti – Pojem „občanskoprávní věci“

   [Nařízení Rady č. 2201/2003, body 5 a 10 odůvodnění, čl. 1 odst. 1 a 2 písm. d) a odst. 2 bod 7]

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Pojem „obvyklé bydliště“ ve smyslu čl. 8 odst. 1

   (Nařízení Rady č. 2201/2003, bod 12 odůvodnění a čl. 8 odst. 1)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Zajišťovací a dočasná opatření

   [Nařízení Rady č. 2201/2003, články 20 a 53 a čl. 55 písm. c)]

4. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Soudní příslušnost

   (Nařízení Rady č. 2201/2003, článek 53)

1.  Článek 1 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 musí být vykládán tak, že rozhodnutí, které nařizuje okamžité převzetí péče o dítě a jeho umístění mimo vlastní rodinu, spadá pod pojem „občanskoprávní věci“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud toto rozhodnutí bylo přijato v rámci pravidel veřejného práva na ochranu dítěte.

   (viz bod 29, výrok 1)

2.  Vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 neobsahuje výslovný odkaz na právo členských států za účelem určení smyslu a rozsahu působnosti pojmu „obvyklé bydliště“, musí být toto určení provedeno s ohledem na souvislosti ustanovení a cíl nařízení, zejména cíl vyplývající z dvanáctého bodu jeho odůvodnění, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, zejména na blízkost. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je tedy třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí.

   Pojem „obvyklé bydliště“ podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 proto musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě.

   (viz body 33, 35, 38, 44, výrok 2)

3.  O takovém zajišťovacím opatření, jakým je převzetí dětí do péče, může rozhodnout vnitrostátní soud podle článku 20 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000, jestliže jsou splněny následující podmínky:

   —	dotčená opatření musí být naléhavá;

   —	musí se týkat osob nacházejících se v dotyčném členském státě a

   —	musí mít dočasnou povahu.

   Provádění tohoto opatření přijatého za účelem ochrany nejlepšího zájmu dítěte i jeho závaznost jsou stanoveny v souladu s vnitrostátním právem. Po provedení zajišťovacího opatření není vnitrostátní soud povinen postoupit věc příslušnému soudu jiného členského státu. Avšak vzhledem k tomu, že předběžná nebo zajišťovací opatření mají dočasnou povahu, může vzhledem k okolnostem fyzického, psychického a intelektuálního vývoje dítěte vyvstat potřeba předčasného zásahu příslušného soudu za účelem přijetí konečného opatření. Vyžaduje-li to ochrana nejlepšího zájmu dítěte, musí vnitrostátní soud, který předběžná či zajišťovací opatření přijal, informovat o jejich přijetí, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu.

   (viz body 47, 56, 59, 64–65, výrok 3)

4.  Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000, příslušný soud jiného členského státu.

   (viz bod 71, výrok 4)