Věc C-390/06

Nuova Agricast Srl

v.

Ministero delle Attività Produttive

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Roma)

„Státní podpory — Režim podpor schválený na omezenou dobu — Oznámení pozměněného režimu podpor na nové období — Přechodná opatření mezi dvěma po sobě jdoucími režimy — Rozhodnutí Komise nevznášet proti nim námitky — Informace, které Komise mohla mít k dispozici — Platnost rozhodnutí Komise — Rovné zacházení — Odůvodnění“

Stanovisko generálního advokáta J. Mazáka přednesené dne 27. listopadu 2007   I - 2580

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. dubna 2008   I - 2600

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Otázka týkající se platnosti rozhodnutí Komise považovaného předkládajícím soudem za skutečnost vedoucí ke vzniku škody – Přípustnost

   (Článek 234 ES)

2. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Slučitelnost podpory se společným trhem – Neslučitelnost podpory porušující takové obecné zásady práva Společenství, jako je zásada rovného zacházení

   (Článek 88 ES)

3. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Přezkum Komisí – Posouzení platnosti rozhodnutí Komise přijatého během fáze předběžného přezkoumání v závislosti na informacích, které měla k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí

   (Článek 88 odst. 2 a 3 ES; nařízení Rady č. 659/1999, články 4 a 5)

4. Podpory poskytované státy – Slučitelnost podpory se společným trhem – Podpora, která má za následek zlepšení finanční situace podniku, který je jejím příjemcem, aniž by byla nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 87 odst. 3 ES – Neexistence

   (Článek 87 odst. 3 ES)

5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

   (Článek 253 ES)

1.  Předběžná otázka týkající se rozhodnutí Komise je přípustná, pokud má předkládající soud za to, že toto rozhodnutí je skutečností vedoucí ke vzniku škody utrpěné podnikem a že se včleňuje mezi skutečné jednání vytýkané tímto podnikem vnitrostátní správě a vznik škody, které se dovolává.

   (viz body 47–48)

2.  Státní podpora, která některými ze svých podmínek porušuje takové obecné zásady práva Společenství, jako je zásada rovného zacházení, nemůže být Komisí prohlášena za slučitelnou se společným trhem.

   (viz bod 51)

3.  Účelem fáze předběžného přezkoumání státních podpor zavedené čl. 88 odst. 3 ES a upravené články 4 a 5 nařízení č. 659/1999 je pouze umožnit Komisi, aby si učinila předběžný názor ohledně částečné či celkové slučitelnosti podpory nebo režimu podpor. Platnost rozhodnutí Komise nevznášet námitky proti podpoře nebo režimu podpor nemůže být posuzována v závislosti na informacích, které nemohla mít k dispozici během fáze předběžného přezkoumání. Jinak by to Komisi podněcovalo k tomu, aby zahajovala systematicky vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES a vyzývala zúčastněné strany, aby předložily svá vyjádření tak, aby se vyhnula tomu, že informace, které nemohla mít k dispozici, povedou ke zrušení jejího rozhodnutí o schválení uvedené podpory nebo režimu podpor.

   (viz body 57, 60)

4.  Státní podpora, která má za následek zlepšení finanční situace podniku, který je jejím příjemcem, aniž by byla nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 87 odst. 3 ES, nemůže být považována za slučitelnou se společným trhem. Závěr o neexistenci nezbytnosti podpory může zejména vyplývat ze skutečnosti, že dotovaný projekt byl již podnikem, který si přeje získat podporu, zahájen nebo dokonce dokončen před tím, než byla žádost o podporu předána příslušným orgánům, což vylučuje, aby dotyčná podpora mohla hrát podnětnou roli.

   (viz body 68–69)

5.  Povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 253 ES se omezuje v zásadě na důvody, na základě kterých daná kategorie hospodářských subjektů využívá daného opatření, ale neznamená, že je nutné odůvodňovat vyloučení všech ostatních hospodářských subjektů, které se nenacházejí ve srovnatelné situaci. Vzhledem k tomu, že počet kategorií vyloučených z možnosti využít opatření je potenciálně neomezen, totiž nelze po orgánech Společenství požadovat, aby uváděly zvláštní odůvodnění pro každou z nich. Naproti tomu, pokud se subjekty, na které se akt vztahuje, a jiné hospodářské subjekty, které akt vylučuje, nacházejí ve srovnatelné situaci, má orgán Společenství, který je tvůrcem aktu, povinnost v rámci zvláštního odůvodnění vylíčit, čím je takto zavedené rozdílné zacházení objektivně odůvodněno.

   (viz body 81–82)