Keywords
Summary

Keywords

1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Posuzovací pravomoc Komise

(Nařízení Rady č. 17; sdělení Komise 98/C 9/03)

3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporné odůvodnění – Přípustnost

4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 17, článek 17)

5. Kasační opravný prostředek – Příslušnost Soudního dvora

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03)

6. Právo Společenství – Zásady – Ochrana legitimního očekávání

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

Summary

1. Závažnost protiprávního jednání porušujícího pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, která musí být zohledněna za účelem stanovení výše pokut, které mají být uloženy, se určí odkazem na množství okolností, v případě kterých Komise disponuje prostorem pro uvážení. Zohlednění přitěžujících okolností při stanovení pokuty je v souladu s úlohou Komise zabezpečit soulad chování podniků s pravidly hospodářské soutěže.

Případné opakování protiprávního jednání je uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být přihlédnuto při posuzování závažnosti daného protiprávního jednání.

Za těchto podmínek tvrzení, podle kterého před vstupem v platnost pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO postrádala praxe Komise v dotčené oblasti jasnost a předvídatelnost, přehlíží právní souvislost existující mezi čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, který tvoří právní základ napadeného rozhodnutí, na straně jedné a pokyny na straně druhé.

Pokyny totiž netvoří právní základ pro určení výše pokuty, ale pouze upřesňují uplatňování čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. V této souvislosti mohly podniky i přes neexistenci pokynů předvídat právní důsledky svého jednání.

Komise tudíž v rámci výkonu své posuzovací pravomoci má oprávněně za to, že skutečnost opakovaného protiprávního jednání souvisí se závažností spáchaného protiprávního jednání, a může kvalifikovat toto opakované protiprávní jednání jako přitěžující okolnost, aniž by porušila zásadu nulla poena sine lege .

(viz body 25–30)

2. I když ani nařízení č. 17, ani pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nestanoví maximální lhůtu pro případy konstatování opakovaného protiprávního jednání, nelze na základě zásady právní jistoty existenci této lhůty vyloučit.

Komise totiž disponuje posuzovací pravomocí, pokud jde o výběr skutečností, které zohledňuje pro účely stanovení výše pokut, jako zejména konkrétní okolnosti věci, její souvislosti a odrazující dosah pokut, a to aniž by bylo nutné sestavit závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto.

Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakovaného protiprávního jednání, jako je opakování protiprávního chování v poměrně krátkém časovém odstupu oddělujícím každé protiprávní jednání, je součástí uvedené pravomoci Komise a posledně jmenovaná nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou.

Opakované protiprávní jednání totiž představuje důležitou skutečnost, kterou by Komise měla posoudit, jelikož jeho zohlednění sleduje účel motivovat podniky, které vykazují sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, aby změnily své jednání. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k příznakům potvrzujícím existenci takových sklonů, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními.

(viz body 36–40)

3. Otázka, zda je odůvodnění rozsudku Soudu rozporné, nebo nedostačující, je právní otázkou, kterou jako takovou je možné uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku.

Za účelem splnění své povinnosti uvést odůvodnění nemá Soud povinnost poskytovat ve svém rozsudku vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být konkludentní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum.

V tomto ohledu je v rámci zohlednění přitěžujících okolností opakované protiprávní jednání nejen relevantní skutečností, ale je rovněž skutečností zvláštní důležitosti a velmi významným příznakem závažnosti protiprávního jednání za účelem určení výše pokuty z pohledu účinného odrazení. Opakované protiprávní jednání je důkazem toho, že sankce dříve uložená navrhovatelce nevyvolala dostatečně odrazující účinky.

Za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání tedy Soud může použít pojem opakovaného protiprávního jednání, aniž by tím byl jeho rozsudek postižen vadou spočívající v rozporném odůvodnění.

(viz body 43, 45–48)

4. V souladu s článkem 229 ES mohou nařízení vydaná společně Evropským parlamentem a Radou Evropské unie na základě ustanovení Smlouvy na Soudní dvůr přenést pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci týkající se sankcí, které tato nařízení stanoví.

Taková pravomoc byla přenesena na soud Společenství článkem 17 nařízení č. 17. Soud Společenství je tedy oprávněn nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.

Z toho vyplývá, že soud Společenství je oprávněn vykonávat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení, a že tato pravomoc může být vykonávána jak za účelem snížení této částky, tak za účelem jejího zvýšení.

(viz body 60–62)

5. Dodržování práv obhajoby v jakémkoli řízení, které může vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, představuje základní zásadu práva Společenství, která byla nejednou zdůrazněna judikaturou Soudního dvora.

V rámci kasačního opravného prostředku směřujícího proti rozsudku Soudu, kterým se stanoví výše pokuty uložené podniku, který porušil pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, je předmětem přezkumu Soudního dvora jednak přezkoumání otázky, v jakém rozsahu Soud právně náležitým způsobem přihlédl ke všem zásadním faktorům pro posouzení závažnosti určitého jednání ve světle článků 81 ES a 82 ES, jakož i článku 15 nařízení č. 17, a jednak ověření, zda Soud právně dostačujícím způsobem odpověděl na veškeré argumenty uvedené žalobcem směřující ke zrušení nebo snížení pokuty.

Jestliže v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci Soud vycházel výlučně z ustanovení pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO bez uplatnění jiných skutečností, okolností nebo kritérií, jejichž zohlednění by dotčený podnik nemohl předvídat, nemůže uvedený podnik uplatňovat důvod vycházející z porušení práv obhajoby.

(viz body 68–69, 82–83)

6. Zásada zákazu retroaktivity trestněprávních ustanovení je společnou zásadou pro všechny právní řády členských států a tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje soud Společenství.

Zejména čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, který zakotvuje zejména zásadu legality trestných činů a trestů ( nullum crimen, nulla poena sine lege ), může bránit zpětnému použití nového výkladu normy vymezující trestný čin.

Tak je tomu zejména tehdy, pokud se jedná o soudní výklad, jehož výsledek nebyl v době, kdy byl trestný čin spáchán, rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na výklad zastávaný v této době v judikatuře týkající se dotčeného právního předpisu.

Nicméně skutečnost, že Komise v minulosti uložila pokuty určité úrovně za různé typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 17, je-li to nezbytné k zajištění uplatňování politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Účinné použití pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže naopak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

Podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, tedy nemohou nabýt legitimního očekávání v souvislosti s metodou výpočtu výše pokut použitou v minulosti.

(viz body 87–91)