Keywords
Summary

Keywords

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003

(Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 1 odst. 1 a čl. 2 bod 7)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003

(Akt o přistoupení z roku 1994, společné prohlášení č. 28; nařízení Rady č. 2201/2003)

Summary

1. Článek 1 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000, ve znění nařízení č. 2116/2004, musí být vykládán tak, že jediné rozhodnutí, které nařizuje okamžité převzetí péče o dítě a jeho umístění mimo vlastní rodinu do pěstounské rodiny, spadá pod pojem „občanskoprávní věci“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud toto rozhodnutí bylo přijato v rámci pravidel veřejného práva na ochranu dítěte.

Pojem „občanskoprávní věci“ ve smyslu uvedeného ustanovení musí být totiž vykládán autonomně. Pouze jednotné použití nařízení č. 2201/2003 v členských státech, které vyžaduje, aby rozsah působnosti tohoto nařízení byl vymezen právem Společenství, a nikoli vnitrostátními právními řády, může zajistit uskutečnění cílů sledovaných tímto nařízením, mezi něž patří rovné zacházení se všemi dotyčnými dětmi. Tento cíl je podle pátého bodu odůvodnění uvedeného nařízení zajištěn pouze tehdy, pokud veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti spadají do působnosti tohoto nařízení. Tato zodpovědnost je v čl. 2 bodě 7 tohoto nařízení definována široce v tom smyslu, že zahrnuje veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřena rozhodnutím, právními předpisy nebo právně závaznou dohodou. V tomto ohledu není podstatné, zda je rodičovská zodpovědnost dotčena ochranným opatřením státu, nebo rozhodnutím, které je vydáno z podnětu nositele nebo nositelů práva péče o dítě.

(viz body 46–50, 53, výrok 1)

2. Nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000, ve znění nařízení č. 2116/2004, musí být vykládáno tak, že harmonizovanou vnitrostátní úpravu týkající se uznávání a výkonu správních rozhodnutí o převzetí péče o osoby a o jejich umístění, přijatou v rámci severské spolupráce, nelze použít na rozhodnutí o převzetí péče o dítě, které spadá do působnosti tohoto nařízení.

Spolupráce mezi severskými státy v oblasti uznávání a výkonu správních rozhodnutí o převzetí péče o osoby nebo o jejich umístění totiž není uvedena mezi výjimkami taxativně vyjmenovanými v nařízení č. 2201/2003.

Mimoto tento výklad není vyvrácen společným prohlášením č. 28 o severské spolupráci, připojeným k Závěrečnému aktu Smlouvy o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie. Podle uvedeného prohlášení se totiž členské státy Evropské unie, které se připojily k severské spolupráci, zavázaly pokračovat v této spolupráci v souladu s právem Společenství. Z toho plyne, že tato spolupráce musí dodržovat zásady zakotvené v právním řádu Společenství. Vnitrostátní soud pověřený v rámci své pravomoci použitím norem práva Společenství má přitom povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

(viz body 57, 61, 63–66, výrok 2)