Keywords
Summary

Keywords

1. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

2. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem

(Článek 2 první pododstavec čtvrtá odrážka Smlouvy o EU; úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

3. Volný pohyb zboží – Výrobky ve volném oběhu

(Článek 24 ES; úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

4. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

Summary

1. Zásada ne bis in idem zakotvená v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody se uplatní na rozhodnutí soudu smluvního státu vydané v trestním řízení, kterým je obžalovaný pravomocně zproštěn obžaloby z důvodu promlčení trestného činu, kvůli kterému bylo zahájeno stíhání.

Hlavní věta obsažená v jediné větě představující uvedený článek 54 totiž nijak neodkazuje na obsah rozsudku, který se stal pravomocným. Není použitelná pouze na odsuzující rozsudky.

Navíc neuplatnění článku 54 v případě pravomocného zproštění obžaloby z důvodu promlčení trestného činu by zmařilo dosažení cíle uvedeného ustanovení, kterým je zabránit tomu, aby z důvodu výkonu svého práva volného pohybu byla dotčená osoba trestně stíhána za tentýž čin na území více smluvních států. Je tedy třeba mít za to, že v případě dotčené osoby byl vydán pravomocný rozsudek.

Jistě, ohledně promlčecích lhůt nedošlo k harmonizaci právní úpravy smluvních států. Nicméně žádné ustanovení hlavy VI Smlouvy o Evropské unii týkající se policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, ani Schengenská dohoda či úmluva k jejímu provedení, nepodmiňuje uplatnění článku 54 harmonizací nebo přinejmenším sbližováním trestněprávních předpisů členských států v oblasti řízení vedoucích k zastavení trestního stíhání a obecněji, harmonizací nebo sbližováním jejich trestně právních předpisů. Zásada ne bis in idem nezbytně znamená, že mezi smluvními státy existuje vzájemná důvěra v jejich příslušné systémy trestního soudnictví a že každý z uvedených států přijme uplatnění trestního práva platného v ostatních smluvních státech, i kdyby uplatnění jeho vlastního vnitrostátního práva vedlo k odlišnému řešení.

Konečně rámcové rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy nebrání uplatnění zásady ne bis in idem v případě pravomocného zproštění obžaloby z důvodu promlčení trestného činu. Zavedení možnosti stanovené v čl. 4 bodě 4 uvedeného rámcového rozhodnutí odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, zejména je‑li trestní stíhání podle práva vykonávajícího členského státu promlčeno a jednání spadá do pravomoci tohoto státu na základě jeho vlastního trestního práva, totiž není podmíněno existencí rozsudku založeného na promlčení trestního stíhání. Případ, kdy byla vyžádaná osoba pravomocně odsouzena za stejný čin členským státem, je upraven čl. 3 odst. 2 uvedeného rámcového rozhodnutí, přičemž toto ustanovení uvádí důvod pro povinné odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu.

(viz body 24, 27–31, 33, výrok 1)

2. Zásada ne bis in idem zakotvená v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody se uplatní pouze na osoby, v jejichž případě byl ve smluvním státě vydán pravomocný rozsudek. Tento výklad založený na znění uvedeného článku 54 je potvrzen účelem ustanovení hlavy VI Smlouvy o Evropské unii, jak je uveden v článku 2 prvním pododstavci čtvrté odrážce EU.

(viz body 36–37, výrok 2)

3. Trestní soud smluvního státu nemůže považovat zboží za zboží ve volném oběhu na jeho území pouze z toho důvodu, že trestní soud jiného smluvního státu určil ve vztahu k témuž zboží, že trestný čin pašování byl promlčen.

Aby totiž výrobky, které pocházejí ze třetích zemí, byly považovány za výrobky ve volném oběhu v členském státě, musejí být splněny tři podmínky uvedené v článku 24 ES. Rozhodnutí soudu členského státu, že trestný čin pašování vytýkaný obžalovanému je promlčen, nemění právní kvalifikaci dotčených výrobků, neboť zásada ne bis in idem zakotvená v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody zavazuje soudy smluvních států pouze v rozsahu, v jakém brání tomu, aby obžalovaný, v jehož případě byl vydán pravomocný rozsudek v jiném smluvním státě, byl stíhán podruhé za tentýž čin.

(viz body 49–52, výrok 3)

4. Jediným relevantním kritériem pro účely uplatnění pojmu „tentýž čin“ ve smyslu článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody je kritérium totožnosti skutkové podstaty činu, chápané jako existence souboru konkrétních skutků, které jsou vzájemně neoddělitelně spojeny. Proto uvedení zboží na trh v jiném členském státě po dovozu do členského státu, který rozhodl o zproštění obžaloby z důvodu promlčení trestného činu pašování, je jednáním, které může být součástí „téhož činu“ ve smyslu uvedeného článku 54. Konečné posouzení v tomto ohledu však přísluší příslušným vnitrostátním orgánům, které musí určit, zda předmětná skutková podstata představuje soubor skutků neoddělitelně spojených v čase, v prostoru, jakož i svým předmětem.

(viz body 54, 56–57, výrok 4)