Věc C‑119/23

Virgilijus Valančius

v.

Lietuvos Republikos Vyriausybė

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Vilniaus apygardos administracinis teismas)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Článek 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU – Článek 254 druhý pododstavec SFEU – Jmenování soudců Tribunálu Evropské unie – Záruky nezávislosti – Způsobilost k výkonu vysokých soudních funkcí – Vnitrostátní postup navrhování kandidáta na funkci soudce Tribunálu Evropské unie – Skupina nezávislých odborníků pověřená ohodnocením kandidátů – Seznam kandidátů splňujících požadavky stanovené v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v čl. 254 druhém pododstavci SFEU – Navržení kandidáta uvedeného na seznamu kandidátů, který není nejlépe ohodnoceným kandidátem – Stanovisko výboru stanoveného v článku 255 SFEU k vhodnosti kandidátů“

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Rozsah – Postup jmenování unijních soudců – Vnitrostátní postup navrhování kandidáta na funkci soudce Tribunálu Evropské unie – Žádost o výklad požadavků stanovených Smlouvami pro jmenování soudců Tribunálu – Zahrnutí

   (Článek 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU; čl. 254 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 28–34)

2. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Zásada nezávislosti soudců – Rozsah – Spojitost s právem na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem

   (Článek 2 a čl. 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU)

   (viz body 46–50)

3. Soudní dvůr Evropské unie – Jmenování soudců Tribunálu Evropské unie – Požadavky nezávislosti a odborné způsobilosti stanovené unijním právem – Dopad na vnitrostátní postupy navrhování kandidátů na funkci soudce Tribunálu – Vnitrostátní předpisy, které stanoví, že výběrového řízení se účastní skupina nezávislých odborníků pověřených ohodnocením kandidátů a sestavením seznamu kandidátů – Návrh národní vlády na schválení jiného kandidáta uvedeného na tomto seznamu, než je kandidát s nejlepším ohodnocením – Přípustnost – Záruky splnění uvedených požadavků

   (Článek 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU; čl. 254 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 53, 54, 56–60, 62, 63, 65, 66 a výrok)

Shrnutí

Velký senát Soudního dvora, kterému Vilniaus apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu, Litva) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, se vyjadřuje k dopadu ustanovení Smluv upravujících jmenování soudců Tribunálu Evropské unie ( 1 ) na vnitrostátní postup navrhování kandidátů na výkon této funkce.

V roce 2016 byl soudcem Tribunálu jmenován Virgilijus Valančius. Po skončení svého funkčního období v srpnu 2019 pokračoval ve výkonu funkce ( 2 ). V roce 2021 bylo vyhlášeno řízení pro výběr kandidáta na funkci soudce Tribunálu ( 3 ). V souladu s tímto řízením sestavila pracovní skupina složená převážně z nezávislých odborníků seznam kandidátů seřazených sestupně podle dosaženého počtu bodů. Virgilijus Valančius byl na tomto seznamu nejlépe ohodnoceným kandidátem.

V roce 2022 se litevská vláda rozhodla navrhnout jako kandidáta na funkci soudce Tribunálu osobu zapsanou na druhém místě na tomto seznamu. Po záporném stanovisku k tomuto kandidátovi vydaném výborem stanoveným v článku 255 SFEU se tato vláda rozhodla navrhnout kandidaturu osoby zapsané na stejném seznamu na třetím místě. V roce 2023 byla tato posledně uvedená osoba jmenována soudcem Tribunálu.

Virgilijus Valančius napadl u předkládajícího soudu legalitu rozhodnutí litevské vlády, jimiž byli navrženi jednotliví kandidáti, a domáhal se zejména toho, aby byla této vládě uložena povinnost znovu zahájit postup navrhování kandidátů a předložit jméno nejlépe ohodnoceného kandidáta na seznamu kandidátů.

V tomto kontextu předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby se vyjádřil k výkladu ustanovení Smluv upravujících jmenování soudců Tribunálu.

Závěry Soudního dvora

Pokud jde o jeho pravomoc rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, Soudní dvůr poznamenal, že podle unijního práva ( 4 ) se postup jmenování soudce Tribunálu skládá ze tří fází. V první fázi navrhne vláda dotyčného členského státu kandidáta na funkci soudce Tribunálu a předá tento návrh generálnímu sekretariátu Rady. Ve druhé fázi výbor stanovený v článku 255 SFEU vydá stanovisko k vhodnosti tohoto kandidáta na funkci soudce Tribunálu s ohledem na požadavky stanovené v čl. 254 druhém pododstavci SFEU. Ve třetí fázi, která následuje po konzultaci s tímto výborem, jmenují vlády členských států prostřednictvím svých zástupců uvedeného kandidáta soudcem Tribunálu rozhodnutím přijatým vzájemnou dohodou na návrh vlády dotyčného členského státu. Rozhodnutí o navržení kandidáta na funkci soudce Tribunálu přijaté vládou členského státu představuje první fázi postupu jmenování upraveného v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a čl. 254 druhém pododstavci SFEU, a spadá tedy z tohoto důvodu do působnosti těchto ustanovení. Za těchto podmínek spadá výklad těchto ustanovení zjevně do pravomoci Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách.

Pokud jde o podstatu položených předběžných otázek, zdůraznil Soudní dvůr, že požadavek nezávislosti soudů konkretizuje jednu ze základních hodnot Unie a jejích členských států zakotvených v článku 2 SEU, které vymezují samotnou identitu Unie jako společného právního řádu a jejich dodržování je závazné jak pro Unii, tak pro členské státy. Vzhledem k tomu, že tento požadavek, který zahrnuje dva aspekty, nezávislost v úzkém slova smyslu a nestrannost, je neodmyslitelně spjat se soudním rozhodováním a článek 19 SEU pověřuje Soudní dvůr Evropské unie i vnitrostátní soudy úkolem zajistit soudní přezkum v rámci právního řádu Unie, platí tento požadavek jak na unijní úrovni, zejména pro soudce Tribunálu, tak na úrovni členských států pro vnitrostátní soudy.

Soudní dvůr kromě toho připomněl, že požadavek na soud předem zřízený zákonem je úzce spjat zejména s požadavkem nezávislosti, neboť oba usilují o dodržování základních zásad, jimiž jsou vláda práva a dělba moci, tedy základních zásad právního státu, jejichž hodnota je potvrzena v článku 2 SEU. Požadavek na soud předem zřízený zákonem již ze své podstaty zahrnuje proces jmenování soudců, přičemž je třeba zdůraznit, že míra nezávislosti soudu závisí zejména na způsobu, jakým byli jmenováni jeho členové.

V tomto ohledu hmotněprávní a procesní podmínky týkající se jmenování soudců Tribunálu musí umožnit vyloučit jakékoli oprávněné pochybnosti jednotlivců o tom, že splňují požadavky stanovené v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v čl. 254 druhém pododstavci SFEU, které se týkají jak „záruk nezávislosti“, tak „způsobilosti k výkonu vysokých soudních funkcí“. Za tímto účelem je zejména nezbytné zajistit integritu celého postupu jmenování soudců Tribunálu, a tudíž i jeho výsledku v každé fázi, z níž se tento postup skládá.

Pokud jde nejprve o vnitrostátní fázi navrhování kandidáta na funkci soudce Tribunálu, uvedl Soudní dvůr, že při neexistenci zvláštních ustanovení v tomto smyslu v unijním právu přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby stanovil procesní podmínky navrhování takového kandidáta za předpokladu, že tyto podmínky nemohou u jednotlivců vyvolat oprávněné pochybnosti o tom, zda navrhovaný kandidát splňuje požadavky stanovené v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v čl. 254 druhém pododstavci SFEU. V tomto ohledu okolnost, že se zástupci zákonodárné nebo výkonné moci účastní procesu jmenování soudců, nemůže sama o sobě vyvolat takové oprávněné pochybnosti u jednotlivců. Zapojení nezávislých poradních orgánů, jakož i existence povinnosti uvést odůvodnění ve vnitrostátním právu však mohou přispět k větší objektivitě postupu jmenování tím, že vymezí posuzovací pravomoc, kterou může mít orgán oprávněný ke jmenování.

Pokud jde dále o hmotněprávní podmínky stanovené pro výběr a navrhování kandidátů na funkci soudce Tribunálu, zdůraznil Soudní dvůr, že členské státy, které mají při vymezení těchto podmínek široký prostor pro uvážení, musí nicméně bez ohledu na procesní pravidla přijatá za tímto účelem zajistit, aby navrhovaní kandidáti splňovali požadavky nezávislosti a odborné způsobilosti stanovené v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v čl. 254 druhém pododstavci SFEU.

Soudní dvůr dále zdůraznil, že ověření vhodnosti kandidátů navržených členskými státy k výkonu funkce soudce Tribunálu s ohledem na tyto požadavky je rovněž v pravomoci výboru stanoveného v článku 255 SFEU. Pro účely přijetí stanoviska k této vhodnosti totiž musí výbor ověřit, zda navržený kandidát splňuje požadavky nezávislosti a odborné způsobilosti, které jsou podle čl. 19 odst. 2 třetího pododstavce SEU a čl. 254 druhého pododstavce SFEU vyžadovány pro výkon funkce soudce Tribunálu.

V této souvislosti Soudní dvůr upřesnil, že je sice existence otevřeného, transparentního a přísného výběrového řízení relevantním faktorem v rámci ověřování, zda navržený kandidát tyto požadavky splňuje, neexistence takového řízení však sama o sobě nepředstavuje důvod pro zpochybnění tohoto splnění. Pro účely takového ověření může výbor uvedený v článku 255 SFEU požádat vládu, která návrh podala, o předložení doplňujících informací nebo jiných skutečností, které považuje za nezbytné pro svá jednání.

Soudní dvůr konečně uvedl, že úkol zajistit splnění požadavků stanovených v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v čl. 254 druhém pododstavci SFEU náleží rovněž vládám členských států prostřednictvím jejich zástupců, když se s ohledem na stanovisko výboru uvedeného v článku 255 SFEU rozhodnou jmenovat soudcem Tribunálu kandidáta navrženého jednou z těchto vlád. Po jmenování se totiž tento kandidát stává unijním soudcem a nezastupuje členský stát, který jej navrhl.

S ohledem na tyto úvahy dospěl Soudní dvůr k závěru, že pokud členský stát zavedl postup výběru kandidátů na funkce soudce Tribunálu, v jehož rámci byla skupina složená převážně z nezávislých odborníků pověřena ohodnocením těchto kandidátů a sestavením seznamu kandidátů z těch, kteří splňují požadavky stanovené v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci SEU a v článku 254, druhý pododstavec SFEU, pouhá skutečnost, že se vláda tohoto členského státu rozhodla navrhnout jiného kandidáta uvedeného na tomto seznamu, než je kandidát s nejlepším ohodnocením, sama o sobě nepostačuje k závěru, že tento návrh může vyvolat oprávněné pochybnosti o tom, zda navržený kandidát splňuje tyto požadavky. Kromě toho skutečnost, že výbor uvedený v článku 255 SFEU vyjádřil kladné stanovisko ke kandidátovi navrženému vnitrostátní vládou, který byl zařazen na uvedený seznam na třetím místě, potvrzuje, že rozhodnutí vlád členských států jmenovat tohoto kandidáta je v souladu s výše uvedenými požadavky.

( 1 ) – Článek 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU a čl. 254 druhý pododstavec SFEU.

( 2 ) – Ve smyslu čl. 5 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

( 3 ) – Pretendento į Europos Sąjungos bendrojo teismo teisėjus atrankos tvarkos aprašas (Popis výběrového řízení na kandidáty na funkci soudce Tribunálu Evropské unie) ve znění použitelném na spor ve věci v původním řízení, přijaté nařízením ministra spravedlnosti Litevské republiky č. 1R-65 ze dne 9. března 2021.

( 4 ) – Zejména podle čl. 19 odst. 2 třetího pododstavce SEU, čl. 254 druhého pododstavce SFEU a článku 255 SFEU.