Věc C‑107/23 (PPU) [Lin] ( i )

Trestní řízení vedené

proti

C. I. a dalším

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Curtea de Apel Braşov)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. července 2023

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Článek 325 odst. 1 SFEU – Úmluva o ochraně finančních zájmů – Článek 2 odst. 1 – Povinnost bojovat proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie odrazujícími a účinnými opatřeními – Povinnost stanovit tresty – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Závažný podvod v oblasti DPH – Promlčecí doba trestní odpovědnosti – Rozsudek Ústavního soudu, kterým bylo vnitrostátní ustanovení upravující důvody přerušení této doby prohlášeno za neplatné – Systémové riziko beztrestnosti – Ochrana základních práv – Článek 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie – Zásada zákonnosti trestných činů a trestů – Požadavky předvídatelnosti a určitosti trestního zákona – Zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) – Zásada právní jistoty – Vnitrostátní standard ochrany základních práv – Povinnost soudů členského státu upustit od uplatnění rozsudků Ústavního soudu nebo nejvyššího soudu tohoto členského státu v případě nesouladu s unijním právem – Kárná odpovědnost soudců v případě nerespektování těchto rozsudků – Zásada přednosti unijního práva“

1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Posouzení provedené Soudním dvorem i bez návrhu – Osoba zbavená osobní svobody – Řešení sporu, které může mít dopad na toto zbavení osobní svobody

   (Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)

   (viz body 48–56)

2. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním – Povinnost členských států stanovit účinné a odrazující sankce – Rozsah – Trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie – Stanovení promlčecích dob – Pravomoc členských států – Omezení

   (Článek 4 odst. 2 a článek 325 SFEU; Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 79–86)

3. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním – Povinnost členských států stanovit účinné a odrazující sankce – Rozsah – Povinnost vnitrostátního soudu – Dodržování základních práv – Vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zákonnosti trestných činů a trestů – Požadavky předvídatelnosti a určitosti trestního zákona – Rozsudky Ústavního soudu členského státu, kterými bylo prohlášeno za neplatné vnitrostátní ustanovení upravující důvody přerušení promlčecí doby v trestních věcech – Důsledek – Zastavení trestního stíhání ve značném počtu případů, a to i v případech týkajících se trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie – Povinnost vnitrostátních soudů upustit od uplatnění těchto rozsudků – Neexistence

   (Článek 325 odst. 1 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 91–101, 110–118, 125, výrok 1)

4. Právo Evropské unie – Zásady – Zásada zákonnosti trestů – Působnost

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1)

   (viz body 104–108)

5. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním – Povinnost členských států stanovit účinné a odrazující sankce – Rozsah – Povinnost vnitrostátního soudu – Dodržování základních práv – Vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) – Zpochybnění přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti ve věcech týkajících se trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie – Standard vztahující se na procesní úkony učiněné před tím, než bylo prohlášeno za neplatné vnitrostátní ustanovení upravující důvody takového přerušení – Povinnost vnitrostátních soudů upustit od uplatnění tohoto standardu

   (Článek 325 odst. 1 SFEU; Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 119–125, výrok 1)

6. Unijní právo – Přednost – Rozhodnutí Ústavního soudu a nejvyššího soudu členského státu, která odporují ustanovením unijního práva s přímým účinkem – Vnitrostátní právní úprava nebo praxe, která soudům tohoto členského státu zakazuje, neboť jinak hrozí, že dotčení soudci budou pohnáni ke kárné odpovědnosti, upustit z úřední povinnosti od uplatnění těchto rozhodnutí – Nepřípustnost

   (Článek 267 a čl. 325 odst. 1 SFEU; Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 128–137, výrok 2)

Shrnutí

C. I., C. O., K. A., L. N. a S. P. (dále jen „zúčastnění“) v roce 2010 neevidovali ve svých účetních záznamech obchodní transakce a příjmy z prodeje nafty – pořízené v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně – tuzemským zákazníkům, čímž způsobili státnímu rozpočtu škodu, a to zejména stran daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně z nafty.

Rozsudkem zveřejněným dne 25. června 2018 Curtea Constitutională (Ústavní soud, Rumunsko) prohlásil za protiústavní vnitrostátní ustanovení upravující přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, jelikož odporovalo zásadě zákonnosti trestných činů a trestů ( 1 ). Tentýž soud následně v rozsudku zveřejněném dne 9. června 2022 upřesnil, že jelikož rumunský zákonodárce nepřijal ihned po vydání rozsudku z roku 2018 žádné opatření, v platném rumunském právu nebyl mezi dnem zveřejnění posledně uvedeného rozsudku a 30. květnem 2022, kdy vstoupilo v platnost ustanovení ( 2 ) nahrazující ustanovení, jež bylo prohlášeno za neplatné, stanoven žádný důvod pro přerušení uvedené promlčecí doby.

Rozsudkem ze dne 30. června 2020 Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko), který je předkládajícím soudem, rozhodl o odsouzení nebo potvrdil odsouzení zúčastněných k trestům odnětí svobody za spáchání trestného činu daňového podvodu a trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině. Zúčastnění podali proti uvedenému rozsudku mimořádné opravné prostředky znějící na zrušení, a to z toho důvodu, že byli odsouzeni, ačkoliv uplynula promlčecí doba jejich trestní odpovědnosti. Konkrétně tvrdili, že skutečnost, že ve výše uvedeném období nestanovilo platné právo žádnou možnost přerušení promlčecích dob, sama o sobě představuje příznivější trestní zákon, který by se na ně měl použít v souladu se zásadou zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior). V této souvislosti se dovolávali rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) ze dne 25. října 2022, ve kterém zmíněný soud rozhodl, že proti pravomocnému odsuzujícímu rozsudku v zásadě lze podat mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení, který se zakládá na účincích rozsudků Ústavního soudu jakožto příznivějšího trestního zákona (lex mitior) ( 3 ).

Předkládající soud uvedl, že kdyby měl být akceptován takový výklad, promlčecí doba by v projednávaném případě uplynula před tím, než nabylo právní moci rozhodnutí o odsouzení zúčastněných, v důsledku čehož by bylo trestní řízení ukončeno a zúčastněné by nebylo možno odsoudit.

Předkládající soud se táže, zda je tento výklad – v jehož důsledku by byli zúčastnění zproštěni trestní odpovědnosti za trestné činy závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie – slučitelný s unijním právem. Kromě toho zdůrazňuje, že pokud vyjde najevo, že nelze provést výklad slučitelný s unijním právem, možná bude muset upustit od uplatnění rozsudků Ústavního soudu či Nejvyššího kasačního a soudního dvora. Nový kárný režim ovšem umožňuje postih soudců, kteří se zlým úmyslem nebo v hrubé nedbalosti postupovali v rozporu s rozsudky těchto soudů.

V rámci naléhavého řízení o předběžné otázce zahájeného bez návrhu velký senát Soudního dvora upřesnil, jaké povinnosti mají členské státy zaprvé na základě požadavku bojovat proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie a zadruhé na základě požadavku dodržovat základní práva, jak jsou chráněna v unijním a vnitrostátním právu.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr konstatoval, že čl. 325 odst. 1 SFEU ani čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ( 4 ) neukládá soudům členského státu povinnost upustit od uplatnění rozsudků Ústavního soudu, jimiž je prohlášeno za neplatné ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které upravuje důvody přerušení promlčecí doby v trestních věcech, a to i když v důsledku těchto rozsudků bude kvůli promlčení trestní odpovědnosti zastaveno trestní stíhání ve značném počtu případů týkajících se mimo jiné i trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie.

Soudní dvůr v tomto ohledu nejprve uvedl, že ačkoliv přijetí pravidel upravujících promlčení trestní odpovědnosti za trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení spadalo do pravomoci členských států, tyto státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva. V této souvislosti jsou povinny bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie odstrašujícími a účinnými opatřeními a přijmout nezbytná opatření, aby jednání zakládající podvod poškozující nebo ohrožující takové zájmy, a to včetně podvodů v oblasti DPH, bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty. Členské státy musí z tohoto důvodu zajistit, aby pravidla, jimiž se řídí promlčení, jež jsou stanovena vnitrostátním právem, umožňovala účinný postih trestných činů souvisejících s takovými podvody.

Uplatnění rozsudků Ústavního soudu, jimiž je prohlášeno za neplatné ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které upravuje důvody přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, by ovšem vedlo k ukončení trestního řízení a zúčastněné by nebylo možno odsoudit. Toto uplatnění by kromě toho mohlo vést ke zbavení trestní odpovědnosti ve značném počtu dalších případů, což by vyvolávalo systémové riziko beztrestnosti trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie. Takové riziko je neslučitelné s povinnostmi, které mají členské státy na základě čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.

Vzhledem k tomu, že tato ustanovení mají přímý účinek, na základě zásady přednosti unijního práva je v zásadě na vnitrostátních soudech, aby zajistily plný účinek povinností vyplývajících z těchto ustanovení a podle potřeby upustily od použití vnitrostátních ustanovení, která v rámci řízení týkajícího se závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie brání v uložení účinných a odrazujících sankcí za účelem boje proti takovýmto trestným činům. Vše tedy nasvědčuje tomu, že tyto soudy v zásadě jsou povinny upustit od uplatnění uvedených rozsudků.

Soudní dvůr ovšem uvedl, že jelikož je trestními řízeními týkajícími se trestných činů v oblasti DPH uplatňováno unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), je ještě nutno ověřit, zda povinnost upustit od uplatnění takových rozsudků není v rozporu s ochranou základních práv, v projednávaném případě těch, která jsou v unijním právním řádu zakotvena v čl. 49 odst. 1 Listiny ( 5 ). Vzhledem k tomu, že pravidla upravující promlčení v trestních věcech nespadají do působnosti tohoto ustanovení, povinnost upustit od uplatnění uvedených rozsudků základním právům, jak jsou zaručena v uvedeném ustanovení, neodporuje.

Má-li však soud členského státu přezkoumat, zda je v souladu se základními právy vnitrostátní ustanovení nebo opatření, které v situaci, kdy postup členských států není zcela určen unijním právem, uplatňuje toto právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, vnitrostátní orgány a soudy mohou uplatnit vnitrostátní standardy ochrany základních práv, neohrozí-li toto uplatnění úroveň ochrany stanovenou Listinou, ani přednost, jednotu a účinnost unijního práva. Vzhledem k tomu, že v rumunském právu spadají pravidla týkající se přerušení promlčecí doby pro trestní odpovědnost do trestního práva hmotného, a tudíž podléhají zásadě zákonnosti trestných činů a trestů a zásadě zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), tyto zásady musí být považovány za vnitrostátní standardy ochrany základních práv.

V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé připomenul význam, který má v unijním právním řádu i ve vnitrostátních právních řádech zásada zákonnosti trestných činů a trestů ve svých požadavcích na předvídatelnost, určitost a zákaz retroaktivity trestního zákona. Tyto požadavky jsou specifickým vyjádřením zásady právní jistoty, která je základním atributem právního státu, který je v článku 2 SEU označen jak za základní hodnotu Unie, tak za hodnotu společnou členským státům.

Ústavní soud v daném případě uplatnil vnitrostátní standard ochrany zásady zákonnosti trestných činů a trestů, v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, který doplňuje ochranu před svévolí v trestní oblasti, jak ji zaručuje unijní právo v rámci zásady právní jistoty. S ohledem na význam této ochrany před svévolí takový standard může bránit povinnosti, kterou mají vnitrostátní soudy na základě čl. 325 odst. 1 a 2 SFEU a podle níž musí upustit od použití vnitrostátních ustanovení upravujících promlčení v trestních věcech.

Soudní dvůr zadruhé rozhodl, že soudy členského státu jsou na základě čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů naproti tomu povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), který umožňuje zpochybnit – a to i v rámci opravných prostředků směřujících proti pravomocným rozsudkům – přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti ve věcech týkajících se trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie procesními úkony učiněnými před tím, než bylo za neplatné prohlášeno ustanovení vnitrostátního právního předpisu upravující důvody přerušení promlčecí doby v trestních věcech.

Na rozdíl od vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zákonnosti trestných činů a trestů v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, který toliko neutralizuje účinek přerušení promlčecí doby, který měly procesní úkony učiněné v období od 25. června 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek, jímž bylo prohlášeno za neplatné dotčené ustanovení vnitrostátního právního předpisu, do 30. května 2022, kdy vstoupilo v platnost ustanovení, kterým bylo zmíněné ustanovení nahrazeno, totiž vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) umožňuje neutralizovat účinek přerušení promlčecí doby, který měly procesní úkony, k nimž došlo ještě před 25. červnem 2018. Uplatnění takového vnitrostátního standardu ochrany tedy prohlubuje systémové riziko beztrestnosti trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie v rozporu s požadavky stanovenými v článku 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.

S ohledem na nutnost vyvážit posledně uvedený vnitrostátní standard ochrany s ustanoveními článku 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Soudní dvůr za takových okolností uvedl, že pokud vnitrostátní soud uplatní uvedený standard, takový postup může ohrozit přednost, jednotu a účinnost unijního práva.

Soudní dvůr nakonec konstatoval, že zásada přednosti brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle níž jsou obecné vnitrostátní soudy členského státu vázány rozhodnutími Ústavního soudu a rozhodnutími nejvyššího soudu tohoto členského státu a nemohou z tohoto důvodu – neboť jinak hrozí, že dotčení soudci budou pohnáni ke kárné odpovědnosti – upustit z úřední povinnosti od uplatnění judikatury vyplývající z těchto rozhodnutí, i když mají s ohledem na rozsudek Soudního dvora za to, že tato judikatura odporuje ustanovením unijního práva, která mají přímý účinek. Skutečnost, že vnitrostátní soud plní úkoly, které mu byly svěřeny Smlouvami, a dodržuje povinnosti, které má na základě Smluv, tím, že v souladu se zásadou přednosti unijního práva uplatní takové ustanovení tohoto práva, jako je čl. 325 odst. 1 SFEU nebo čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, a naplní výklad tohoto ustanovení provedený Soudním dvorem, totiž nelze již z povahy věci považovat za kárné provinění soudců zasedajících u takového soudu; v opačném případě by byly toto ustanovení a tato zásada ipso facto porušeny.

( i ) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.

( 1 ) – V tomto ustanovení, tj. čl. 155 odst. 1 rumunského trestního zákoníku, se počítalo s přerušením promlčecí doby trestní odpovědnosti na základě provedení „jakéhokoli procesního úkonu“. Podle Ústavního soudu bylo toto ustanovení nepředvídatelné a odporovalo zásadě zákonnosti trestných činů a trestů, jelikož výraz „jakýkoliv procesní úkon“ se vztahoval i na úkony, které nebyly podezřelému nebo obžalovanému oznámeny, a podezřelý nebo obžalovaný tak nebyl s to zjistit, že začala běžet nová promlčecí doba jeho trestní odpovědnosti.

( 2 ) – Článek 155 odst. 1 trestního zákoníku byl pozměněn v tom smyslu, že se promlčecí doba trestní odpovědnosti přerušuje jakýmkoli procesním úkonem, který musí být oznámen podezřelému nebo obžalovanému.

( 3 ) – Nejvyšší kasační a soudní dvůr v tomto rozsudku ze dne 25. října 2022 konstatoval, že v rumunském právu spadají pravidla týkající se přerušení promlčecí doby pro trestní odpovědnost do trestního práva hmotného, a tudíž podléhají zásadě zákazu retroaktivity trestního zákona, aniž je dotčena zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior).

( 4 ) – Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, podepsaná v Bruselu dne 26. července 1995 a připojená k aktu Rady ze dne 26. července 1995 (Úř. věst. 1995, C 316, s. 48; Zvl. vyd. 19/01, s. 9; dále jen „Úmluva o ochraně finančních zájmů“).

( 5 ) – Toto ustanovení, které v rámci unijního práva zakotvuje zásadu zákonnosti trestných činů a trestů a zásadu zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), zní takto: „Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Pokud poté, co již byl trestný čin spáchán, stanoví zákon mírnější trest, uloží se tento mírnější trest.“