Věc T‑766/22

Maria Canel Ferreiro

v.

Rada Evropské unie

Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 29. května 2024

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Důtka – Jednání v rozporu s vážností veřejné služby – Články 12 a 21 služebního řádu – Pravomoc autora aktu – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada řádné správy – Nestrannost – Článek 41 Listiny základních práv“

1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Zpráva ze správního vyšetřování – Vyloučení

   (Služební řád úředníků, články 90 a 91)

   (viz body 22–24)

2. Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z protiprávnosti, kterou je stiženo řízení o stížnosti – Přípustnost – Opodstatněnost žalobního důvodu – Důsledky

   (Služební řád úředníků, články 90 a 91)

   (viz body 30–32)

3. Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Rozhodnutí administrativy – Dodržování zásady řádné správy – Požadavek nestrannosti – Rozsah – Přijetí rozhodnutí autorem napadeného aktu – Přípustnost

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; služební řád úředníků, články 90 a 91)

   (viz body 54–59)

4. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Disciplinární sankce – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Nedostatečné upřesnění vytýkaných skutečností – Nepřípustnost

   (Článek 296 SFEU; služební řád úředníků, článek 25 a příloha IX, článek 9)

   (viz body 63–83)

Shrnutí

Tribunál, rozhodující v rozšířeném senátu, kterému byla předložena žaloba úřednicí Rady Evropské unie, zrušil rozhodnutí tohoto orgánu, kterým byla dotčené úřednici uložena disciplinární sankce ve formě důtky.

Při této příležitosti se Tribunál vyjádřil k dosud neřešené otázce, zda rozhodnutí o uložení disciplinární sankce a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti této sankci může přijmout jedna a tatáž osoba. Jeho rozsudek dále směřuje k odstranění rozporů v judikatuře, pokud jde o pořadí, v jakém Tribunál posuzuje důvody, které směřují samostatně proti rozhodnutí přijatému v návaznosti na stížnost.

V projednávané věci orgán oprávněný ke jmenování (OOJ) v návaznosti na správní vyšetřování týkající se žalobkyně konstatoval, že žalobkyně uvedla urážlivé a útočné výroky vůči své nadřízené, když ji obvinila z obtěžování, a uložil jí dotčenou disciplinární sankci. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, kterou však OOJ zamítl. Žalobkyně se tedy obrátila na Tribunál zejména proto, aby zrušil rozhodnutí, kterým jí byla uložena důtka, a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve připomněl, že žalobce musí mít možnost požádat unijní soud, aby přezkoumal legalitu rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v případě, že uplatňuje žalobní důvod, který se týká konkrétně řízení o stížnosti. Pokud by totiž žalobkyně byla oprávněna napadnout pouze původní rozhodnutí, byla by jakákoli možnost napadení v souvislosti s postupem před zahájením soudního řízení vyloučena. Ztratila by tak možnost využít postupu, jehož předmětem je umožnit a podpořit smírné urovnání sporu mezi zaměstnancem a administrativou a uložit orgánu, pod který tento zaměstnanec spadá, aby přezkoumal své rozhodnutí v souladu s pravidly a ve světle jeho případných námitek. Za těchto podmínek má Tribunál za to, že je třeba přezkoumat nejprve žalobní důvod vycházející z protiprávnosti při přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, než rozhodne o žalobních důvodech směřujících proti rozhodnutí, které bylo předmětem stížnosti. Pokud totiž Tribunál zruší rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, přísluší administrativě, aby stížnost opětovně posoudila, a přitom dbala na řádný průběh postupu před zahájením soudního řízení. V takovém případě by musela být návrhová žádání směřující proti původnímu rozhodnutí odmítnuta jako nepřípustná, jelikož jsou předčasná, neboť toto rozhodnutí může být předloženo unijnímu soudu k přezkumu pouze tehdy, bylo-li předtím přezkoumáno v rámci řádného postupu před zahájením soudního řízení.

Pokud jde o osobu příslušnou k přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, Tribunál poznamenal, že čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) nijak nevyžaduje, aby o stížnosti podané proti opatření, které se osoby nepříznivě dotýká, rozhodoval orgán odlišný od OOJ, který toto opatření přijal. Tribunál upřesnil, že naopak z něj vyplývá, že unijní normotvůrce počítal se situací, kdy stejný orgán přijímá opatření, které se úředníka nepříznivě dotýká, a poté rozhoduje o stížnosti proti němu podané.

Co se týče samotné povahy řízení o stížnosti, toto řízení není odvolacím řízením, nýbrž má za cíl uložit orgánu, kterému je úředník podřízen, aby své rozhodnutí přehodnotil ve světle případných námitek tohoto úředníka.

S ohledem na povahu řízení o stížnosti tak Tribunál upřesnil, že nelze učinit závěr o porušení čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, který zaručuje právo každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, pouze na základě toho, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo přijato, v souladu s vnitřními organizačními předpisy Rady, stejnou osobou, která přijala rozhodnutí napadené touto stížností.

Pokud jde o rozsah povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení, upřesnil Tribunál, že jeho cílem je jednak poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro posouzení opodstatněnosti aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a účelnosti podání žaloby k unijnímu soudu a jednak umožnit tomuto soudu provést přezkum legality aktu. Dostatečnost odůvodnění musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, nýbrž také na skutkové a právní souvislosti, za nichž k přijetí napadeného aktu došlo.

V tomto ohledu Tribunál konstatoval, že v projednávané věci se popis okolností, které OOJ uplatnil vůči žalobkyni, omezuje na částečné převzetí bodu závěrů vyšetřovací zprávy, který je jen stručným shrnutím konstatování vyšetřujících úředníků, jež jsou obsažena v předchozích částech uvedené zprávy. Tato pasáž, citovaná mimo její kontext, nemůže s přesností objasnit, jaké skutečnosti jsou žalobkyni vytýkány.

OOJ žalobkyni neposkytl vysvětlení ke skutečnostem zohledněným v její neprospěch ani v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, a to navzdory argumentům žalobkyně vycházejícím z porušení povinnosti uvést odůvodnění, které uvedla na podporu své stížnosti. Toto rozhodnutí se rovněž omezuje na částečné zopakování téhož bodu závěrů zprávy z šetření.

Navzdory různým komentářům týkajícím se nevhodné komunikace žalobkyně po dobu spolupráce s její nadřízenou však Tribunál upřesnil, že z vyšetřovací zprávy jasně a objektivně nevyplývá, na jakých skutečnostech se zakládaly závěry vyšetřujících úředníků o porušení služebního řádu. I když tedy napadené rozhodnutí nebylo přijato za okolností žalobkyni zcela neznámých, žalobkyně správně tvrdí, že napadené rozhodnutí ve spojení s uvedenou vyšetřovací zprávou neobsahuje dostatečné odůvodnění. Nedostatek přesných informací o skutečnostech vytýkaných žalobkyni brání Tribunálu v tom, aby provedl přezkum opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, což odůvodňuje jeho zrušení.