Věc C‑340/22

Cofidis

v.

Autoridade Tributária e Aduaneira

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)]

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. prosince 2023

„Řízení o předběžné otázce – Přímé daně – Článek 49 SFEU – Svoboda usazování – Zavedení daně ze závazků úvěrových institucí za účelem financování vnitrostátního systému sociálního zabezpečení – Tvrzená diskriminace poboček zahraničních úvěrových institucí – Směrnice 2014/59/EU – Rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků – Oblast působnosti“

1. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí – Směrnice 2014/59 – Předmět a oblast působnosti – Harmonizace zdaňování úvěrových institucí vykonávajících činnost v rámci Unie – Vyloučení – Zavedení vnitrostátní daně ze závazků úvěrových institucí – Příjmy určené k financování vnitrostátního systému sociálního zabezpečení – Zdanění, které nesouvisí s ozdravnými postupy a řešením krize těchto institucí – Přípustnost – Podobnost mezi způsobem výpočtu daně a příspěvků placených na základě směrnice 2014/59 – Neexistence vlivu

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59, článek 1)

   (viz body 22–27, výrok 1)

2. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Společnosti – Určení vazby k právnímu řádu členského státu – Kritéria – Místo zřízení sídla – Použití vnitrostátních daňových právních předpisů – Daňové zacházení se společností-rezidentem a společností-nerezidentem – Rozsah – Pobočka společnosti-nerezidenta – Zahrnutí

   (Články 49 a 54 SFEU)

   (viz bod 36)

3. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Ustanovení Smlouvy – Působnost – Činnost, kterou společnost-rezident vykonává v jiném členském státě prostřednictvím stálé provozovny – Zahrnutí – Možnost hospodářských subjektů svobodně si vybrat právní formu vhodnou pro výkon jejich činností v jiném členském státě – Omezení diskriminačními daňovými ustanoveními – Nepřípustnost

   (Články 49 a 54 SFEU)

   (viz body 37–42, 47)

4. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Financování vnitrostátního systému sociálního zabezpečení – Vnitrostátní právní úprava stanovující daň, která zatěžuje úvěrové instituce-rezidenty, jakož i dceřiné společnosti a pobočky úvěrových institucí-nerezidentů – Základ tvořený závazky úvěrových institucí – Odpočet vlastního kapitálu a dluhových nástrojů srovnatelných s vlastním kapitálem – Pobočky, které jako entity bez právní subjektivity, nemohou takovéto nástroje emitovat a nemohou od svého základu daně odečíst vlastní kapitál – Nepřípustnost vnitrostátní právní úpravy

   (Články 49 a 54 SFEU)

   (viz body 44, 65, výrok 2)

Shrnutí

Cofidis je portugalskou pobočkou úvěrové instituce se sídlem ve Francii. Jako taková podléhá adicional de solidariedade sobre o sector bancário (dodatečná solidární daň pro bankovní sektor) (dále jen „ASSB“), dani z bankovního sektoru, která zatěžuje závazky ( 1 ) úvěrových institucí. Tato daň byla Portugalskou republikou zavedena za účelem finanční podpory vnitrostátního systému sociálního zabezpečení a obnovení rovnováhy mezi daňovým zatížením tohoto odvětví, na které se vztahuje osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH) u většiny finančních služeb, a daňovým zatížením všech ostatních odvětví portugalského hospodářství.

ASSB podléhají úvěrové instituce se sídlem v Portugalsku, portugalské dceřiné společnosti úvěrových institucí se sídlem na území jiného státu a portugalské pobočky úvěrových institucí-nerezidentů.

Dne 11. prosince 2020 Cofidis sama podala přiznání k ASSB za první pololetí roku 2020. Avšak vzhledem k tomu, že Cofidis měla za to, že ASSB je v rozporu se směrnicí 2014/59 ( 2 ) a s článkem 49 SFEU, napadla svou povinnost k této dani u předkládajícího soudu ( 3 ).

Soudní dvůr ve svém rozsudku konstatoval, že směrnice 2014/59 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí takovou daň, jako je ASSB, jejíž způsob výpočtu je údajně podobný způsobu výpočtu příspěvků placených úvěrovými institucemi na základě této směrnice, protože její výnosy nejsou na rozdíl od příspěvků stanovených uvedenou směrnicí určeny pro vnitrostátní mechanismy financování opatření k řešení krize. Soudní dvůr naopak rozhodl, že svoboda usazování zakotvená v článcích 49 a 54 SFEU takové vnitrostátní právní úpravě brání.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve konstatoval, že příspěvky placené na základě směrnice 2014/59 nepředstavují daně, nýbrž vychází naopak z logiky pojištění. Vzhledem k tomu, že cílem směrnice 2014/59 není harmonizovat zdanění úvěrových institucí, které vykonávají činnost v rámci Unie, nemůže bránit zavedení takové vnitrostátní daně, jako je ASSB. Okolnost, že způsob výpočtu takovéto daně je podobný způsobu výpočtu příspěvků placených na základě směrnice 2014/59, je v tomto ohledu zcela irelevantní.

Zadruhé Soudní dvůr připomenul, že svoboda usazování umožňuje hospodářským subjektům svobodně si zvolit právní formu vhodnou k výkonu jejich činností v jiném členském státě, a zejména vykonávat své činnosti prostřednictvím pobočky za stejných podmínek, které platí pro dceřiné společnosti, přičemž tato volba nesmí být omezena diskriminačními daňovými ustanoveními.

Zejména mandatorní daň ukládaná na základě zdánlivě objektivního kritéria, která však ve většině případů vzhledem k jejím znakům znevýhodňuje obchodní společnosti se sídlem v jiném členském státě nacházející se ve srovnatelné situaci jako společnosti se sídlem v členském státě zdanění, nepřímo diskriminuje obchodní společnosti na základě místa jejich sídla v rozporu s články 49 a 54 SFEU.

V projednávaném případě se vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení vztahuje bez rozdílu na úvěrové instituce-rezidenty, jakož i na portugalské dceřiné společnosti a pobočky úvěrových institucí-nerezidentů. Základ daně pro ASSB tvoří závazky těchto subjektů, a sice všechny položky vykázané v rozvaze, které bez ohledu na svou formu a typ představují dluh vůči třetím osobám, s výjimkou zejména těch položek, které jsou v ní v souladu s platnými účetními předpisy vykázány jako vlastní kapitál.

Soudní dvůr uvedl, že takováto vnitrostátní právní úprava může pro společnosti-nerezidenty učinit výkon jejich činností v Portugalsku prostřednictvím pobočky méně atraktivním. Na rozdíl od úvěrových institucí-rezidentů a dceřiných společností-rezidentů úvěrových institucí-nerezidentů totiž pobočky úvěrových institucí-nerezidentů nemohou z důvodu, že nemají právní subjektivitu, odečíst od svého zdanitelného základu pro ASSB vlastní kapitál a nejsou oprávněny vydávat dluhové nástroje srovnatelné s vlastním kapitálem. Toto rozdílné zacházení, které může omezit svobodnou volbu vhodné právní formy, může představovat omezení svobody usazování zaručené v článcích 49 a 54 SFEU.

Aby bylo takovéto rozdílné zacházení slučitelné s ustanoveními Smlouvy o FEU týkajícími se svobody usazování, je třeba, aby se týkalo situací, které nejsou objektivně srovnatelné, anebo bylo odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu.

V projednávané věci přitom nic nenasvědčuje tomu, že by situace úvěrové instituce-nerezidenta, která vykonává svoji činnost prostřednictvím pobočky, nebyla objektivně srovnatelná se situací úvěrové instituce-rezidenta nebo dceřiné společnosti-rezidenta úvěrové instituce-nerezidenta.

Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že dotčené omezení svobody usazování nelze odůvodnit ani nezbytností zajistit soudržnost vnitrostátního daňového systému, které se dovolává portugalská vláda, ani nutností zachovat vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, které se dovolává Evropská komise. Pokud se v této souvislosti členský stát rozhodl nezdanit subjekty usazené na svém území ( 4 ), nemůže se dovolávat nutnosti zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členské státy, aby odůvodnil zdanění entit usazených v jiném členském státě.

( 1 ) – Předmětem ASSB jsou závazky vykázané a schválené osobami povinnými k dani po provedení odpočtů.

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).

( 3 ) – V projednávaném případě se jedná o Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) [rozhodčí soud pro věci daňové (centrum pro správní arbitráž), Portugalsko].

( 4 ) – V projednávaném případě se Portugalská republika rozhodla nezdanit úvěrové instituce-rezidenty a dceřiné společnosti-rezidenty úvěrových institucí-nerezidentů, pokud jde o dluhové nástroje srovnatelné s vlastním kapitálem.