Věc C‑680/21

UL
a
SA Royal Antwerp Football Club

v.

Union royale belge des sociétés de football association ASBL (URBSFA)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal de première instance francophone de Bruxelles)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2023

„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Vnitřní trh – Předpisy stanovené mezinárodními a národními sportovními asociacemi – Profesionální fotbal – Soukromoprávní entity s regulační, kontrolní a sankční pravomocí – Pravidla ukládající profesionálním fotbalovým klubům povinnost využívat minimální počet ‚domácích‘ hráčů – Článek 101 odst. 1 SFEU – Rozhodnutí sdružení podniků porušující hospodářskou soutěž – Pojmy protisoutěžní ‚z hlediska účelu‘ a ‚z hlediska důsledku‘ – Výjimka na základě č. 101 odst. 3 SFEU – Podmínky – Článek 45 SFEU – Nepřímá diskriminace na základě státní příslušnosti – Překážka volného pohybu pracovníků – Odůvodnění – Podmínky – Důkazní břemeno“

1. Předběžné otázky – Předložení věci Soudnímu dvoru – Soulad předkládacího rozhodnutí s vnitrostátními pravidly upravujícími organizaci soudů a soudní řízení – Ověření, které nepřísluší Soudnímu dvoru

   (Článek 267 SFEU; jednací řád Soudního dvora, čl. 97 odst. 2)

   (viz body 28–30)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce a relevance položených otázek – Posouzení vnitrostátním soudem – Domněnka relevance položených otázek

   (Článek 267 SFEU)

   (viz body 35–37)

3. Kartelové dohody – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Kritéria – Kartelová dohoda vztahující se na celé území členského státu

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 43, 44, 83, 84)

4. Právo Evropské unie – Oblast působnosti – Výkon sportu jako hospodářské činnosti – Zahrnutí – Pravidla přijatá pouze z důvodů, které nejsou hospodářské povahy a týkající se otázek výlučně sportovní povahy – Vyloučení – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Pravidla, která mají přímý dopad na podmínky pro výkon hospodářské činnosti – Zahrnutí

   (Články 45, 101, 102 a 165 SFEU)

   (viz body 53–62, 69)

5. Právo Evropské unie – Oblast působnosti – Výkon sportu jako hospodářské činnosti – Zahrnutí – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Omezení – Odůvodnění – Zohlednění specifických rysů charakteristických pro sportovní činnost

   (Články 45, 101 a 165 SFEU)

   (viz body 64–68, 70–74)

6. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Rozhodnutí sdružení podniků – Pojem – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Zahrnutí

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 81, 82)

7. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska účelu – Dostatečný stupeň škodlivosti – Dostatečné zjištění

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 86, 88–90)

8. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Obsah a cíl kartelové dohody, jakož i její hospodářský a právní kontext – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Úmysl účastníků dohody omezit hospodářskou soutěž – Kritérium, které není nezbytné – Jednání, které je svým účelem protiprávní – Dostatečný stupeň škodlivosti – Kritéria pro posouzení – Nezbytnost přezkoumat důsledky protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž – Absence

   (Článek 101 SFEU)

   (viz body 92–98)

9. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska důsledku – Zkoumání hospodářské soutěže v případě neexistence sporné dohody

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 99, 100)

10. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Rozhodnutí sdružení podniků – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Omezení z hlediska účelu – Ověření předkládajícím soudem

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 101–112, výrok 1)

11. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Rozhodnutí sdružení podniků – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Odůvodnění s ohledem na legitimní cíle obecného zájmu – Podmínka – Absence omezení z hlediska účelu – Výjimka – Podmínky

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 113–117)

12. Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Podmínky – Zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo podpora technického či hospodářského pokroku – Výrazné objektivní výhody, které mohou kompenzovat nevýhody vyplývající z dohody pro hospodářskou soutěž – Nepostradatelnost nebo nezbytnost dotčeného jednání – Absence vyloučení veškeré účinné hospodářské soutěže ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků nebo služeb – Důkazní břemeno – Kumulativní povaha podmínek pro uplatnění výjimky

    (Článek 101 odst. 3 SFEU)

    (viz body 118–135, výrok 2)

13. Volný pohyb osob – Pracovníci – Omezení – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, ukládající profesionálním fotbalovým klubům využívat minimální počet domácích hráčů – Nepřípustnost – Odůvodnění – Ověření předkládajícím soudem

    (Článek 45 SFEU)

    (viz body 136–150, výrok 3)

Shrnutí

Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) je sdružení založené podle švýcarského práva, jehož hlavními úkoly je dohlížet na rozvoj fotbalu ve všech jeho formách a kontrolovat jej na evropské úrovni. Zastřešuje různé národní evropské fotbalové asociace odpovědné za organizaci fotbalu v jejich státě, mezi něž patří Union royale belge des sociétés de football association ASBL (URBSFA) pro Belgii. Tyto asociace jsou jakožto členové UEFA povinny dodržovat stanovy, nařízení a rozhodnutí UEFA, jakož i zajistit, aby je ve státech, do jejichž působnosti spadají, dodržovaly profesionální ligy, které jsou jim podřízeny, jakož i kluby a hráči.

V roce 2005 přijala UEFA pravidla, která stanoví, že profesionální fotbalové kluby účastnící se jejích mezinárodních klubových fotbalových soutěží mají povinnost zapsat na zápasovou soupisku maximální počet 25 hráčů, mezi nimiž musí být minimálně 8 „domácí hráči“, kteří jsou definovaných jako hráči, kteří byli po dobu nejméně tří let připravováni svým klubem nebo jiným klubem, který je registrován u téže národní fotbalové asociace, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost (dále jen „pravidla týkající se ‚domácích hráčů‘ “). Z těchto 8 hráčů museli být alespoň 4 hráči připravováni klubem, který je zapsal. V roce 2011 URBSFA zavedla do svého nařízení pravidla týkající se „domácích hráčů“, kteří jsou definováni jako hráči, kteří byli nezávisle na své státní příslušnosti připravováni belgickým klubem po dobu nejméně tří let.

UL je fotbalista, který má státní příslušnost třetí země, jakož i belgickou státní příslušnost. Vykonává profesní činnost v Belgii, kde hrál za Royal Antwerp, profesionální fotbalový klub se sídlem v Belgii, a následně za jiný profesionální fotbalový klub v Belgii.

UL a Royal Antwerp, kteří měli za to, že pravidla týkající se „domácích hráčů“ jsou v rozporu s ustanoveními Smlouvy o FEU, podali u Cour Belge d’Arbitrage pour le Sport (Belgický rozhodčí soud pro sport, CBAS, Belgie) žalobu na náhradu škody způsobené těmito pravidly. Vzhledem k tomu, že posledně uvedený soud tyto žaloby zamítl, UL a Royal Antwerp podali k tribunal de première instance francophone de Bruxelles (Frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie), a sice předkládajícímu soudu, žalobu na zrušení rozhodčího nálezu.

V tomto kontextu se tento soud rozhodl položit Soudnímu dvoru různé předběžné otázky, jejichž podstatou je zjistit, zda pravidla týkající se „domácích hráčů“, přijatá UEFA a URBSFA, mohou být kvalifikována jako „dohoda mezi podniky“, „rozhodnutí sdružení podniků“ nebo „jednání ve vzájemné shodě“ protisoutěžní povahy ve smyslu článku 101 SFEU. Klade si otázku rovněž ohledně slučitelnosti pravidel přijatých URBSFA se svobodou pohybu pracovníků zaručenou v článku 45 SFEU.

Soudní dvůr, zasedající ve velkém senátu, ve svém rozsudku vydaném téhož dne jako další dva rozsudky ( 1 ) týkající se použití unijního hospodářského práva na pravidla zavedená mezinárodními sportovními federacemi podal upřesnění týkající se použití článků 45 a 101 SFEU na pravidla přijatá sportovními federacemi, pokud jde o složení týmů, účast hráčů v těchto týmech, jakož i přípravu těchto hráčů.

Závěry Soudního dvora

Úvodem Soudní dvůr zaprvé poznamenal, že pravidla týkající se „domácích hráčů“ spadají do působnosti článků 45 a 101 SFEU. V tomto ohledu připomněl, že v rozsahu, v němž výkon sportu představuje hospodářskou činnost, vztahují se na něj ustanovení unijního práva, která se použijí v případě takové činnosti, s výjimkou některých zvláštních pravidel, která byla přijata výlučně z jiných než hospodářských důvodů a týkají se záležitostí, které jsou v zájmu pouze sportu jako takového. Pravidla dotčená v původním řízení, ať již pocházejí od UEFA nebo URBSFA, přitom pod takovou výjimku nespadají. Týkají se totiž hospodářských činností. Kromě toho, ačkoli tato pravidla formálně neupravují pracovní podmínky hráčů, je třeba je považovat za pravidla, která mají přímý vliv na tuto práci, neboť určitými podmínkami, jejichž nedodržení je sankcionováno, podmiňují složení týmů, které se mohou účastnit klubových fotbalových soutěží, a v důsledku toho i účast samotných hráčů v těchto soutěžích.

Soudní dvůr, který se zadruhé zabýval důsledky, které by mohly být spojeny s článkem 165 SFEU – který uvádí jak cíle, které jsou činnosti Unie v oblasti sportu přisuzovány, tak prostředky, které mohou být použity k tomu, aby přispěly k dosažení těchto cílů – poznamenal, že toto ustanovení nepředstavuje zvláštní pravidlo, které by sport vyňalo z působnosti všech nebo některých jiných ustanovení primárního práva Unie, jež na něj lze použít, nebo které by vyžadovalo, aby se mu v rámci tohoto použití vyhradilo zvláštního zacházení. Kromě toho připomněl, že při použití článků 45 a 101 SFEU lze zohlednit mimo jiných skutečností a za předpokladu, že se ukážou jako relevantní, nepopiratelné specifické rysy, kterými se vyznačuje sportovní činnost, přičemž je však třeba poznamenat, že k tomuto zohlednění může dojít pouze v rámci a za dodržení podmínek, jakož i kritérií pro použití stanovených v každém z těchto ustanovení.

Ve světle těchto úvah se Soudní dvůr nejprve zabýval otázkou, zda jsou pravidla UEFA a URBSFA týkající se „domácích hráčů“ slučitelná s článkem 101 SFEU.

V tomto ohledu nejprve upřesnil, že pravidla dotčená v původním řízení musí být kvalifikována jako „rozhodnutí sdružení podniků“ v rozsahu, v němž jednak pocházejí od UEFA a URBSFA, které jsou sdruženími podniků, a jednak mají přímý dopad na podmínky, za nichž je vykonávána hospodářská činnost podniků, které jsou přímo nebo nepřímo jeho členy.

Pokud jde dále o otázku, zda tato pravidla mají protisoutěžní účel, Soudní dvůr v prvé řadě uvedl, že se jeví, že svým obsahem ukládají profesionálním fotbalovým klubům, které se účastní klubových fotbalových soutěží spadajících do působnosti těchto asociací, aby na zápasovou soupisku pod hrozbou sankcí zapsaly minimální počet „domácích hráčů“. Jeví se, že tímto způsobem tato pravidla omezují ze své podstaty možnost těchto klubů zapsat na tuto soupisku hráče, kteří tyto podmínky nesplňují. Pokud jde ve druhé řadě o hospodářský a právní kontext, do něhož tato pravidla spadají, ze specifické povahy profesionálního fotbalu, zejména z jeho společenského, kulturního a mediálního významu, jakož i ze skutečnosti, že tento sport spočívá na otevřenosti a sportovních zásluhách, vyplývá, že takové asociace, jako jsou UEFA a URBSFA, mohou legitimně přijímat pravidla týkající se zejména organizace soutěží v této disciplíně, jejich řádného průběhu a účasti sportovců v těchto soutěžích, a konkrétně upravovat podmínky, za kterých mohou profesionální fotbalové kluby sestavovat týmy pro účast v klubových soutěžích v rámci své územní působnosti. Ve třetí řadě, pokud jde o cíl, který mají pravidla dotčená v původním řízení dosáhnout, jeví se, že tato pravidla omezují nebo kontrolují jeden ze základních parametrů hospodářské soutěže, a to nábor talentovaných hráčů, bez ohledu na klub nebo místo, kde byli připravováni, kteří jsou schopni umožnit svému týmu vyhrát zápas proti týmu soupeře. Toto omezení může mít dopad na hospodářskou soutěž, které se kluby mohou účastnit nejen na „předcházejícím nebo nabídkovém trhu“, který z hospodářského hlediska představuje nábor hráčů, ale také na „navazujícím trhu“, který z téhož hlediska představují klubové fotbalové soutěže.

Předkládající soud však bude muset určit ve světle těchto upřesnění a s ohledem na všechny argumenty a důkazy předložené účastníky, zda pravidla dotčená v původním řízení svou povahou vykazují natolik dostatečný stupeň škodlivosti z hlediska hospodářské soutěže, že je lze považovat za pravidla, jejichž „účelem“ je omezit hospodářskou soutěž. V případě záporné odpovědi bude muset tento soud následně určit, zda tato pravidla mohou být považována za pravidla, jejichž skutečným nebo potenciálním důsledkem je omezit hospodářskou soutěž na dotčeném trhu.

Konečně, pokud jde o otázku, zda tato pravidla mohou být odůvodněná nebo se na ně může vztahovat výjimka, Soudní dvůr připomněl, že je možné, že některá zvláštní jednání, jako jsou pravidla etické nebo deontologické povahy přijatá asociací, nespadají pod zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, třebaže je jejich vlastním důsledkem omezení hospodářské soutěže, jsou-li odůvodněna sledováním legitimních cílů obecného zájmu, které samy o sobě nejsou protisoutěžní a byla řádně prokázána nezbytnost a přiměřenost prostředků zavedených za tímto účelem.

Upřesnil však, že tuto judikaturu nelze použít v případě jednání, která vykazují stupeň škodlivosti odůvodňující závěr, že jejich samotným „účelem“ je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, aniž je dotčeno případné využití výjimky podle čl. 101 odst. 3 SFEU, jsou-li splněny podmínky vyžadované za tímto účelem, což přísluší prokázat účastníku řízení, který se takové výjimky dovolává.

Pokud jde o tuto výjimku, Soudní dvůr připomněl, že k tomu, aby bylo možné se jí dovolávat, musí posuzované jednání s dostatečnou mírou pravděpodobnosti umožnit dosažení nárůstu efektivnosti a přitom vyhradit přiměřený podíl na výhodách plynoucích z tohoto nárůstu efektivnosti uživatelům, aniž by ukládalo omezení, která nejsou nezbytná k dosažení takového nárůstu efektivnosti a aniž by vyloučilo veškerou účinnou hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků nebo služeb. Bude příslušet předkládajícímu soudu, aby v případě, že má za to, že účelem nebo důsledkem pravidel týkající se domácích hráčů je omezení hospodářské soutěže, posoudil, zda jsou tyto podmínky v projednávaném případě splněny.

Pokud jde následně o otázku, zda jsou pravidla URBSFA týkající se „domácích hráčů“ slučitelná s článkem 45 SFEU, Soudní dvůr konstatoval, že tato pravidla prima facie porušují volný pohyb pracovníků. Jsou totiž založena na „národní“ vazbě, neboť jednak definují „domácí hráče“ jako ty hráče, kteří byli připravováni v „belgickém“ klubu. Dále pak ukládají profesionálním fotbalovým klubům, které se chtějí účastnit klubových fotbalových soutěží v rámci URBSFA, zařadit na seznam hráčů a zapsat na zápasovou soupisku minimální počet hráčů, kteří splňují podmínky požadované pro tuto kvalifikaci. Z toho vyplývá, že taková pravidla mohou znevýhodnit profesionální fotbalisty, kteří chtějí vykonávat hospodářskou činnost na území jiného členského státu, než je jejich členský stát původu, konkrétně Belgie, a kteří nesplňují podmínky vyžadované těmito pravidly. V tomto rozsahu mohou tato pravidla vést k nepřímé diskriminaci na úkor hráčů pocházejících z jiného členského státu, neboť mohou působit především v jejich neprospěch.

Pokud jde o existenci případného odůvodnění, Soudní dvůr připomněl, že opatření, která nepřijal stát, mohou být přípustná, i když narušují volný pohyb zakotvený ve Smlouvě o FEU, pokud jsou splněny dvě kumulativní podmínky, což musí prokázat autor těchto opatření. Zaprvé tak přijetí těchto opatření musí sledovat legitimní cíl obecného zájmu slučitelný se Smlouvou, a tudíž jiné než čistě hospodářské povahy, a zadruhé tato opatření musí respektovat zásadu proporcionality, což znamená, že jsou způsobilá k zajištění dosažení tohoto cíle a že nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

V projednávané věci cíl spočívající v podpoře náboru a přípravy mladých profesionálních fotbalistů představuje takový legitimní cíl obecného zájmu. Pokud jde o způsobilost těchto pravidel zajistit dosažení tohoto cíle, je třeba ji posoudit zejména s ohledem na skutečnost, že uvedená pravidla, která staví do stejné pozice všechny mladé hráče, kteří byli připravováni jakýmkoli klubem registrovaným v dotyčné národní fotbalové asociaci, nemusí představovat skutečné a významné pobídky pro některé z těchto klubů, zvláště pro ty, které disponují značnými finančními prostředky, aby nabíraly mladé hráče za účelem jejich vlastní přípravy. Naproti tomu taková politika náboru a přípravy je postavena na roveň náboru mladých hráčů, které již připravuje jakýkoli jiný klub rovněž registrovaný v této asociaci bez ohledu na umístění tohoto jiného klubu v rámci územní působnosti této asociace. K plnění sociální a výchovné funkce sportu přitom přispívají právě místní investice do přípravy mladých hráčů, zvláště pokud jsou prováděny malými kluby, případně ve spolupráci s jinými kluby v témže regionu, případně s přeshraničním rozměrem.

Soudní dvůr však připomněl, že v konečném důsledku přísluší pouze předkládajícímu soudu, aby s ohledem na argumenty a důkazy předložené účastníky řízení posoudil, zda pravidla URBSFA splňují výše uvedené podmínky.

( 1 ) – Rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise (C‑124/21), a ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company (C‑333/21).