Věc C‑402/21

Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid a další

v.

S
a
Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State)

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. února 2023

„Řízení o předběžné otázce – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Rozhodnutí č. 1/80 – Články 6 a 7 – Turečtí státní příslušníci, kteří jsou již integrováni na pracovním trhu hostitelského členského státu a požívají souvisejícího práva pobytu – Rozhodnutí vnitrostátních orgánů o odnětí práva pobytu tureckým státním příslušníkům oprávněně pobývajícím v dotyčném členském státě po dobu delší než 20 let s odůvodněním, že představují aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti – Článek 13 – Doložka standstill – Článek 14 – Odůvodnění – Důvody veřejného pořádku“

1. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Pracovníci – Pravidlo standstill podle článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 – Působnost – Turečtí státní příslušníci s právy uvedenými v článku 6 nebo článku 7 tohoto rozhodnutí – Zahrnutí

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, články 6, 7 a 13)

   (viz body 53–56, 58–60, výrok 1)

2. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Pracovníci – Omezení zakládající se na důvodech veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Rozsah – Vnitrostátní právní úprava umožňující odejmout právo pobytu tureckým státním příslušníkům představujícím skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého zájmu společnosti – Odůvodnění – Podmínky – Proporcionalita – Předchozí individuální posouzení stávající situace těchto státních příslušníků

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, články 6, 7 a 13 a čl. 14 odst. 1; směrnice Rady 2003/109, článek 12)

   (viz body 66, 68–73, 75, 77, výrok 2)

Shrnutí

V Nizozemsku může být povolení k pobytu na dobu neurčitou cizímu státnímu příslušníkovi odňato mimo jiné, pokud byl odsouzen pro trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody v trvání tří nebo více let, a celková doba trvání uložených trestů dosáhne určité hranice. Až do roku 2012 však bylo odnětí zakázáno, jestliže státní příslušník pobýval v této zemi oprávněně po dobu nejméně 20 let. V rámci legislativní změny učiněné v červenci roku 2012, která byla odůvodněna změnou ve vnímání ochrany veřejného pořádku v nizozemské společnosti, byl tento zákaz odstraněn ( 1 ).

Rozhodnutími Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (státní tajemník pro spravedlnost a bezpečnost, Nizozemsko) byla na základě této nové právní úpravy třem tureckým státním příslušníkům oprávněně pobývajícím v Nizozemsku již déle než 20 let, jmenovitě S, E a C, odňata jejich povolení k pobytu na dobu neurčitou. Odnětí bylo odůvodněno tím, že byli během svého pobytu vícekrát trestně odsouzeni, přičemž závažnost trestných činů a celková doba trvání nepodmíněných trestů odnětí svobody dosahovaly požadované hranice, a dále tím, že toto jednání představovalo skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti.

Řízení o žalobách S, E a C podaných proti těmto rozhodnutím u Rechtbank Den Haag (soud prvního stupně v Haagu, Nizozemsko) vedla k rozdílným výsledkům v otázce, zda se v posuzovaných případech uplatní článek 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ( 2 ), který je použitelný od 1. prosince 1980. Toto ustanovení obsahuje doložku standstill, která členským státům zakazuje přijmout nová omezení týkající se podmínek přístupu k zaměstnání tureckých pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kteří se nacházejí na jejich území v legálním postavení, co se týče pobytu a zaměstnání. V souladu s článkem 14 rozhodnutí č. 1/80 však může být použití jeho ustanovení týkajících se zaměstnávání a volného pohybu pracovníků omezeno mimo jiné z důvodů veřejného pořádku.

Na základě odvolání podaných v těchto řízeních se Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) rozhodla dotázat se Soudního dvora na působnost a vzájemný vztah článků 13 a 14 rozhodnutí č. 1/80.

Soudní dvůr ve svém rozsudku potvrdil, že se článek 13 rozhodnutí č. 1/80 použije i na turecké státní příslušníky, kterým již svědčí práva v oblasti zaměstnání a volného pohybu na základě tohoto rozhodnutí. Dále upřesnil, za jakých podmínek může být nové omezení těchto práv, vůči němuž se mohou turečtí státní příslušníci dovolávat tohoto článku 13, odůvodněno požadavky veřejného pořádku ve smyslu článku 14 rozhodnutí č. 1/80.

Závěry Soudního dvora

Na prvním místě zkoumal Soudní dvůr působnost doložky standstill obsažené v článku 13 rozhodnutí č. 1/80. Připomněl svou judikaturu, podle níž má tato doložka přímý účinek a musí být z hlediska cíle rozhodnutí č. 1/80 spočívajícího v zavedení volného pohybu pracovníků vykládána široce. Nové omezení, které tureckému pracovníkovi nebo jeho rodinným příslušníkům ztěžuje podmínky přístupu k první pracovní činnosti, stejně jako i nové omezení, jež poté, co již tento pracovník nebo jeho rodinní příslušníci požívají práv v oblasti zaměstnání na základě článku 6 nebo 7 rozhodnutí č. 1/80 ( 3 ), zužuje jeho přístup k výdělečné činnosti zaručené těmito právy, jsou totiž v rozporu s cílem tohoto rozhodnutí.

Z judikatury mimoto vyplývá, že vnitrostátní opatření, jejichž cílem je vymezovat kritéria legálnosti postavení tureckých státních příslušníků tím, že stanoví nebo mění zejména podmínky pobytu těchto státních příslušníků na svém území, mohou představovat nová omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.

Vnitrostátní právní úprava umožňující odejmout dotyčným osobám práva pobytu, která jim svědčí podle článků 6 a 7 rozhodnutí č. 1/80, tedy omezuje jejich právo na volný pohyb v porovnání s právem na volný pohyb, jehož požívaly v době vstupu tohoto rozhodnutí v platnost, a představuje tudíž nové omezení ve smyslu článku 13 tohoto rozhodnutí. Dotyční turečtí státní příslušníci se tudíž mohou tohoto ustanovení dovolávat.

Na druhém místě se Soudní dvůr zabýval vzájemným vztahem článků 13 a 14 rozhodnutí č. 1/80. Zdůraznil, že výjimka ze zákazu přijímat „nová omezení“ odůvodněná požadavky veřejného pořádku, která je stanovena v článku 14, je výjimkou z volného pohybu pracovníků, a musí být tedy vykládána restriktivně. Vnitrostátní opatření, na která se tyto požadavky vztahují, musí být navíc způsobilá zaručit dosažení sledovaného cíle ochrany veřejného pořádku a nesmí jít nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

V případě tureckých státních příslušníků, kteří stejně jako S, E a C pobývají v hostitelském členském státě déle než 10 let, se dále Soudní dvůr pro účely použití tohoto článku 14 odvolává na článek 12 směrnice 2003/109 ( 4 ) o ochraně dlouhodobě pobývajících rezidentů. Opatření zakládající se na důvodech veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti a dotýkající se takových rezidentů totiž předpokládají, že vnitrostátní orgány případ od případu posoudí při dodržení zásady proporcionality i základních práv dotyčného, zda jeho osobní chování představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti.

S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr dovodil, že předmětné legislativní opatření spadá do prostoru pro uvážení nizozemských orgánů podle článku 14 rozhodnutí č. 1/80. Zmínka o změně společenských představ a odůvodnění založené na veřejném pořádku však samy o sobě nestačí k legitimizování tohoto opatření. Předkládajícímu soudu ještě přísluší posoudit, při zohlednění práv přiznaných rozhodnutím č. 1/80, zda je vnitrostátní opatření způsobilé zaručit dosažení sledovaného cíle, zda nejde nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné, a zda předpokládá předchozí individuální posouzení stávající situace daného tureckého pracovníka.

( 1 ) – Besluit houdende wijziging van het Vreemdelingenbesluit 2000 in verband met aanscherping van de glijdende schaal (nařízení, kterým se mění nařízení o cizincích za účelem zpřísnění pohyblivého měřítka) ze dne 26. března 2012 (Stb. 2012, č. 158).

( 2 ) – Rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem.

( 3 ) – Články 6 a 7 rozhodnutí č. 1/80 upravují práva v oblasti zaměstnání, přičemž první z nich se týká tureckých pracovníků a druhý jejich rodinných příslušníků, kteří získali povolení je následovat.

( 4 ) – Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. 2004, L 16, s. 44; Zvl. vyd. 19/06, s. 272).