Spojené věci C‑116/21 P až C‑118/21 P, C‑138/21 P a C‑139/21 P

Evropská komise

v.

VW a další

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. července 2022

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Důchod – Služební řád úředníků Evropské unie – Článek 20 přílohy VIII – Přiznání pozůstalostního důchodu – Pozůstalá manželka po bývalém úředníkovi pobírajícím starobní důchod – Manželství uzavřené po ukončení služby tohoto úředníka – Podmínka minimální doby pěti let trvání manželství ke dni úmrtí úředníka – Článek 18 přílohy VIII – Manželství uzavřené před ukončením služby úředníka – Podmínka minimální doby trvání manželství pouze jeden rok – Námitka protiprávnosti článku 20 přílohy VIII – Listina základních práv Evropské unie – Článek 20 – Zásada rovného zacházení – Článek 21 odst. 1 – Zásada zákazu diskriminace na základě věku – Článek 52 odst. 1 – Absence svévolného nebo zjevně nepřiměřeného rozlišování s ohledem na cíl sledovaný unijním normotvůrcem“

1. Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Objektivně odůvodněné rozdílné zacházení – Kritéria pro posouzení – Použití na legislativní akt Unie

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 20; služební řád úředníků, příloha VIII, články 18 a 20)

   (viz body 95–97, 140–143)

2. Úředníci – Důchody – Pozůstalostní důchod – Podmínky přiznání – Rozdílné použití v závislosti na datu uzavření manželství podle toho, zda k němu došlo před skončením služebního poměru zesnulého úředníka, nebo po jeho skončení – Srovnatelnost obou situací s ohledem na předmět a účel pozůstalostního důchodu, jakož i na společnou podmínku právního svazku mezi manželi

   (Služební řád úředníků, příloha VIII, články 18 až 20 a 27)

   (viz body 98–100, 102–108)

3. Úředníci – Důchody – Pozůstalostní důchod – Podmínky přiznání – Minimální doba trvání manželství – Rozdílné zacházení s pozůstalými manželi v závislosti na datu uzavření manželství podle toho, zda k němu došlo před skončením služebního poměru zesnulého úředníka, nebo po jeho skončení – Široká posuzovací pravomoc unijního normotvůrce – Dodržení zásady proporcionality – Soudní přezkum – Meze – Přezkum vhodnosti a nezbytnosti rozlišování prováděný unijním soudem – Nepřípustnost

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 20 a čl. 52 odst. 1; služební řád úředníků, příloha VIII, články 18 a 20)

   (viz body 127–130, 144)

4. Úředníci – Důchody – Pozůstalostní důchod – Podmínky přiznání – Minimální doba trvání manželství – Rozdílné zacházení s pozůstalými manželi v závislosti na datu uzavření manželství podle toho, zda k němu došlo před skončením služebního poměru zesnulého úředníka, nebo po jeho skončení – Omezení práva na rovné zacházení a nepřímá diskriminace na základě věku – Odůvodnění – Boj proti podvodům – Přípustnost – Přezkum proporcionality

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 20, čl. 21 odst. 1 a čl. 52 odst. 1; služební řád úředníků, článek 1d a příloha VIII, články 18 a 20)

   (viz body 139–142, 146–156, 172–176)

5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají závěrů obsažených v rozsudku napadeném kasačním opravným prostředkem a nebyly předmětem vedlejšího kasačního opravného prostředku – Překážka věci rozsouzené – Zamítnutí

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 169 odst. 1 a čl. 178 odst. 1)

   (viz bod 180)

Shrnutí

VW, BT a RN uzavřely manželství, případně nové manželství, s unijními úředníky, kteří ke dni uzavření manželství nebo nového manželství již nebyli ve službě v unijním orgánu. Všichni tři bývalí úředníci zemřeli před uplynutím pěti let od data uzavření manželství.

Každá z tří žen podala jakožto pozůstalá manželka po bývalém unijním úředníku žádost o přiznání pozůstalostního důchodu.

Tyto žádosti byly Evropskou komisí zamítnuty (dále jen „sporná rozhodnutí“) z důvodu, že VW, BT a RN nesplňují podmínky stanovené v článku 20 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“). Na základě tohoto ustanovení jsou pozůstalí manželé, kteří uzavřeli manželství s úředníkem poté, co jeho služební poměr skončil, vyloučeni z nároku na pozůstalostní důchod, pokud jejich manželství trvalo méně než pět let. Naproti tomu podle článku 18 přílohy VIII služebního řádu mají pozůstalí manželé, kteří uzavřeli manželství s úředníkem před ukončením služebního poměru, nárok na pozůstalostní důchod, pokud jejich manželství trvalo alespoň jeden rok.

Tribunál, jenž rozhodoval o žalobách na neplatnost podaných VW, BT a RN proti sporným rozhodnutím, dospěl k závěru, že článek 20 přílohy VIII služebního řádu je v rozporu se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článku 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i ve věci týkající se VW se zásadou proporcionality a ve věcech týkajících se BT a RN se zásadou zákazu diskriminace na základě věku zakotvenou v čl. 21 odst. 1 Listiny. Za těchto podmínek vyhověl námitkám protiprávnosti vzneseným VW, BT a RN a každé ze sporných rozhodnutí zrušil.

Soudní dvůr na základě kasačních opravných prostředků podaných Komisí a Radou Evropské unie rozsudky Tribunálu zrušil a žaloby VW, BT a RN zamítl. Soudní dvůr uvedl, že unijní normotvůrce tím, že v článcích 18 a 20 přílohy VIII služebního řádu stanovil rozdílné minimální doby trvání manželství pro vznik nároku na pozůstalostní důchod příslušející pozůstalým manželům po zesnulých úřednících nebo bývalých úřednících, nevykonal svou širokou posuzovací pravomoc, kterou v tomto ohledu disponuje, svévolně ani zjevně nepřiměřeně.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr potvrdil analýzu Tribunálu, podle níž jsou situace, na které se vztahují články 18 a 20 přílohy VIII služebního řádu, srovnatelné a unijní normotvůrce zacházel se srovnatelnými situacemi odlišně, když v těchto ustanoveních zakotvil různé minimální doby trvání manželství; Soudní dvůr ovšem zároveň připomněl, že s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má unijní normotvůrce při přijímání služebních pravidel, je zásada rovného zacházení, jak je zakotvena v článku 20 Listiny, porušena pouze tehdy, pokud normotvůrce provede diferenciaci svévolně či zjevně nepřiměřeným způsobem ve vztahu k cíli sledovanému příslušnými služebními pravidly. Tato judikatura je použitelná i v rámci ověření požadavku přiměřenosti, který ukládá čl. 52 odst. 1 Listiny.

Z toho plyne, že Tribunál měl v projednávaném případě pouze ověřit, zda se rozlišování mezi pozůstalými manželi/manželkami po úřednících nebo bývalých úřednících v závislosti na datu uzavření manželství, jež provádí článek 20 přílohy VIII služebního řádu ve spojení s článkem 18 této přílohy, nejeví jako „svévolné“ nebo „zjevně nepřiměřené“ ve vztahu k cíli obecného zájmu sledovanému těmito ustanoveními. Tribunál přitom nesprávně posoudil rozsah svého soudního přezkumu, a dopustil se proto nesprávného právního posouzení, když v napadených rozsudcích ověřoval, zda se toto rozlišování nejeví jako „nepřiměřené“ ve vztahu ke sledovanému cíli obecného zájmu, a navíc zkoumal, zda podmínka minimální doby trvání manželství v délce pěti let stanovená v článku 20 přílohy VIII služebního řádu, posuzovaná samostatně a nezávisle na podmínce jednoho roku stanovené v článku 18 této přílohy, je v rámci čl. 52 odst. 1 Listiny přiměřená v tom smyslu, že zjevně nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle obecného zájmu.

Soudní dvůr proto napadené rozsudky Tribunálu zrušil a poté, co konstatoval, že soudní řízení dovolují, aby v nich bylo rozhodnuto, vydal sám konečné rozhodnutí v těchto věcech.

Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že unijní normotvůrce sice zacházel se srovnatelnými situacemi odlišně, když v článcích 18 a 20 přílohy VIII služebního řádu stanovil různé minimální doby trvání manželství, avšak toto rozdílné zacházení je odůvodněno na základě čl. 52 odst. 1 Listiny.

Podle čl. 52 odst. 1 Listiny může být výkon práv a svobod uznaných Listinou omezen pouze tehdy, jsou-li zaprvé tato omezení stanovena zákonem, zadruhé respektují-li podstatu uvedených práv a svobod a zatřetí jsou-li nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

V projednávaném případě je nesporné, že rozdílné zacházení mezi pozůstalými manželkami úředníků je stanoveno zákonem, neboť vyplývá z článku 20 přílohy VIII služebního řádu ve spojení s článkem 18 této přílohy. Tato ustanovení stanoví podmínky přesně vyčíslené minimální doby trvání manželství, které definují rozsah omezení výkonu práva na rovné zacházení.

Podle Soudního dvora omezení systému pozůstalostních důchodů dotčeným rozdílným zacházením respektuje také podstatu zásady rovného zacházení. Toto omezení totiž nezpochybňuje zásadu rovného zacházení jako takovou, neboť se týká pouze otázky související s podmínkou minimální doby trvání manželství, kterou musí splnit pozůstalí manželé/pozůstalé manželky po zesnulých úřednících nebo bývalých úřednících, aby mohli/mohly získat nárok na pozůstalostní důchod, aniž přitom ztrácejí možnost získat nárok na takový důchod v jednotlivých případech upravených v článcích 18 a 20 přílohy VIII služebního řádu.

Uvedené omezení navíc odpovídá cíli obecného zájmu, kterým je předcházení zneužití práva a podvodům. V této souvislosti směřuje podmínka, podle níž musí manželství trvat po určitou dobu, aby pozůstalému manželi/pozůstalé manželce vznikl nárok na pozůstalostní důchod, k ujištění se o existenci a stabilitě vztahů mezi dotyčnými osobami. Toto kritérium je jednotné a použitelné bez rozdílu na všechny pozůstalé manžele/manželky spadající do působnosti ustanovení článků 18 a 20 přílohy VIII služebního řádu a jeho účelem není předpokládat existenci zneužívajícího či podvodného jednání na straně pozůstalých manželů/manželek, nýbrž zabránit tomu, aby bylo takové zneužívající či podvodné jednání spácháno.

Pokud jde konečně o přezkum přiměřenosti, Soudní dvůr rozhodl, že se nejeví být svévolné nebo zjevně nepřiměřené, je-li v článku 20 přílohy VIII služebního řádu požadována delší minimální doba trvání manželství, než jakou stanoví článek 18 této přílohy. V případě uvedeném v tomto článku 20, který se vyznačuje okolností, že manželství je uzavřeno po skončení služby úředníka, může být totiž sklon ke zneužívajícímu či podvodnému jednání umocněn tím, že úmrtí úředníka je do značné míry předvídatelnější a časově bližší, pokud k tomuto skončení služby dojde – stejně jako v projednávané věci – odchodem úředníka do důchodu.

S ohledem na výše uvedené dospěl Soudní dvůr k závěru, že článek 20 přílohy VIII služebního řádu je v souladu se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článku 20 Listiny, neboť rozdílné zacházení zavedené článkem 20 přílohy VIII služebního řádu splňuje kritéria uvedená v čl. 52 odst. 1 Listiny.

Z týchž důvodů Soudní dvůr konstatoval, že uvedené rozdílné zacházení je rovněž rozdílným zacházením nepřímo založeným na věku, zároveň ale rozhodl, že toto rozdílné zacházení je rovněž v souladu se zásadou zákazu diskriminace na základě věku zakotvenou v čl. 21 odst. 1 Listiny.