Spojené věci C‑38/21, C‑47/21 a C‑232/21

VK
v.
BMW Bank GmbH,

F. F.
v.
C. Bank AG,

CR a další
v.
Volkswagen Bank GmbH
a
Audi Bank

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal Landgericht Ravensburg)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2023

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Leasingová smlouva na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu – Směrnice 2008/48/ES – Článek 2 odst. 2 písm. d) – Pojem ‚leasingová smlouva bez povinnosti odkupu předmětu smlouvy‘ – Směrnice 2002/65/ES – Článek 1 odst. 1 a čl. 2 písm. b) – Pojem ‚smlouva o finančních službách‘ – Směrnice 2011/83/EU – Článek 2 bod 6 a čl. 3 odst. 1 – Pojem ‚smlouva o poskytování služeb‘ – Článek 2 bod 7 – Pojem ‚smlouva uzavřená na dálku‘ – Článek 2 bod 8 – Pojem ‚smlouva uzavřená mimo obchodní prostory‘ – Článek 16 písm. l) – Výjimka z práva odstoupit od smlouvy z titulu poskytování služeb pronájmu motorových vozidel – Úvěrová smlouva určená na nákup motorového vozidla – Směrnice 2008/48 – Článek 10 odst. 2 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Domněnka splnění informační povinnosti v případě odkazu na vzor, jenž informace upravuje – Neexistence horizontálního přímého účinku směrnice – Článek 14 odst. 1 – Právo odstoupit od smlouvy – Počátek běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy v případě neúplných nebo nesprávných informací – Zneužívající výkon práva odstoupit od smlouvy – Zánik práva odstoupit od smlouvy – Povinnost vrátit vozidlo předem v případě výkonu práva odstoupit od smlouvy o vázaném úvěru“

1. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Uvádění finančních služeb na trh na dálku – Směrnice 2002/65 – Působnost – Leasingová smlouva na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu – Vyloučení

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65, čl. 1 odst. 1 a čl. 2 písm. b), a 2008/48, čl. 2 odst. 2 písm. d)]

   (viz body 131–135, 137–151, 156, výrok 1)

2. Ochrana spotřebitele – Spotřebitelské smlouvy – Směrnice 2011/83 – Smlouva o poskytování služeb – Pojem – Leasingová smlouva na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu – Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83, čl. 2 bod 6 a čl. 3 odst. 1)

   (viz body 153–156, výrok 1)

3. Ochrana spotřebitele – Spotřebitelské smlouvy – Směrnice 2011/83 – Smlouva uzavřená na dálku – Pojem – Smlouva o poskytování služeb týkajících se leasingu motorového vozidla bez povinnosti odkupu – Smlouva uzavřená prostřednictvím jednoho z prostředků komunikace na dálku – Vyjednávání smlouvy, které proběhlo za současné fyzické přítomnosti spotřebitele a zprostředkovatele obchodníka – Splnění informační povinnosti obchodníkem – Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83, čl. 2 bod 7)

   (viz body 164–167, 170–173, výrok 2)

4. Ochrana spotřebitele – Spotřebitelské smlouvy – Směrnice 2011/83 – Smlouva uzavřená mimo obchodní prostory – Pojem – Smlouva o poskytování služeb týkajících se leasingu motorového vozidla bez povinnosti odkupu – Smlouva uzavřená prostřednictvím jednoho z prostředků komunikace na dálku – Fyzická přítomnost spotřebitele v obchodních prostorech zprostředkovatele obchodníka, jenž působí v jiném oboru činnosti než tento obchodník – Vyloučení – Podmínky

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83, čl. 2 bod 8 písm. a)]

   (viz body 177–183, výrok 3)

5. Ochrana spotřebitele – Spotřebitelské smlouvy – Směrnice 2011/83 – Právo odstoupit od smlouvy – Výjimky – Poskytování služeb pronájmu vozidel ke konkrétnímu datu nebo s konkrétní lhůtou plnění – Smlouva o poskytování služeb týkajících se leasingu motorového vozidla bez povinnosti odkupu – Hlavní předmět – Užívání vozidla spotřebitelem během konkrétní lhůty plnění výměnou za placení peněžitých splátek – Zahrnutí

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83, čl. 16 písm. l)]

   (viz body 190–202, výrok 4)

6. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Právo odstoupit od smlouvy – Vnitrostátní právní úprava, která zakládá zákonnou domněnku splnění informační povinnosti o tomto právu v případě odkazu na vzor, jenž tyto informace upravuje – Nepřípustnost – Povinnost vnitrostátního soudu, který rozhoduje spor výlučně mezi jednotlivci, upustit od použití této vnitrostátní právní úpravy pouze na základě unijního práva – Neexistence – Právo jednotlivců požadovat náhradu škody vyplývající z nesouladu vnitrostátního práva s právem unijním

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 písm. p)]

   (viz body 217, 219, 220, 224–230, výrok 5)

7. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Právo odstoupit od smlouvy – Povinnost uvést částku úroku splatnou za den, kterou spotřebitel zaplatí v případě, že tohoto práva využije – Rozsah

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 písm. p) a čl. 14 odst. 3 písm. b)]

   (viz body 233–240, výrok 6)

8. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Povinnost formálně uvést podstatné informace o všech mechanismech mimosoudního urovnání stížností nebo prostředků nápravy, které má spotřebitel k dispozici – Rozsah

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 písm. t)]

   (viz body 243–246, výrok 7)

9. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Odškodnění za předčasné splacení – Povinnost konkrétním a pro průměrného spotřebitele snadno srozumitelným způsobem uvést způsob výpočtu tohoto odškodnění – Rozsah

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 písm. r)]

   (viz body 250–256, výrok 8)

10. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Neúplné nebo nesprávné informace obdržené spotřebitelem – Podmínka započetí běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy – Neúplnost nebo nesprávnost informací, které nemohou uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o rozsah jeho práv a povinností

    [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. b)]

    (viz body 263–267, výrok 9)

11. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Sazba úroku z prodlení – Uvedení této úrokové sazby ve formě konkrétního procentního podílu a mechanismu pro její úpravu – Uvedení pohyblivé referenční sazby a četnosti její úpravy pro sazbu úroku z prodlení – Rozsah

    [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 písm. l)]

    (viz body 269–272, výrok 10)

12. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Právo odstoupit od smlouvy – Zánik tohoto práva při úplném splnění úvěrové smlouvy

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 14 odst. 1)

    (viz body 275–279, 292, výrok 11)

13. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Neúplné nebo nesprávné informace obdržené spotřebitelem – Informace, které uvedly spotřebitele v omyl, pokud jde o rozsah jeho práv a povinností – Nezapočetí běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy – Neexistence jakéhokoliv zneužívajícího výkonu práva odstoupit od smlouvy

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1)

    (viz body 280–284, 289–293, výrok 11)

14. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Požadavky na informace, které mají být uvedeny ve smlouvě – Neúplné nebo nesprávné informace obdržené spotřebitelem – Informace, které uvedly spotřebitele v omyl, pokud jde o rozsah jeho práv a povinností – Nezapočetí běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy – Výkon práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy – Možnost věřitele namítat zánik tohoto práva – Neexistence – Podmínky

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1)

    (viz body 297–300, výrok 12)

15. Ochrana spotřebitele – Smlouvy o spotřebitelském úvěru – Směrnice 2008/48 – Právo odstoupit od smlouvy – Důsledky odstoupení od úvěrové smlouvy, která se váže na smlouvu o dodání zboží – Vnitrostátní právní úprava, která spotřebiteli ukládá povinnost vrátit zboží financované z úvěru nebo vyzvat věřitele, aby si toto zboží vyzvedl – Možnost věřitele, aby v případě vrácení uvedeného zboží nevrátil měsíční splátky, které již spotřebitel uhradil – Nepřípustnost

    [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48, čl. 3 písm. n) a čl. 14 odst. 1]

    (viz body 303–308, výrok 13)

Shrnutí

Všechny tři spojené věci spadají do rámce několika sporů mezi spotřebiteli a finančními institucemi navázanými na autorizované prodejce automobilů ve věci platnosti výkonu jejich práva odstoupit od leasingové smlouvy týkající se motorového vozidla bez povinnosti odkupu (věc C‑38/21) a od několika úvěrových smluv určených k financování koupě ojetých motorových vozidel (věci C‑47/21 a C‑232/21).

Ve věci C‑38/21 VK navštívil prostory autorizovaného prodejce automobilů značky BMW, kde mu zaměstnanec tohoto prodejce, jednající jakožto zprostředkovatel úvěru pro BMW Bank GmbH, nabídl motorové vozidlo na leasing a představil jednotlivé prvky tohoto typu smlouvy, jako je doba trvání a měsíční splátky. V listopadu 2018 uzavřel VK s použitím prostředků dálkové komunikace leasingovou smlouvu s BMW Bank na motorové vozidlo určené pro soukromé použití. Podle této smlouvy uzavřené na 24 měsíců, která spočívala v poskytnutí půjčky ze strany BMW Bank, VK nebyl povinen po uplynutí smluvního období vozidlo odkoupit. Dne 25. června 2019 VK uvedl, že si přeje od leasingové smlouvy odstoupit. Měl totiž za to, že ještě nezačala běžet čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy stanovená vnitrostátním právem, jelikož informace, které mu měly být na základě tohoto práva poskytnuty, byly nedostatečné a nečitelné.

Ve věcech C‑47/21 a C‑232/21 několik spotřebitelů uzavřelo smlouvy o půjčce určené k nákupu ojetých osobních vozidel pro soukromé použití. Při přípravě a uzavírání těchto smluv vystupovali autorizovaní prodejci automobilů, u kterých byla vozidla zakoupena, jako zprostředkovatelé C. Bank AG (věc C‑47/21), jakož i Volkswagen Bank GmbH a Audi Bank (věc C‑232/21). Tito spotřebitelé následně od uzavřených smluv o půjčce odstoupili a požadovali především vrácení měsíčních splátek, které do dne odstoupení od smlouvy uhradili. Čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy stanovená vnitrostátním právem podle těchto spotřebitelů ještě nezačala běžet, jelikož jim nebyly řádně předány informace o právu odstoupit od smlouvy ani další povinné informace.

Velký senát Soudního dvora ve svém rozsudku, v kontextu leasingové smlouvy na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu pro spotřebitele, upřesnil působnost směrnic 2002/65 ( 1 ), 2008/48 ( 2 ) a 2011/83 ( 3 ) v oblasti ochrany spotřebitelů, jakož i rozsah pojmů „smlouva o poskytování služeb“, „smlouva uzavřená na dálku“ a „smlouva uzavřená mimo obchodní prostory“ ve smyslu posledně uvedené směrnice. Kromě toho se Soudní dvůr v kontextu úvěrových smluv vyjádřil k několika aspektům povinnosti poskytovat spotřebitelům informace týkající se mimo jiné práva odstoupit od smlouvy, kterou směrnice 2008/48 ukládá věřitelům, jakož i k důsledkům poskytnutí nesprávných nebo neúplných informací o výkonu tohoto práva. Kromě toho se Soudní dvůr zabýval, stále v tomto kontextu a na základě téže směrnice, otázkou zneužívajícího výkonu práva spotřebitele odstoupit od smlouvy a otázkou zániku tohoto práva.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr v první řadě zkoumal povahu leasingové smlouvy na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu pro spotřebitele z hlediska směrnic 2002/65, 2008/48 a 2011/83.

Pokud jde zaprvé o směrnici 2011/83, Soudní dvůr rozhodl, že leasingová smlouva na motorové vozidlo, která se vyznačuje tím, že ani tato smlouva, ani žádná samostatná smlouva nestanoví, že je spotřebitel po skončení platnosti smlouvy povinen vozidlo odkoupit, spadá do působnosti této směrnice jakožto „smlouva o poskytování služeb“ ve smyslu čl. 2 bodu 6 uvedené směrnice ( 4 ). Tento pojem je totiž definován široce a musí být vykládán jako pojem zahrnující veškeré smlouvy, na které se nevztahuje pojem „kupní smlouva“ stanovený toutéž směrnicí ( 5 ). V projednávaném případě leasingová smlouva, kterou se obchodník zavazuje poskytnout spotřebiteli výměnou za platbu měsíčních splátek vozidlo bez povinnosti jeho odkupu po skončení doby leasingu, pod tento pojem nespadá, jelikož nestanoví převod vlastnictví k vozidlu na spotřebitele. Taková leasingová smlouva nespadá ani do výčtu smluv, které jsou vyloučeny z působnosti směrnice 2011/83 ( 6 ).

Zadruhé měl Soudní dvůr za to, že taková smlouva nespadá do působnosti směrnice 2008/48. I když totiž tato smlouva spadá pod pojem „leasing“ stanovený touto směrnicí ( 7 ), je nicméně z působnosti této směrnice výslovně vyloučena, jelikož pro spotřebitele nestanoví žádnou povinnost odkoupit si předmět smlouvy po jejím skončení.

Pokud jde zatřetí o směrnici 2002/65, Soudní dvůr měl rovněž za to, že leasingová smlouva na motorové vozidlo, která se vyznačuje zejména tím, že ani tato smlouva, ani žádná samostatná smlouva nestanoví, že je spotřebitel po skončení platnosti smlouvy povinen vozidlo odkoupit, nespadá do působnosti této směrnice. Soudní dvůr totiž připomněl, že k tomu, aby smlouva spadala do působnosti této směrnice, musí být jejím předmětem zejména poskytnutí „finanční služby“ ( 8 ), jako je služba úvěrové povahy. I když je pravda, že leasingová smlouva na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu má jak prvek úvěrový, tak prvek nájemní, Soudní dvůr uvedl, že se taková smlouva v podstatě neliší od smlouvy o dlouhodobém pronájmu vozidla. Vzhledem k tomu, že je tedy hlavním předmětem tohoto typu smlouvy pronájem vozidla, nelze takovou smlouvu kvalifikovat jako smlouvu o finanční službě úvěrové povahy.

Ve druhé řadě, v kontextu výkladu směrnice 2011/83 ve vztahu k leasingové smlouvě na motorové vozidlo bez povinnosti odkupu pro spotřebitele se Soudní dvůr zaprvé zabýval pojmy „smlouva uzavřená na dálku“ ( 9 ) a „smlouva uzavřená mimo obchodní prostory“ ( 10 ).

Soudní dvůr tak upřesnil, že smlouva o poskytování služeb, která byla uzavřena mezi spotřebitelem a obchodníkem za použití prostředků dálkové komunikace, nemůže být kvalifikována jako „smlouva uzavřená na dálku“, pokud fáze vyjednávání, která předcházela uzavření této smlouvy, proběhla za současné fyzické přítomnosti spotřebitele a zprostředkovatele jednajícího jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení, jenž spotřebiteli poskytl veškeré informace uvedené ve směrnici 2011/83 ( 11 ), které mu umožnily klást tomuto zprostředkovateli otázky ohledně zamýšlené smlouvy nebo navrhované nabídky, aby rozptýlil nejistotu stran rozsahu případného smluvního závazku s obchodníkem.

Soudní dvůr měl dále za to, že smlouva o poskytování služeb, která byla uzavřena mezi spotřebitelem a obchodníkem nemůže být kvalifikována jako „smlouva uzavřená mimo obchodní prostory“, pokud během iniciace uzavření smlouvy za použití prostředků dálkové komunikace navštívil spotřebitel obchodní prostory zprostředkovatele, který sice jednal jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení za účelem sjednání této smlouvy, avšak působil v jiném oboru, než tento obchodník, jsou-li splněny dvě podmínky. Je třeba zaprvé, aby spotřebitel mohl, jakožto průměrný spotřebitel, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, očekávat, že při návštěvě obchodních prostor zprostředkovatele ho posledně uvedený osloví s obchodní nabídkou za účelem sjednání a uzavření smlouvy o poskytování služeb s obchodníkem, a zadruhé, aby mohl snadno pochopit, že tento zprostředkovatel jedná jménem uvedeného obchodníka nebo v jeho zastoupení.

Zadruhé Soudní dvůr zkoumal výjimky stanovené v článku 16 směrnice 2011/83, podle nichž spotřebitel nemá v určitých případech právo odstoupit od smlouvy, a dospěl k závěru, že leasingová smlouva na motorové vozidlo, která byla uzavřena mezi obchodníkem a spotřebitelem a je kvalifikována jako smlouva o poskytování služeb uzavřená na dálku nebo mimo obchodní prostory ve smyslu této směrnice, spadá pod výjimku týkající se poskytování služeb pronájmu vozidel s konkrétním datem nebo lhůtou plnění ( 12 ), jelikož hlavním předmětem této smlouvy je umožnit spotřebiteli užívat motorové vozidlo během konkrétní doby stanovené v uvedené smlouvě výměnou za placení pravidelných peněžitých splátek. V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že výraz „konkrétní“, na který odkazuje tato výjimka, se může vztahovat rovněž na dlouhodobé nájemní smlouvy, jako je leasingová smlouva s dobou trvání 24 měsíců ve věci v původním řízení, pokud je tato doba ve smlouvě dostatečně přesně specifikována. Soudní dvůr dále zdůraznil, že v rámci leasingové smlouvy, která se týká vozidla speciálně pořízeného na žádost spotřebitele a v souladu s jeho požadavky, by se obchodník mohl v případě, že bylo spotřebiteli přiznáno právo odstoupit od smlouvy, potýkat s obtížemi při opětovném postoupení vozidla. Zejména z důvodu těchto požadavků by se totiž obchodníkovi nemuselo podařit v přiměřené lhůtě po uplatnění práva odstoupit od smlouvy postoupit vozidlo k jinému rovnocennému užívání na dobu odpovídající původně stanovené době leasingu, aniž by utrpěl značnou hospodářskou škodu.

Ve třetí řadě, v kontextu výkladu směrnice 2008/48, Soudní dvůr nejprve konstatoval, že smlouvy o půjčce určené k nákupu ojetých osobních vozidel pro soukromé použití, o které se jedná ve věcech C‑47/21 a C‑232/21, spadají do působnosti směrnice 2008/48 jakožto úvěrové smlouvy ( 13 ).

Soudní dvůr dále upřesnil rozsah povinnosti obchodníka týkající se informací, které mají být poskytnuty v úvěrových smlouvách spadajících do působnosti této směrnice ( 14 ), zejména pak povinnosti informovat o právu odstoupit od smlouvy ( 15 ). Soudní dvůr tak rozhodl, že tato povinnost brání vnitrostátní právní úpravě, která zakládá zákonnou domněnku, podle které obchodník svou povinnost informovat spotřebitele o jeho právu odstoupit od smlouvy splní tím, že ve smlouvě odkazuje na vnitrostátní ustanovení, která sama odkazují na vzor, jenž informace týkající se práva odstoupit od smlouvy sice obsahuje, avšak používá ustanovení obsažená v tomto vzoru, která nejsou v souladu s požadavky směrnice 2008/48 ( 16 ). V případě, že vnitrostátní soud, který rozhoduje spor výlučně mezi jednotlivci, nemůže takovou vnitrostátní právní úpravu vykládat v souladu s touto směrnicí, není povinen od jejího použití upustit pouze na základě unijního práva, čímž není dotčena možnost tohoto soudu uvedená ustanovení nepoužít na základě svého vnitrostátního práva, a v případě neexistence takové možnosti, právo strany, která byla v důsledku nesouladu vnitrostátního práva s právem unijním poškozena, požadovat náhradu škody z toho vyplývající.

A konečně se Soudní dvůr vyjádřil k různým aspektům práva odstoupit od smlouvy, jak je stanoveno ve směrnici 2008/48 ( 17 ).

Zaprvé Soudní dvůr upřesnil počátek běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy. Pokud se v tomto ohledu informace poskytnuté věřitelem spotřebiteli podle této směrnice ( 18 ) ukážou jako neúplné nebo nesprávné, začíná čtrnáctidenní lhůta stanovená směrnicí 2008/48 běžet pouze tehdy, pokud neúplnost nebo nesprávnost těchto informací nemůže ovlivnit schopnost spotřebitele posoudit rozsah jeho práv a povinností podle uvedené směrnice, ani jeho rozhodnutí uzavřít smlouvu, a nemůže ho případně zbavit možnosti uplatnit svá práva v podstatě za stejných podmínek, jaké by platily, kdyby byly tyto informace poskytnuty úplným a přesným způsobem. Poskytnutí neúplných nebo nesprávných informací totiž může být považováno za neposkytnutí informací pouze tehdy, pokud je spotřebitel z tohoto důvodu uveden v omyl ohledně svých práv a povinností, a je tudíž veden k uzavření smlouvy, kterou by případně neuzavřel, kdyby měl k dispozici úplné a věcně správné informace.

Zadruhé Soudní dvůr analyzoval dopad úplného splnění úvěrové smlouvy na zachování práva odstoupit od smlouvy. Měl za to, že úplné splnění takové smlouvy má za následek zánik tohoto práva. Vzhledem k tomu, že splnění smlouvy je přirozeným způsobem zániku smluvních závazků, se spotřebitel již nemůže dovolávat práva odstoupit od smlouvy poté, co úvěrová smlouva byla stranami zcela splněna, a vzájemné závazky vyplývající z této smlouvy z tohoto důvodu zanikly.

Pokud jde zatřetí o otázku výkonu práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, Soudní dvůr rozhodl, že se věřitel nemůže platně dovolávat toho, že spotřebitel z důvodu svého chování, ke kterému došlo v době mezi uzavřením smlouvy a uplatněním práva odstoupit od smlouvy, uplatnil toto právo zneužívajícím způsobem, pokud z důvodu neúplných nebo nesprávných informací obsažených v úvěrové smlouvě v rozporu se směrnicí 2008/48 nezačala běžet lhůta pro odstoupení od smlouvy v důsledku toho, že jejich neúplná nebo nesprávná povaha ovlivnila schopnost spotřebitele posoudit rozsah jeho práv a povinností podle této směrnice, jakož i jeho rozhodnutí uzavřít smlouvu.

Začtvrté Soudní dvůr při rozhodování o zániku práva odstoupit od smlouvy uvedl, že směrnice 2008/48 brání tomu, aby se věřitel mohl v případě, že spotřebitel uplatní své právo odstoupit od smlouvy v souladu s podmínkami stanovenými touto směrnicí ( 19 ), dovolávat zániku tohoto práva, pokud alespoň jeden z povinných údajů uvedených v téže směrnici ( 20 ) nebyl zahrnut v úvěrové smlouvě nebo v ní byl uveden neúplně či nesprávně, aniž byl dodatečně řádně sdělen, a pokud z tohoto důvodu nezačala běžet lhůta pro odstoupení od smlouvy. Směrnice 2008/48 totiž nestanoví žádné časové omezení pro uplatnění práva spotřebitele odstoupit od smlouvy v případě, který byl právě zmíněn. Vnitrostátní právní úprava tudíž nemůže takové omezení ukládat.

Zapáté Soudní dvůr zkoumal účinky práva odstoupit od smlouvy. Soudní dvůr uvedl, že toto právo ve spojení se zásadou efektivity brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pokud spotřebitel odstoupí od vázané úvěrové smlouvy ( 21 ), musí vrátit věřiteli zboží financované z úvěru, nebo ho vyzvat, aby si toto zboží vyzvedl, aniž je tento věřitel současně povinen vrátit měsíční splátky úvěru, které již spotřebitel uhradil. S výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, totiž vnitrostátní procesní pravidla ukládající dlužníkovi, který odstoupí od smlouvy, vrátit věřiteli zboží financované z úvěru nebo ho vyzvat, aby si toto zboží vyzvedl, aniž je tento věřitel současně povinen vrátit měsíční splátky úvěru, které již byly uhrazeny, mohou v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práva odstoupit od smlouvy.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (Úř. věst. 2002, L 271, s. 16; Zvl. vyd. 06/04, s. 321).

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).

( 3 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).

( 4 ) – Podle čl. 2 bodu 6 směrnice 2011/83 se pojmem „smlouva o poskytování služeb“ rozumí „jakákoli smlouva jiná než kupní smlouva, na jejímž základě obchodník poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se zavazuje k její úhradě“.

( 5 ) – Podle čl. 2 bodu 5 směrnice 2011/83 je pojem „kupní smlouva“ definován jako „smlouva, na jejímž základě obchodník převádí vlastnictví zboží spotřebiteli nebo se zavazuje k převedení tohoto vlastnictví a spotřebitel hradí cenu tohoto zboží nebo se zavazuje k její úhradě, včetně smluv majících za předmět zboží i služby“.

( 6 ) – Jak je stanoveno v čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/83.

( 7 ) – Ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/48.

( 8 ) – Podle čl. 2 písm. b) směrnice 2002/65 pod pojem „finanční služba“ spadá „jakákoli služba bankovní, úvěrové, pojistné, osobní důchodové, investiční nebo platební povahy“.

( 9 ) – Podle čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83 pod tento pojem spadá „jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků dálkové komunikace až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku“.

( 10 ) – Podle čl. 2 bodu 8 směrnice 2011/83 pod tento pojem spadá „jakákoli smlouva mezi obchodníkem a spotřebitelem uzavřená za současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele v místě, které není obchodními prostorami obchodníka“.

( 11 ) – Konkrétně v článku 6 směrnice 2011/83.

( 12 ) – Článek 16 písm. l) směrnice 2011/83 se týká výjimky pro „poskytování ubytování k jiným než obytným účelům, přepravu zboží, pronájem vozidel, stravování nebo služby související s rekreační činností, pokud příslušná smlouva stanoví konkrétní datum nebo lhůtu plnění“.

( 13 ) – V souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice 2008/48.

( 14 ) – Jak je stanoveno v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48.

( 15 ) – Článek 10 odst. 2 písm. p) směrnice 2008/48 stanoví povinnost v úvěrových smlouvách uvádět existenci, nebo neexistenci práva na odstoupení od smlouvy, období, během něhož může být takové právo vykonáno, a jiné podmínky pro výkon tohoto práva.

( 16 ) – Článek 10 odst. 2 písm. p) směrnice 2008/48.

( 17 ) – Podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48 má spotřebitel k dispozici lhůtu čtrnácti kalendářních dnů na odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu.

( 18 ) – Podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48.

( 19 ) – Jak je stanoveno v čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48.

( 20 ) – Jak je stanoveno v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48.

( 21 ) – Podle čl. 3 písm. n) směrnice 2008/48.