Věc T‑143/20

PT Pelita Agung Agrindustri
a
PT Permata Hijau Palm Oleo

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 14. prosince 2022

„Subvence – Dovoz bionafty pocházející z Indonésie – Prováděcí nařízení (EU) 2019/2092 – Konečné vyrovnávací clo – Článek 8 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2016/1037 – Cenové podbízení – Tlak na ceny – Článek 8 odst. 5 nařízení 2016/1037 – Příčinná souvislost – Článek 3 bod 1 písm. a), iv) a bod 2 nařízení 2016/1037 – Jednání spočívající v ‚pověření‘ soukromého subjektu výkonem činnosti představující poskytování finančního příspěvku nebo v ‚nařízení‘ takové činnosti – Cena nižší než přiměřená – Příjmové či cenové podpory – Článek 3 bod 2 a čl. 6 písm. d) nařízení 2016/1037 – Výhoda – Článek 3 bod 1 písm. a), i) a bod 2 nařízení 2016/1037 – Přímý převod peněžních prostředků – Článek 7 nařízení 2016/1037 – Výpočet výše výhody – Článek 8 odst. 1 a 8 nařízení 2016/1037 – Hrozba podstatné újmy – Právo na obhajobu“

1. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Újma – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, článek 8)

   (viz body 24–26, 87)

2. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Újma – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek subvencovaného dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Posuzovací pravomoc Komise – Povinnost spravedlivého srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie – Soudní přezkum – Zjevně nesprávné posouzení – Důkazní břemeno

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 8 odst. 1 a 2)

   (viz body 27–31, 39, 40, 58–63)

3. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení 2016/1037 s ohledem na antidumpingovou dohodu GATT z roku 1994 – Zohlednění výkladu přijatého orgánem pro řešení sporů

   [Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037]

   (viz body 47, 56)

4. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Újma – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek subvencovaného dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Posuzovací pravomoc Komise – Povinnost Komise určit cenové podbízení pro obdobný výrobek výrobního odvětvi Unie jako celek – Neexistence

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 1 odst. 1, čl. 2 písm. c) a čl. 8 odst. 1 písm. a) a odst. 2]

   (viz body 72–76)

5. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Subvence – Pojem – Finanční příspěvek vlády země původu nebo vývozu – Systém zavádějící vývozní omezení týkající se surového palmového oleje, v jehož důsledku se stal jeho vývoz komerčně neatraktivním – Zahrnutí

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 3 bod 1 písm. a), iv)]

   (viz body 94–129, 144, 145)

6. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že dotyční účastníci odmítnou spolupráci – Posuzovací pravomoc – Povinnost orgánů použít nejlepší možné údaje – Neexistence

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, článek 28)

   (viz body 133–138)

7. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Subvence – Pojem – Příjmové či cenové podpory ve smyslu článku XVI GATT 1994 – Opatření, která mají umožnit výrobcům bionafty přístup k hlavní surovině za cenu, která je nižší než světová tržní cena – Zahrnutí

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 3 bod 1 písm. b)]

   (viz body 154–160)

8. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Subvence – Pojem – Výhoda poskytnutá příjemci – Výpočet výhody – Posuzovací pravomoc Komise – Přijetí pokynů pro výpočet výše subvencí Komisí – Důsledky – Omezení posuzovací pravomoci, které si Komise sama stanovila

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 3 body 1 a 2, čl. 6 písm. d) a čl. 7 odst. 1 písm. a)]

   (viz body 163–172, 196–201, 215–220)

9. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Subvence – Pojem – Finanční příspěvek vlády země původu nebo vývozu – Stanovení referenční ceny – Skutečnost, že veřejnoprávní organizace vyplácí výrobcům bionafty rozdíl mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty – Zahrnutí

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 3 bod 1 písm. a), i)]

   (viz body 176–191)

10. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Újma – Hrozba podstatné újmy – Důkaz – Analýza faktorů, které je třeba vzít v úvahu – Zohlednění údajů z doby po období šetření – Soudní přezkum – Zjevně nesprávné posouzení – Důkazní břemeno

    [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 2 písm. d) a čl. 8 odst. 1, 4 a 8]

    (viz body 238–245, 268–272, 285–297)

11. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Újma – Faktory, které je třeba zohlednit – Dopad subvence na výrobu v Unii – Existence činitelů a ukazatelů vykazujících pozitivní trend – Okolnost, jež nevylučuje závěr o existenci podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie

    (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 8 odst. 5)

    (viz bod 258)

12. Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Průběh šetření – Povinnost Komise zajistit informování dotyčných účastníků – Dosah – Právo na obhajobu – Porušení – Podmínky – Možnost pro dotčený podnik lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesní vadě

    (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, článek 30)

    (viz body 302–311)

Shrnutí

Po provedení antisubvenčního šetření zahájeného v roce 2018 přijala Evropská komise prováděcí nařízení 2019/2092 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie ( 1 ) (dále jen „dotčený výrobek“).

Indonéské společnosti PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo, které vyrábějí a vyvážejí bionaftu do Evropské unie, podaly žalobu znějící na zrušení tohoto prováděcího nařízení.

Tribunál, který jejich žalobu zamítl, poskytl upřesnění, pokud jde o analýzu cenového podbízení u dovozů, které jsou předmětem antisubvenčních šetření. Tribunál kromě toho upřesnil dosah několika pojmů obsažených v základním antisubvenčním nařízení 2016/1037 ( 2 ).

Závěry Tribunálu

Zaprvé, pokud jde o otázku, zda při dovozu bionafty pocházející z Indonésie došlo k významnému cenovému podbízení ve srovnání s cenou bionafty pocházející z Evropské unie, Tribunál zamítl vytýkanou skutečnost vycházející z toho, že Komise neprovedla smysluplné srovnání obou těchto cen. Žalobkyně v tomto ohledu konkrétně tvrdily, že Komise tím, že v rámci jedné ze tří použitých metod výpočtu porovnala celkový dovoz bionafty pocházející z Indonésie s celkovým prodejem bionafty v Unii bez úpravy ceny, nezohlednila rozdíl, pokud jde o hodnotu bodu ucpání filtru za studena mezi indonéskou bionaftou a bionaftou prodávanou výrobci v Unii.

V tomto ohledu Tribunál poznamenal, že rozhodnutí Komise neprovést úpravy cen na základě různých hodnot bodu ucpání filtru za studena bylo založeno na objektivních skutečnostech, a sice na složitosti konkurenčních vztahů a rozdílných tržních podmínkách mezi bionaftou s různými hodnotami bodu ucpání filtru za studena, jakož i na neexistenci přímé souvislosti mezi hodnotou bodu ucpání filtru za studena a cenou. Dále žalobkyně neprokázaly, že požadovaná úprava byla nezbytná pro srovnatelnost dotčených cen.

Pokud jde o argumentaci žalobkyň, podle které se povinnost Komise prokázat cenové podbízení pro dotčený výrobek jako celek může v projednávaném případě zakládat na použití rozsudku Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P) ( 3 )per analogiam, Tribunál uvedl, že poučení vyplývající z tohoto rozsudku týkající se určení dumpingového rozpětí nelze přenést na analýzu dopadu dumpingového nebo subvencovaného dovozu na ceny výrobního odvětví Unie. Posledně uvedená analýza totiž zahrnuje porovnání prodejů nikoli téhož podniku, jako je tomu v případě určování dumpingového rozpětí, které se počítá na základě údajů od dotyčného vyvážejícího výrobce, ale několika podniků, a to vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a podniků patřících do výrobního odvětví Unie, které jsou zahrnuty do vzorku. Po tomto upřesnění však Tribunál konstatoval, že Komise v každém případě vypočítala cenové podbízení nejprve pro 20 %, poté pro 55 % a nakonec pro celý prodej výrobců v Unii.

Zadruhé Tribunál zamítl vytýkanou skutečnost vycházející ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž měla Komise za to, že prostřednictvím omezení vývozu surového palmového oleje (dále jen „CPO“), zavedených indonéskou vládou ve formě vývozní daně a dávky ( 4 ) a stanovení cen výrobcem CPO vlastněným indonéskou vládou se indonéská vláda snažila získat od výrobců CPO dodávky tohoto výrobku na indonéský trh za cenu nižší než přiměřenou. Podle žalobkyň nelze mít za to, že indonéská vláda na základě těchto opatření „pověřila“ nebo „nařídila“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. a), iv) druhé odrážky základního antisubvenčního nařízení ( 5 ) dodavatele CPO, aby dodávali své výrobky za cenu nižší než přiměřenou.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, že čl. 3 bod 1 písm. a) bod iv) druhá odrážka základního antisubvenčního nařízení je ustanovením zamezujícím obcházení, a že za účelem plného zaručení jeho užitečného účinku je třeba rozumět výrazem „pověřit“ jakoukoli činnost vlády, která vede přímo nebo nepřímo k tomu, že soukromému subjektu bude svěřena odpovědnost za výkon funkce typu uvedeného v čl. 3 bodě 1 písm. a) bodech i) až iii) uvedeného nařízení, a výrazem „nařídit“ jakoukoli činnost vlády, která spočívá v přímém nebo nepřímém výkonu jejích pravomocí vůči soukromému subjektu s cílem přimět tento subjekt k výkonu takové funkce. Tak tomu přitom bylo v projednávané věci, jelikož dotčená vývozní omezení byla koncipována vládou s výslovným cílem zvýhodnit indonéské odvětví výroby bionafty udržováním cen CPO na domácím trhu na uměle nízké úrovni.

Kromě toho mohou být tato vývozní omezení rovněž kvalifikována jako subvence ve formě „příjmové či cenové podpory ve smyslu článku XVI GATT 1994“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. b) základního antisubvenčního nařízení v rozsahu, v němž poskytla výrobcům bionafty příjmovou podporu tím, že jim umožnila přístup k hlavní surovině a prvku nákladů za cenu, která je nižší než světová tržní cena. „Příjmová či cenová podpora“ v smyslu tohoto ustanovení totiž zahrnuje jakoukoli činnost vlády, která přímo nebo nepřímo vede k udržení stability příjmů nebo cen nebo k jejich růstu, přičemž z odkazu na článek XVI GATT vyplývá, že by měly být zváženy také účinky této činnosti na vývoz a dovoz.

Zatřetí měl Tribunál za to, že platby prováděné fondem na podporu pěstování palmy olejné, veřejnoprávním subjektem, ve prospěch indonéských výrobců bionafty, představují rovněž „finanční příspěvek“ vlády ve formě přímého převodu peněžních prostředků v souladu s čl. 3 bodem 1 písm. a) bodem i) základního antisubvenčního nařízení. Podle tohoto ustanovení pojem „finanční příspěvek“ zahrnuje všechny peněžní prostředky, které může vláda skutečně použít. Kromě toho, aby bylo možné posoudit, zda přímý převod finančních prostředků může odůvodnit uložení vyrovnávacího cla, musí být zohledněna neexistence protiplnění nebo rovnocenného protiplnění ze strany podniku, který převod přijímá. V tomto kontextu vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázaly, že tyto platby byly splatné na základě kupní smlouvy mezi indonéskou vládou a výrobci bionafty, Komise mohla právem uznat existenci finančního příspěvku ve formě přímého převodu finančních prostředků.

Tribunál zamítl rovněž vytýkané skutečnosti vycházející z pochybení, jehož se Komise údajně dopustila při výpočtu výhody poskytnuté indonéským výrobcům bionafty prostřednictvím plateb uskutečněných z fondu na podporu pěstování palmy olejné. Podle žalobkyň měla Komise určit výhodu poskytnutou výrobcům bionafty tak, že od výše napadnutelné subvence odečte náklady na dopravu za dodání bionafty v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního antisubvenčního nařízení. V tomto rámci Tribunál uvedl, že za účelem výpočtu výše subvence Komise oprávněně vycházela ze svého sdělení o výpočtu výše subvencí v rámci antisubvenčních šetření ( 6 ). Podle pokynů obsažených v tomto sdělení odpočitatelnost výdajů a nákladů podléhá zejména splnění podmínek, že byly zaplaceny přímo vládě během období šetření a že bylo prokázáno, že jsou povinné pro získání subvence. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou slučitelné se základním antisubvenčním nařízením, žalobkyně neprokázaly, že dotčené náklady na dopravu byly zaplaceny přímo indonéské vládě, ani že byly povinné.

Nakonec Tribunál s odkazem na ustálenou judikaturu v antidumpingové oblasti potvrdil závěr Komise, podle něhož dovoz z Indonésie během období šetření představoval v souladu s čl. 8 odst. 8 základního antisubvenčního nařízení hrozbu podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie.

( 1 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (Úř. věst. 2019, L 317, s. 42).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/825 ze dne 30. května 2018 (Úř. věst. 2018, L 143, s. 1) (dále jen „základní antisubvenční nařízení“).

( 3 ) – Rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada, C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269.

( 4 ) – Surový palmový olej je zdrojem pro výrobu indonéské bionafty.

( 5 ) – V souladu s tímto ustanovením se má za to, že subvence byla poskytnuta, pokud vláda „pověří soukromý subjekt výkonem jedné nebo více funkcí uvedených v bodech i), ii) a iii), které by jinak byly svěřeny vládě“, nebo „jejich výkon takovému subjektu nařídí a jejich výkon se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou“.

( 6 ) – Sdělení Komise o výpočtu výše subvencí v rámci antisubvenčních šetření (Úř. věst. 1998, C 394, s. 6).