Věc C‑184/20

OT

v.

Vyriausioji tarnybinės etikos komisija

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vilniaus apygardos administracinis teismas)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. srpna 2022

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Listina základních práv Evropské unie – Články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 – Směrnice 95/46/ES – Článek 7 písm. c) – Článek 8 odst. 1 – Nařízení (EU) 2016/679 – Článek 6 odst. 1 první pododstavec písm. c) a odst. 3 druhý pododstavec – Článek 9 odst. 1 – Zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje – Cíl veřejného zájmu – Proporcionalita – Zpracování zvláštních kategorií osobních údajů – Vnitrostátní právní úprava ukládající povinnost zveřejnit na internetu údaje obsažené v prohlášeních o soukromých zájmech fyzických osob pracujících ve veřejné službě nebo vedoucích sdružení či organizací, které jsou příjemci veřejných prostředků – Předcházení střetům zájmů a korupci ve veřejném sektoru“

1. Sbližování právních předpisů – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice 95/46 – Nařízení 2016/679 – Působnost ratione temporis – Současný výklad ustanovení s podobným normativním rozsahem

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46)

   (viz body 57–59)

2. Sbližování právních předpisů – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice 95/46 – Nařízení 2016/679 – Podmínky zákonnosti zpracování osobních údajů – Vnitrostátní právní úprava ukládající povinnost zveřejňovat na internetu údaje obsažené v prohlášení o soukromých zájmech fyzické osoby, která je vedoucím organizace, jež je příjemcem veřejných prostředků – Zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje – Cíl obecného zájmu spočívající v předcházení střetu zájmů a korupci ve veřejném sektoru – Neexistence nezbytnosti zveřejňovat část údajů obsažených v prohlášení o soukromých zájmech – Nepřípustnost

   [Listina základních práv Evropské unie, články 7, 8 a čl. 52 odst. 1; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, čl. 6 odst. 1 první pododstavec a odst. 3; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46, čl. 7 písm. c)]

   (viz body 67–70, 75–77, 80–89, 93, 96, 97, 100–103, 106, 109–112, 114–116, výrok 1)

3. Sbližování právních předpisů – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice 95/46 – Nařízení 2016/679 – Zpracování zvláštních kategorií osobních údajů – Pojem – Zveřejnění údajů, z nichž lze nepřímo zjistit sexuální orientaci osoby, na internetové stránce vnitrostátního orgánu odpovědného za shromažďování a kontrolu prohlášení o soukromých zájmech – Zahrnutí

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, čl. 9 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/4, čl. 8 odst. 1)

   (viz body 127, 128, výrok 2)

Shrnutí

Rozhodnutím ze dne 7. února 2018 Vyriausioji tarnybinės etikos komisija (Ústřední komise pro předcházení střetům zájmů ve veřejné službě, Litva, dále jen „Ústřední komise“) konstatovala, že ředitel litevské organizace, jež je příjemcem veřejných prostředků, nesplnil povinnost předložit prohlášení o soukromých zájmech ( 1 ).

Tato osoba napadla rozhodnutí Ústřední komise u Vilniaus apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu, Litva). Tvrdila zejména, že i kdyby měla povinnost předložit prohlášení o soukromých zájmech, což zpochybňuje, zveřejnění tohoto prohlášení na internetové stránce Ústřední komise na základě zákona o slučitelnosti zájmů porušuje jak její právo na respektování soukromého života, tak právo ostatních osob uvedených případně v jejím prohlášení. Vzhledem k tomu, že měl krajský správní soud ve Vilniusu pochybnosti o slučitelnosti režimu zveřejňování informací obsažených v prohlášení o soukromých zájmech zavedeného zákonem o slučitelnosti zájmů s GDPR ( 2 ), předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

V rozsudku velkého senátu Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že unijní právo ( 3 ) brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že se na internetu zveřejňují prohlášení o soukromých zájmech, která musí předkládat každý ředitel organizace, jež je příjemcem veřejných prostředků, jsou-li takto zveřejňovány zejména určité údaje, tj. jmenovité údaje o ostatních osobách uvedených případně v tomto prohlášení nebo údaje o všech transakcích učiněných osobou povinnou předložit prohlášení, které překračují určitou hodnotu.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve připomněl, že relevantní unijní právní úprava stanoví taxativní a omezující výčet případů, v nichž lze zpracování osobních údajů považovat za zákonné a mezi něž patří zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Vzhledem k tomu, že dotčené zpracování, a sice zveřejnění části osobních údajů uvedených v prohlášení o soukromých zájmech na internetových stránkách Ústřední komise, vyžaduje zákon o slučitelnosti zájmů, který se na tento orgán vztahuje, jedná se skutečně o tento případ. Soudní dvůr dodal, že podle GDPR musí být takové zpracování založeno na unijním právu nebo na právu členského státu, které se na správce vztahuje, a že tento právní základ musí odpovídat cíli veřejného zájmu a být přiměřený sledovanému legitimnímu cíli, jak to ostatně vyžaduje Listina ( 4 ). Soudní dvůr v této souvislosti uvedl, že zpracování osobních údajů na základě zákona o slučitelnosti zájmů skutečně směřuje k naplnění cíle obecného zájmu spočívajícího v předcházení střetům zájmů a v boji proti korupci ve veřejném sektoru. Dále zdůraznil, že v takovém případě je akceptovatelné omezit výkon práva na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, která jsou zaručena články 7 a 8 Listiny, pokud omezení zejména skutečně odpovídají sledovanému cíli obecného zájmu a jsou ve vztahu k němu přiměřená.

Soudní dvůr se dále věnoval tomu, zda je dotčené opatření způsobilé dosáhnout sledovaného cíle obecného zájmu. V tomto ohledu konstatoval, že toto opatření podle všeho může přispět k uskutečnění takového cíle. Zpřístupnění určitých osobních údajů, které jsou obsaženy v prohlášeních o soukromých zájmech předkládaných osobami s rozhodovací pravomocí ve veřejném sektoru, na internetu totiž může tyto osoby motivovat k nestrannému jednání, jelikož umožňuje odhalit existenci případných střetů zájmů, jež by mohly mít vliv na výkon jejich funkce. Takové uplatnění zásady transparentnosti tak je způsobilé předejít střetům zájmů a korupci a zvýšit odpovědnost aktérů ve veřejném sektoru, a posílit tak důvěru občanů ve veřejnou činnost.

Pokud jde o požadavek na nezbytnost, jinými slovy, zda sledovaného cíle nelze přiměřeně dosáhnout stejně účinným způsobem jinými prostředky, které by méně zasahovaly do práva na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, Soudní dvůr upřesnil, že toto posouzení musí být provedeno s přihlédnutím ke všem právním a skutkovým okolnostem v dotyčném členském státě. V tomto rámci rovněž zdůraznil, že nedostatek lidských zdrojů, které má k dispozici Ústřední komise ke kontrole všech prohlášení o soukromých zájmech, která jsou jí předkládána, jehož se dovolává za účelem odůvodnění jejich zpřístupnění na internetu, nemůže v žádném případě představovat legitimní důvod, který by mohl odůvodnit zásah do základních práv zaručených Listinou.

Požadavek na nezbytnost zpracování musí být krom toho zkoumán s přihlédnutím k zásadě zvané „minimalizace údajů“. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že za účelem předcházení střetům zájmů a korupci ve veřejném sektoru může být zajisté relevantní požadovat, aby byly v prohlášeních o soukromých zájmech uvedeny informace umožňující identifikovat osobu povinnou předložit prohlášení, jakož i informace o činnostech její/ho manžela či manželky, druha/družky nebo partnera/partnerky. Online zpřístupnění jmenovitých údajů o manželovi/manželce, druhovi/družce či partnerovi/partnerce ředitele organizace, jež je příjemcem veřejných prostředků, jakož i o osobách blízkých nebo osobách, s nimiž se zná, které by mohly vést ke vzniku střetu zájmů, nicméně podle všeho jde nad rámec toho, co je nezbytně nutné. Nejeví se totiž, že by sledovaného cíle veřejného zájmu nebylo možné dosáhnout, kdyby se uváděl pouze obecný pojem manžel/ka, druh/družka nebo případně partner/ka současně s příslušným označením zájmů, které posledně uvedené osoby mají v souvislosti se svou činností. Nejeví se ani, že by systematické online zveřejňování výčtu transakcí osoby povinné předložit prohlášení, jejichž hodnota je vyšší než 3000 eur, bylo nezbytně nutné z hlediska sledovaných cílů.

V tomto případě Soudní dvůr dospěl k závěru, že došlo k vážnému zásahu do základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů subjektů údajů. Zveřejnění výše uvedených údajů a informací totiž může odhalit informace o některých citlivých aspektech soukromého života subjektů údajů a umožnit vytvořit si o nich obzvláště podrobný obraz. Dále vede k tomu, že tyto údaje jsou na internetu volně přístupné potenciálně neomezenému počtu osob. Osoby, které se pouze snaží získat informace o osobní, majetkové a finanční situaci osoby povinné předložit prohlášení a osobách jí blízkých, tak mohou získat volný přístup k těmto údajům.

Pokud jde o poměření závažnosti tohoto zásahu oproti významu sledovaného cíle obecného zájmu, Soudní dvůr uvedl, že zveřejnění větší části osobních údajů online nesplňuje v projednávaném případě požadavky na vyvážené poměření. Zveřejnění určitých údajů obsažených v prohlášeních o soukromých zájmech však může být odůvodněno přínosem, který taková transparentnost má při dosahování sledovaného cíle. Tak je tomu zejména v případě údajů o členství osoby povinné předložit prohlášení nebo nejmenovitých údajů o členství jejího manžela/manželky, druha/družky, partnera či partnerky v různých subjektech, v případě údajů o jejich nezávislých činnostech či údajů o darech od třetích osob překračujících určitou hodnotu.

Soudní dvůr konečně upřesnil, že zpracování osobních údajů, které může nepřímo vést k odhalení citlivých údajů o fyzické osobě, není vyňato z režimu zvýšené ochrany ( 5 ), neboť jeho vynětím by mohl být narušen užitečný účinek tohoto režimu a ochrana základních práv a svobod fyzických osob, kterou má tento režim zajistit. Zveřejnění osobních údajů na internetových stránkách Ústřední komise, kterým může dojít k nepřímému odhalení sexuální orientace subjektů údajů, tak představuje zpracování citlivých údajů.

( 1 ) – Povinnost stanovená v Lietuvos Respublikos viešųjų ir privačių interesų derinimo valstybinėje tarnyboje įstatymas Nr. VIII‑371 (zákon Litevské republiky č. VIII‑371 o slučitelnosti veřejných a soukromých zájmů ve veřejné službě) ze dne 2. července 1997 (Žin., 1997, č. 67–1659, dále jen „zákon o slučitelnosti zájmů“), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení.

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1; oprava Úř. věst. 2018, L 127, s. 2, dále „GDPR“).

( 3 ) – Článek 7 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15 s. 355) a čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. c) a odst. 3 GDPR vykládané s ohledem na články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

( 4 ) – Článek 52 odst. 1 Listiny.

( 5 ) – Podle článku 8 odst. 1 směrnice 95/46 a čl. 9 odst. 1 GDPR, který v zásadě zakazuje zpracování zvláštních kategorií osobních údajů.