Věc C‑79/20 P

Yieh United Steel Corp.

v.

Evropská komise

 Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 28. dubna 2022

„Kasační opravný prostředek – Dumping – Prováděcí nařízení (EU) 2015/1429 – Dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu – Konečné antidumpingové clo – Nařízení (ES) č. 1225/2009 – Článek 2 – Výpočet běžné hodnoty – Výpočet výrobních nákladů – Výrobní ztráty – Odmítnutí odpočtu hodnoty recyklovaného šrotu – Určení běžné hodnoty na základě prodeje obdobných výrobků ke spotřebě na domácím trhu země vývozu – Vyloučení prodeje uskutečněného na domácím trhu země vývozu ze základu pro výpočet sloužící k určení běžné hodnoty v případě, že se týká výrobků určených k vývozu“

1.        Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení – Důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení skutkového stavu – Nutnost uvést přesně zkreslené skutečnosti a prokázat chyby v přezkumu, které vedly ke zkreslení – Nutnost zkreslení vyplývající zjevně z dokumentů ve spisu

(Článek 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 odst. 1)

(viz body 52–54, 60, 84–85)

2.        Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Volba metody výpočtu – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Rozsah – Meze

(Nařízení Rady č. 1225/2009)

(viz body 55–58, 61)

3.        Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nezbytnost konkrétní výtky vůči určitému bodu argumentace Tribunálu

[Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 odst. 1; jednací řád Soudního dvora, čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2]

(viz body 76–78)

4.        Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými zněními – Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2)

(viz bod 99)

5.        Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení č. 1225/2009 s ohledem na antidumpingovou dohodu GATT z roku 1994

[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2]

(viz body 101–102)

6.        Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Cena uplatňovaná v běžném obchodním styku – Cena obdobných výrobků ke spotřebě na domácím trhu země vývozu – Pojem „ke spotřebě“ – Obdobný výrobek prodávaný na domácím trhu země vývozu, který je následně určen k vývozu – Vyloučení – Podmínka – Existence objektivního vztahu mezi prodejem obdobného výrobku na domácím trhu a konečným místem určení výrobku – Důkazní břemeno, které nese Komise – Skutečná vědomost prodejce o konečném místě určení dotyčného výrobku – Nedostatek relevance

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 1 a 2)

(viz body 103–144)

Shrnutí

Na základě stížnosti podané ze strany Eurofer, Association européenne de l’acier, přijala Evropská komise po skončení šetření prováděcí nařízení (EU) 2015/1429(1) (dále jen „sporné nařízení“) o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu (dále jen „dotčený výrobek“).

Společnost Yieh United Steel Corp. (dále jen „navrhovatelka“), se sídlem na Tchaj-wanu, která se zabývá zejména výrobou a distribucí dotčeného výrobku, podala k Tribunálu žalobu na zrušení sporného nařízení v rozsahu, v němž se jí týká. Uplatňuje zejména porušení čl. 2 odst. 2 základního nařízení(2), podle něhož „běžná hodnota“ výrobků, na které se vztahuje antidumpingové clo, je obvykle určena na základě prodeje obdobných výrobků ke spotřebě na domácím trhu země vývozu. V tomto ohledu navrhovatelka zejména zpochybnila odmítnutí Komise zohlednit pro účely určení běžné hodnoty některý prodej dotyčného výrobku jejímu nezávislému odběrateli v zemi vývozu (dále jen „dotčený prodej“) pouze z toho důvodu, že tento zákazník dotyčný výrobek po tomto prodeji vyvezl, ačkoli Komise neprokázala, že navrhovatelka měla úmysl tento výrobek neurčit k domácí spotřebě.

Rozsudkem ze dne 3. prosince 2019(3) (dále jen „napadený rozsudek“) Tribunál zamítl žalobu podanou navrhovatelkou, přičemž zejména rozhodl, že Komise mohla odmítnout zohlednit dotčený prodej pro účely určení běžné hodnoty bez ohledu na to, zda vyvážející výrobce v okamžiku uzavření tohoto prodeje vůbec věděl o vývozu dotyčných výrobků, pokud má objektivní důkazy o tom, že tento prodej je ve skutečnosti vývozním prodejem.

Rozsudkem, vydaným na základě kasačního opravného prostředku, Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu, přičemž upřesnil výraz „ke spotřebě“ použitý v čl. 2 odst. 2 základního nařízení.

Závěry Soudního dvora

Úvodem Soudní dvůr připomíná, že podle čl. 2 odst. 1 a 2 základního nařízení není pro účely určení běžné hodnoty zohledňován domácí prodej v zemi vývozu, pokud výrobky dotčené tímto prodejem nejsou určeny ke spotřebě na tomto trhu, avšak k jinému účelu, jako je jejich vývoz.

Soudní dvůr tedy přistoupil k přezkumu otázky, zda výraz „ke spotřebě“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení zahrnuje subjektivní prvek, zejména záměr nebo skutečnou vědomost prodávajícího, pokud jde o konečné místo určení dotyčného výrobku.

V tomto ohledu Soudní dvůr potvrzuje přístup Tribunálu, když vychází zejména ze znění, kontextu a účelu čl. 2 odst. 2 základního nařízení, podle něhož nelze přijmout čistě subjektivní výklad pojmu „prodej obdobných výrobků ke spotřebě na domácím trhu“. Soudní dvůr však vysvětluje, že čistě „objektivní“ výklad uvedeného pojmu, jak jej provedl Tribunál, by znamenal, že samotný důkaz, že hospodářský subjekt nacházející se níže v distribučním řetězci vyvezl výrobky dotčené původním prodejem, by postačoval k tomu, aby Komise mohla mít za to, že tyto výrobky byly v okamžiku jejich původního prodeje „určeny“ k vývozu, a proto musí být vyloučeny ze základu pro výpočet určení běžné hodnoty

Podle Soudního dvora přitom takový čistě objektivní výklad není v souladu se zásadami předvídatelnosti a právní jistoty, jelikož by Komisi umožnil uložit antidumpingová cla bez ohledu na cenovou politiku vyvážejícího výrobce a vedl by k tomu, že by odpovídal za obchodní politiku jeho nezávislých zákazníků, což v zásadě není s to kontrolovat.

V tomto ohledu může Komise zejména za účelem zaručení dodržování uvedených zásad vyloučit domácí prodej ze základu pro výpočet sloužící k určení běžné hodnoty pouze tehdy, pokud prokáže existenci vztahu mezi prodejem a jiným určením dotčeného výrobku, než je domácí spotřeba. Z toho vyplývá, že Komise musí prokázat, že z objektivních okolností uvedeného prodeje, především ceny, vyplývá, že výrobky dotčené uvedeným prodejem mají jiné určení, než je spotřeba na domácím trhu v zemi vývozu, jako je vývoz.

Pokud totiž Komise prokáže existenci takových okolností souvisejících s původním prodejem, lze mít za to, že dotčený vyvážející výrobce měl v okamžiku uzavření prodeje rozumně vědět, že konečným určením dotyčného výrobku je s nejvyšší pravděpodobností vývoz, a nikoli spotřeba na domácím trhu země vývozu.

V projednávané věci Soudní dvůr uvádí, že část domácího prodeje navrhovatelky byla předmětem systému vývozních slev, což představuje objektivní okolnost související s tímto prodejem a týkající se zejména jeho ceny. Stejně tak s ohledem na skutečnost, že nejvýznamnější zákazník navrhovatelky byl především aktivní v odvětví vývozu dotyčného výrobku a že se prodeje navrhovatelky tomuto zákazníkovi zpravidla týkaly výrobků určených k vývozu, a nikoli spotřeby na domácím trhu, navrhovatelka měla v okamžiku uzavření dotčených prodejů rozumně vědět, že konečným určením dotyčného výrobku je s nejvyšší pravděpodobností vývoz.

V důsledku toho Soudní dvůr dospěl k závěru, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise mohla oprávněně, a aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, vyloučit předmětné prodeje ze základu pro výpočet sloužící k určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 1 a 2 základního nařízení.

1      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1429 ze dne 26. srpna 2015 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj‑wanu (Úř. věst. L 2015, 224, s. 10).

2      Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51).

3      Rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise (T‑607/15, EU:T:2019:831).