Věc T-854/19

Franz Schröder GmbH & Co. KG

v.

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 2. června 2021

„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie MONTANA – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001] – Právo být vyslechnut – Článek 94 odst. 1 nařízení 2017/1001 – Zkoumání skutečností z úřední moci – Připuštění důkazů předložených poprvé před odvolacím senátem – Článek 95 odst. 1 a 2 nařízení 2017/1001“

1. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Odvolání podané proti rozhodnutí zrušovacího oddělení Úřadu – Zkoumání odvolacím senátem – Rozsah – Důkazy předložené poprvé před odvolacím senátem – Zohlednění – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu – Meze

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 95 odst. 2; nařízení Komise 2018/625, čl. 27 odst. 4)

   (viz body 24-26)

2. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností z úřední moci – Řízení o prohlášení neplatnosti týkající se absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu – Zkoumání omezené na dovolávané důvody – Zohlednění obecně známých skutečností

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, články 7, 59, 62 a čl. 95 odst. 1)

   (viz body 38-41, 48 a 49)

3. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Odvolání před odvolacími senáty – Pravomoc odvolacích senátů – Nový úplný přezkum merita věci – Rozsah

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 71 odst. 1 a čl. 95 odst. 1)

   (viz body 42, 45, 50 a 56)

Shrnutí

Vedlejší účastnice, společnost RDS Design ApS, je majitelkou slovní ochranné známky Evropské unie MONTANA. Žalobkyně, společnost Franz Schröder GmbH & Co. KG, podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky z důvodu, že byla zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ( 1 ).

Zrušovací oddělení EUIPO návrhu na prohlášení neplatnosti vyhovělo. V návaznosti na odvolání vedlejší účastnice odvolací senát EUIPO toto rozhodnutí zrušil a návrh na prohlášení neplatnosti zamítl. Odvolací senát připustil důkazy, které účastníci řízení předložili poprvé před ním, a měl za to, že může zkoumat „z úřední moci“ případnou existenci absolutního důvodu uplatněného na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti. Žalobkyně podala k Tribunálu žalobu znějící na zrušení rozhodnutí odvolacího senátu.

Tribunál tuto žalobu zamítl a poskytl upřesnění, pokud jde o posuzovací pravomoc odvolacího senátu vykonávanou za účelem zohlednění důkazů předložených poprvé před odvolacím senátem. Dále pak rozvinul judikaturu týkající se omezení zkoumání EUIPO na důvody a návrhy účastníků řízení v rámci řízení o prohlášení neplatnosti založených na absolutních důvodech neplatnosti.

Závěry Tribunálu

Tribunál zaprvé připomněl, že čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 ( 2 ) přiznává EUIPO širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, zda je namístě ke skutečnostem a důkazům předloženým opožděně přihlédnout, či nikoliv. Upřesnil však, že výkon této posuzovací pravomoci, pokud jde o uplatněné skutečnosti a důkazy předložené poprvé před odvolacím senátem, je napříště upraven čl. 27 odst. 4 nařízení 2018/625 ( 3 ), podle něhož je tento senát může přijmout pouze tehdy, pokud se jeví prima facie, že jsou relevantní pro výsledek řízení a nebyly předloženy včas z oprávněných důvodů. Tribunál konstatoval, že odvolací senát neověřil, zda byly tyto dva požadavky splněny. To však nevede ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť není prokázáno, že by toto rozhodnutí mohlo mít jiný obsah.

Zadruhé Tribunál připomněl, že v řízeních o prohlášení neplatnosti založených na absolutních důvodech neplatnosti omezí EUIPO své šetření podle čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 na důvody a návrhy předložené účastníky. Odvolací senát však může rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, a provést nový úplný přezkum merita odvolání jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek ( 4 ). Tribunál uvedl, že v projednané věci i přes neobratné tvrzení odvolacího senátu, podle něhož odvolací senát mohl zkoumat „z úřední moci“ existenci dotčeného absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu, tento odvolací senát pouze zkoumal, zda uvedený absolutní důvod konkrétně uplatněný žalobkyní může způsobit neplatnost zpochybněné ochranné známky. Odvolací senát totiž nezkoumal z moci úřední relevantní skutečnosti, které by jej mohly vést k uplatnění jiných absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, jež by mohly zpochybnit platnost dotčené ochranné známky. Kromě toho měl Tribunál za to, že odvolací senát neprovedl zkoumání „dodatečných skutečností“ z moci úřední, neboť jeho konstatování spadají do jeho posouzení skutečností předložených žalobkyní na podporu jejího návrhu na prohlášení neplatnosti a odůvodnění rozhodnutí zrušovacího oddělení. Tento postup odráží výkon jeho nového úplného přezkumu merita odvolání, na jehož základě mohl odvolací senát dospět k jinému závěru, než jaký si přeje žalobkyně a než je závěr zrušovacího oddělení. Tribunál tak dospěl k závěru, že odvolací senát nepřekročil meze svého zkoumání stanovené v čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001.

( 1 ) – Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

( 3 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1).

( 4 ) – V souladu s čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001.