Spojené věci T‑825/19 a T‑826/19

Tazzetti SpA
a
Tazzetti SA

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) ze dne 22. března 2023

„Životní prostředí – Nařízení (EU) č. 517/2014 – Fluorované skleníkové plyny – Elektronický rejstřík kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh – Podniky se stejným skutečným majitelem – Jediný výrobce nebo dovozce – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Žádost o úpravu žaloby – Nepřípustnost – Námitka protiprávnosti – Výklad prováděcího nařízení v souladu se základním nařízením – Prováděcí pravomoc Komise“

1. Žaloby na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Nezbytnost vzniklého a trvajícího zájmu – Posouzení v okamžiku podání žaloby – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

   (viz body 45, 49–53 a 111–122)

2. Žaloby na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Přípravné akty – Vyloučení – Rozhodnutí Komise, kterým je určité společnosti přiznán nárok na přidělení kvót částečně fluorovaných uhlovodíků a odepřen tento nárok jiné společnosti, která má stejného skutečného majitele – Akt vyvolávající samostatné právní účinky – Zahrnutí

   (Článek 263 první pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 517/2014)

   (viz body 75, 76, 87–92, 96–99, 104 a 108)

3. Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů – Nařízení č. 517/2014 – Přidělování kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh – Mechanismus přidělování spočívající na určení referenční hodnoty – Přepočítání referenční hodnoty – Prováděcí nařízení Komise, které pro účely tohoto přepočítání považuje podniky se stejným skutečným majitelem za jediného dovozce či výrobce – Působnost

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 517/2014, čl. 16 odst. 2 a 3; nařízení Komise 2019/661, čl. 7 odst. 1)

   (viz body 138–141)

4. Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů – Nařízení č. 517/2014 – Přidělování kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh – Prováděcí pravomoc svěřená Komisi – Rozsah – Přijetí prováděcího nařízení, kterým se mění nárok podniků na přidělení kvót a jejich právo tyto kvóty převádět – Nedostatek pravomoci

   (Článek 291 odst. 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 517/2014, čl. 16 odst. 3, čl. 17 odst. 2, čl. 18 odst. 1 a příloha VI bod 1; nařízení Komise 2019/661, čl. 7 odst. 1)

   (viz body 154–161, 165, 166, 184–207, 210 a 211)

Shrnutí

V rámci boje proti emisím skleníkových plynů přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie nařízení č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech ( 1 ), jehož cílem je omezit množství částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC) uváděných na trh Evropské unie. Podle uvedeného nařízení Evropské komisi přísluší určit maximální množství HFC, které může být každoročně uvedeno na trh, a přidělit výrobcům a dovozcům kvóty podle mechanismu přidělování spočívajícího mj. na stanovení referenčních hodnot. V tomto ohledu nařízení upřesňuje, že referenční hodnoty byly původně přidělovány výrobcům a dovozcům, kteří oznámili, že uvedli HFC na trh v období let 2009 až 2012. Komise měla počínaje rokem 2017 a poté jednou za tři roky přepočítávat referenční hodnoty na základě ročního průměru množství HFC zákonně uvedených na trh počínaje 1. lednem 2015.

Podle nařízení č. 517/2014 byla Komise rovněž pověřena zavedením elektronického rejstříku kvót, pro uvádění HFC na trh (dále jen „rejstřík HFC“). Za účelem zajištění bezproblémového fungování uvedeného rejstříku přijala Komise prováděcí nařízení 2019/661 ( 2 ).

Aby se zabránilo obcházení nebo zneužívání při přidělování kvót HFC, čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 mimo jiné stanoví, že pro účely přepočítávání referenčních hodnot podle nařízení č. 517/2014 se všechny podniky se stejným skutečným majitelem považují za jediného dovozce či výrobce.

V roce 2008 Tazzetti SpA, společnost založená podle italského práva, která uvádí HFC na unijní trh, koupila společnost založenou podle španělského práva, která rovněž uváděla HFC na trh. Komise informovala posledně uvedenou společnost a společnost Tazzetti SpA dopisy ze dne 27. a 30. září 2019, jakož i ze dne 20. listopadu 2019 (dále jen společně „napadená rozhodnutí“) o tom, že vzhledem k tomu, že tyto dva podniky mají stejného skutečného majitele, může napříště v souladu s čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 získávat kvóty HFC pouze Tazzetti SpA.

Vzhledem k tomu, že obě společnosti měly za to, že Komise přijetím čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 překročila své pravomoci, podaly k Tribunálu dvě žaloby na neplatnost napadených rozhodnutí. Na podporu těchto žalob tvrdí, že zatímco prováděcí pravomoc Komise je omezena na bezproblémové fungování rejstříku HFC, výše uvedený čl. 7 odst. 1 změnil samotné fungování mechanismu kvót HFC zavedeného nařízením č. 517/2014.

První rozšířený senát Tribunálu těmto žalobám vyhovuje, přičemž upřesňuje rozsah prováděcí pravomoci Komise v rámci systému přidělování kvót HFC zavedeného nařízením č. 517/2014.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve konstatuje, že na rozdíl od tvrzení žalobkyň ze znění čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 jasně a jednoznačně vyplývá, že se toto ustanovení použije na všechny výrobce a dovozce, kteří podléhají přepočítání referenční hodnoty, aniž by byla stanovena výjimka pro zavedené podniky, tedy ty, které obdobně jako žalobkyně oznámily, že uvedli HFC na trh v období let 2009 až 2012.

Po tomto upřesnění Tribunál zkoumá, zda Komise přijetím čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 překročila prováděcí pravomoc, která je jí svěřena nařízením č. 517/2014 a článkem 291 SFEU ( 3 ). V tomto ohledu Tribunál analyzuje argumenty žalobkyň, podle kterých Komise doplnila nebo změnila nařízení č. 517/2014, pokud jde o nárok podniků na přidělení kvót HFC a dále o právo podniků tyto kvóty převádět.

Tribunál nejprve připomíná, že z čl. 17 odst. 2 nařízení č. 517/2014 vyplývá, že prováděcí pravomoc Komise je omezena na bezproblémové fungování rejstříku HFC, jakožto nástroj správy kvót, uvádění HFC na trh a podávání zpráv, včetně oznamování zařízení uvedeného na trh. A dále, pokud je Komisi svěřena prováděcí pravomoc na základě čl. 291 odst. 2 SFEU, ustanovení prováděcího aktu, který přijímá, musí respektovat základní obecné cíle sledované legislativním aktem a být nezbytná nebo užitečná k provedení tohoto aktu, aniž jej doplňují či mění, a to ani v jiných než podstatných prvcích.

Co se týče nároku podniků na přidělení kvóty HFC, Tribunál dále uvádí, že podle čl. 16 odst. 3 nařízení č. 517/2014 každý podnik, chápaný jako jednotlivá fyzická nebo právnická osoba, který po 1. lednu 2015 legálně uvedl HFC na trh a učinil nařízením stanovené prohlášení, má v souvislosti s přepočítáváním referenční hodnoty probíhajícím každé tři roky nárok na referenční hodnotu. Článek 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 přitom tím, že stanovil, že několik podniků, které mají stejného skutečného majitele, musí být za určitých podmínek pro účely nařízení č. 517/2014 považováno za jediný podnik, změnil tento režim zavedený jeho základním nařízením tím, že do něj doplnil podmínky pro určení nároku podniků na získání referenčních hodnot, které v něm nejsou stanoveny.

Komise tím rovněž změnila režim přidělování kvót HFC zavedený nařízením č. 517/2014 ( 4 ), jelikož se jedinému výrobci nebo dovozci ve smyslu čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 přidělí na základě jeho jediné referenční hodnoty nejen kvóty HFC odpovídající množství HFC, které předtím uvedl na trh, ale rovněž kvóty odpovídající množství HFC uvedeným na trh podniky se stejným skutečným majitelem, zatímco ty na vlastní referenční hodnotu a kvóty, které jsou s ní spojeny, nárok nemají.

V důsledku toho jsou tyto posledně uvedené podniky po vstupu čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 v platnost rovněž zbaveny práva kvóty HFC převádět, jelikož podle nařízení č. 517/2014 ( 5 ) je toto právo vyhrazeno podnikům, kterým byla na základě referenční hodnoty přidělena kvóta.

Z toho plyne, že přijetím čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 Komise změnila práva, která dotčeným podnikům plynula z nařízení č. 517/2014, pokud jde o přiznání referenční hodnoty, možnost získat vlastní kvóty HFC, jakož i možnost je převádět, čímž reformovala samotné fungování systému kvót HFC.

S ohledem na vše výše uvedené Tribunál dochází k závěru, že Komise neměla pravomoc čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2019/661 přijmout, a napadená rozhodnutí přijatá na jeho základě, tak zrušuje.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. 2014, L 150, s. 195).

( 2 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/661 ze dne 25. dubna 2019 o zajištění bezproblémového fungování elektronického rejstříku kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh (Úř. věst. 2019, L 112, s. 11).

( 3 ) – Článek 291 odst. 2 SFEU stanoví, že „jsou-li pro provedení právně závazných unijních aktů nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi […]“.

( 4 ) – Příloha VI bod 1 nařízení č. 517/2014.

( 5 ) – Článek 18 odst. 1 nařízení č. 517/2014.