Věc T-355/19

CE

v.

Výbor regionů

Rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 16. června 2021

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Článek 2 písm. c) pracovního řádu – Smlouva na dobu neurčitou – Předčasné ukončení pracovní smlouvy s výpovědní dobou – Článek 47 písm. c) bod i) pracovního řádu – Ztráta důvěry – Podmínky výpovědní doby – Zneužití postupu – Právo být vyslechnut – Zásada řádné správy – Právo na obhajobu – Zjevně nesprávné posouzení“

1. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Žaloba směřující proti aktu, kterým bylo vyhověno návrhu žalobce – Nepřípustnost

   (Služební řád úředníků, články 90 a 91)

   (viz body 49–53)

2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci spadající pod čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dočasný zaměstnanec přidělený k politické skupině Výboru regionů – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Ukončení pracovní smlouvy s výpovědní dobou – Rozhodnutí nesvěřit zaměstnanci během výpovědní doby žádný úkol – Odůvodnění vycházející ze ztráty důvěry – Povinnost zahájit disciplinární řízení – Absence závažného pochybení uplatňovaného proti dotyčnému – Neexistence

   [Služební řád úředníků, příloha IX článek 23; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i) a čl. 49 odst. 1]

   (viz body 60–76)

3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Povinnost odůvodnění a dodržování práva na obhajobu – Dosah

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i)]

   (viz body 82–91)

4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Ukončení smlouvy s výpovědní dobou a současné postavení mimo službu – Přijetí rozhodnutí, aniž byla dotyčnému poskytnuta možnost vyjádřit se k podmínkám průběhu výpovědní doby – Porušení práva být vyslechnut – Důsledky

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)

   (viz body 92–106 a 139)

5. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Újma – Nahraditelná újma – Výdaje vynaložené před zahájením soudního řízení a v jeho průběhu – Vyloučení

   (Článek 340 SFEU)

   (viz bod 144)

Shrnutí

Žalobkyně, CE, byla přijata jako dočasný zaměstnanec na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“) na pozici generálního tajemníka jedné z politických skupin (dále jen „skupina“) ve Výboru regionů.

Po několika stížnostech na žalobkyni týkajících se nedostatků při výkonu manažerských funkcí ve vztahu k jejím podřízeným ukončil orgán Výboru regionů oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „oprávněný orgán“) na základě čl. 47 písm. c) bodu i) pracovního řádu smlouvu dočasného zaměstnance žalobkyně s výpovědní lhůtou šesti měsíců z důvodu, že vztah důvěry mezi žalobkyní a skupinou byl z důvodu nevhodného řízení jejích spolupracovníků narušen do té míry, že se u nich projevily vážné zdravotní problémy (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Toto rozhodnutí bylo spojeno s opatřeními k jeho provedení. V tomto ohledu bylo upřesněno, že žalobkyně byla zproštěna výkonu služby během výpovědní doby a že bude ve svých funkcích nahrazena, že bude mít po určitou dobu přístup do své kanceláře, aby si vyzvedla své osobní věci, že obdrží novou přístupovou kartu, která jí neumožní účastnit se schůzí předsednictva politické skupiny a plenárních zasedání, a že k elektronické poště bude mít přístup pouze pro její konzultaci. Uvedené rozhodnutí rovněž upřesňovalo, že smlouva skončí spolu s koncem výpovědní doby. Žalobkyně podala stížnost k oprávněnému orgánu, která byla zamítnuta.

Tribunál, kterému byla předložena žaloba na neplatnost napadeného rozhodnutí, upřesňuje zvláštní podmínky výpovědní doby v rámci ukončení smlouvy na základě čl. 47 písm. c) bodu i) pracovního řádu a dochází k závěru, že oprávněný orgán mohl předčasně ukončit smlouvu žalobkyně na základě čl. 47 písm. c) bodu i) pracovního řádu s výpovědní lhůtou šesti měsíců a současně rozhodnout, že tato nesmí během výpovědní doby pracovat, aniž musel zahájit disciplinární řízení. Tribunál však zrušuje napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo porušeno právo žalobkyně být před přijetím napadeného rozhodnutí vyslechnuta, pokud šlo o zvláštní podmínky výpovědní doby.

Závěry Tribunálu

Tribunál především uvádí, že vzhledem k široké posuzovací pravomoci, kterou má orgán oprávněný k uzavírání smluv v případě pochybení, jež může odůvodnit propuštění dočasného zaměstnance, mu nic neukládá zahájit proti posledně uvedenému disciplinární řízení namísto využití možnosti jednostranného skončení smlouvy stanovené v čl. 47 písm. c) pracovního řádu, a že pouze v případě, že orgán oprávněný k uzavírání smluv hodlá propustit dočasného zaměstnance bez výpovědní doby, pokud závažným způsobem porušil své povinnosti, je třeba zahájit, jak stanoví čl. 49 odst. 1 pracovního řádu, disciplinární řízení.

Pokud jde dále o podmínky výpovědní doby, Tribunál uvádí, že čl. 47 písm. c) bod i) pracovního řádu sice výslovně nestanoví, že by pracovní podmínky zaměstnance, jehož pracovní smlouva je vypovězena, mohly být během výpovědní doby změněny, takže se má za to, že tato doba představuje běžnou pracovní dobu, nic to však nemění na tom, že orgány, instituce a jiné unijní subjekty mají širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých útvarů a při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, za podmínky, že je toto přidělování prováděno v zájmu služby a respektuje ekvivalentnost pracovních míst, a to i u zaměstnanců ve výpovědní době. V tomto ohledu nelze vyloučit, že za určitých zvláštních okolností zájem služby vyžaduje, aby dotyčná osoba během výpovědní doby přestala plnit veškeré své úkoly. Tak tomu může být konkrétně v případě propuštění z důvodu narušení vztahu důvěry se zaměstnancem přijatým na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu, vůči němuž nebylo uplatněno, ba ani jen tvrzeno žádné závažné porušení služebních povinností ve smyslu článku 23 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“). Všichni dočasní zaměstnanci přijatí na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu mají totiž pracovní smlouvu uzavřenou intuitu personae, jejímž základním prvkem je vzájemná důvěra. Narušení takového vztahu vzájemné důvěry tak může znemožnit, aby osoba nebo entita, které stály za přijetím dočasného zaměstnance, svěřily posledně uvedenému během výpovědní doby sebemenší úkol. V takovém případě představuje rozhodnutí nesvěřit zaměstnanci během výpovědní doby žádný úkol opatření přijaté v zájmu služby a nemůže být nutně považováno za rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby přijaté na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu. Stejně tak, pokud situace, která vedla k narušení vztahu důvěry s dočasným zaměstnancem přijatým na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu, znemožňuje, aby tomuto zaměstnanci byly svěřovány úkoly během výpovědní doby, nelze orgánu oprávněnému k uzavírání smluv uložit, aby zahájil během tohoto období disciplinární řízení.

Tribunál v tomto ohledu dochází k závěru, že oprávněný orgán mohl, aniž musel zahájit disciplinární řízení, předčasně ukončit pracovní smlouvu žalobkyně na základě čl. 47 písm. c) bodu i) pracovního řádu s výpovědní lhůtou šesti měsíců a přitom rozhodnout, že tato nesmí během uvedené doby pracovat.

A konečně, pokud jde o právo být vyslechnut v rámci přijetí napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví podmínky výpovědní doby, Tribunál konstatuje, že žalobkyně neměla možnost se před přijetím napadeného rozhodnutí k této věci vyjádřit. Taková opatření přitom nemohou být přijata, aniž by byl dotyčný předtím vyslechnut, a bylo tak jisté, že k nim mohl vyjádřit svůj postoj. V tomto ohledu Tribunál připomíná, že právo být vyslechnut má zejména za cíl umožnit dotčené osobě upřesnit určité skutečnosti nebo uplatnit další, například týkající se její osobní situace, jež by mohly vést k tomu, že rozhodnutí nebude přijato nebo bude mít jiný obsah. Tribunál má za to, že nelze rozumně vyloučit, že zvláštní podmínky výpovědní doby uvedené v napadeném rozhodnutí by mohly vést, kdyby byla žalobkyně řádně vyslechnuta, k jinému výsledku, zejména pokud jde o zproštění povinnosti žalobkyně plnit během výpovědní doby pracovní úkoly vyplývající z její smlouvy. V důsledku toho Tribunál z důvodu porušení práva žalobkyně být vyslechnuta zrušuje napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví zvláštní podmínky výpovědní doby. Tato protiprávnost však sama o sobě nezpochybňuje legalitu uvedeného rozhodnutí v rozsahu, v němž ukončilo smlouvu žalobkyně.