Věc C‑600/19

MA

v.

Ibercaja Banco SA

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Zaragoza (provinční soud v Zaragoze, Španělsko)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Zásada rovnocennosti – Zásada efektivity – Postup výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Zneužívající povaha ujednání o stanovení nominální sazby úroků z prodlení a ujednání o předčasné splatnosti obsažených ve smlouvě o úvěru – Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluze – Ztráta možnosti dovolávat se zneužívající povahy smluvního ujednání u soudu – Pravomoc vnitrostátního soudu provést přezkum i bez návrhu“

1. Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Postup výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Nemožnost, aby vnitrostátní soud posoudil i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele zneužívající povahu ujednání smlouvy v rámci tohoto řízení nebo v pozdějším řízení – Účinek překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluze – Přezkum zneužívající povahy těchto ujednání i bez návrhu při zahájení řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Neexistence výslovného uvedení a odůvodnění tohoto přezkumu – Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)

   (viz body 37–39, 41, 42, 47–52 a výrok 1)

2. Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Postup výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Nemožnost, aby vnitrostátní soud posoudil i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele zneužívající povahu ujednání smlouvy po ukončení tohoto postupu a prodeji nemovitosti třetí osobě – Přípustnost – Podmínka – Možnost, aby se dotyčný spotřebitel dovolával zneužívající povahy těchto ujednání v následném řízení a získal náhradu škody vzniklé jejich uplatněním

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)

   (viz body 55–59 a výrok 2)

Shrnutí

Soudnímu dvoru bylo předloženo pět žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které pocházejí od španělských soudů (Ibercaja Banco, C‑600/19, a Unicaja Banco, C‑869/19), italského soudu (SPV Project 1503, C‑693/19 a C‑831/19) a rumunského soudu (Impuls Leasing România, C‑725/19), které se všechny týkají výkladu směrnice o zneužívajících ujednáních ( 1 ).

Tyto žádosti spadají do rámce řízení různé povahy. Žádost ve věci Ibercaja Banco se tak týká řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, v němž spotřebitel nepodal žádnou námitku, a vlastnické právo k nemovitosti zatížené hypotékou již bylo převedeno na třetí osobu. Ve věci Unicaja Banco byla žádost podána v rámci řízení o kasačním opravném prostředku probíhajícího v návaznosti na rozsudek Gutiérrez Naranjo a další ( 2 ). Žádosti ve spojených věcech SPV Project 1503 se týkají exekučních řízení založených na exekučních titulech, které založily překážku věci pravomocně rozsouzené. Konečně žádost ve věci Impuls Leasing România spadá do kontextu exekučního řízení vedeného na základě smlouvy o leasingu, která je exekučním titulem.

Soudní dvůr svými čtyřmi rozsudky, které vyhlásil velký senát, rozvíjí svou judikaturu ohledně povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu smluvních ujednání na základě směrnice o zneužívajících ujednáních. V tomto ohledu upřesňuje vzájemný vztah mezi zásadou překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluzí na straně jedné a soudním přezkumem zneužívajících ujednání na straně druhé. Soudní dvůr se kromě toho vyjádřil k rozsahu tohoto přezkumu v rámci zrychlených řízení o vymáhání dluhů spotřebitelů, jakož i k souvislosti mezi některými procesními zásadami zakotvenými vnitrostátními právními předpisy v oblasti odvolání a pravomocí vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu smluvních ujednání.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr upřesnil souvislost mezi zásadou překážky věci pravomocně rozsouzené a pravomocí exekučního soudu zkoumat z úřední povinnosti v rámci řízení o vydání platebního rozkazu zneužívající povahu smluvního ujednání, které je základem pro tento platební rozkaz.

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že směrnice o zneužívajících ujednáních ( 3 ) brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž nepodal-li dlužník proti platebnímu rozkazu odpor, exekuční soud nemůže přezkoumat případnou zneužívající povahu ujednání, která slouží jako základ pro tento platební rozkaz, z důvodu, že se překážka věci pravomocně rozsouzené pojící se k tomuto platebnímu rozkazu implicitně vztahuje na platnost těchto ujednání. Konkrétně právní úprava, podle níž se má za to, že k přezkumu zneužívající povahy smluvních ujednání došlo z úřední povinnosti a vztahuje se na něj překážka věci pravomocně rozsouzené, i když v rozhodnutí o vydání platebního rozkazu chybí jakékoli odůvodnění za tímto účelem, může zbavit povinnost vnitrostátního soudu přezkoumat z úřední povinnosti případně zneužívající povahu těchto ujednání její podstaty. V takovém případě požadavek účinné soudní ochrany vyžaduje, aby exekuční soud mohl posoudit, a to i poprvé, případně zneužívající povahu smluvních ujednání, která sloužila jako základ pro platební rozkaz. Okolnost, že dlužník v okamžiku, kdy se platební rozkaz stal konečným, nevěděl, že může být kvalifikován jako „spotřebitel“ ve smyslu této směrnice, je v tomto ohledu irelevantní.

Zadruhé se Soudní dvůr zabýval vzájemným vztahem mezi zásadou překážky věci pravomocně rozsouzené, prekluzí a pravomocí vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu smluvního ujednání v rámci řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou.

Soudní dvůr jednak uvedl, že směrnice o zneužívajících ujednáních ( 4 ) brání vnitrostátním právním předpisům, které z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluze neumožňují ani soudu, aby i bez návrhu zkoumal zneužívající povahu smluvních ujednání v rámci řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, ani spotřebiteli, aby se po uplynutí lhůty pro podání námitky dovolával zneužívající povahy uvedených smluvních ujednání v tomto řízení nebo v pozdějším určovacím řízení. Tento výklad směrnice se použije, pokud uvedená ujednání byla při zahájení řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou předmětem přezkumu i bez návrhu, aniž byl tento přezkum výslovně uveden nebo odůvodněn v rozhodnutí povolujícím výkon exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, a aniž posledně uvedené rozhodnutí uvádí, že takové posouzení již nebude možné zpochybnit bez podání námitky. Vzhledem k tomu, že spotřebitel nebyl v rozhodnutí povolujícím výkon exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou informován o existenci přezkumu zneužívající povahy smluvních ujednání i bez návrhu, nemohl totiž posoudit s plnou znalostí věci, zda je třeba proti tomuto rozhodnutí podat opravný prostředek. Účinný přezkum případné zneužívající povahy smluvních ujednání by přitom nemohl být zaručen, pokud by se překážka věci rozsouzené týkala rovněž soudních rozhodnutí, která takový přezkum nezmiňují.

Dále pak Soudní dvůr naproti tomu rozhodl, že s touto směrnicí ( 5 ) jsou slučitelné vnitrostátní právní předpisy, které neumožňují vnitrostátnímu soudu, který jedná bez návrhu nebo na návrh spotřebitele, aby zkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání, když bylo hypoteční zástavní právo realizováno, byla prodána nemovitost zatížená hypotékou a vlastnické právo k této nemovitosti bylo převedeno na třetí osobu. Tento závěr však podléhá podmínce, že spotřebitel, jehož nemovitost zatížená hypotékou byla prodána, bude moci uplatnit svá práva v následném řízení s cílem získat náhradu finanční škody vzniklé uplatněním zneužívajících ujednání.

Zatřetí Soudní dvůr zkoumal vzájemný vztah mezi některými vnitrostátními procesními zásadami, jimiž se řídí odvolací řízení, jako je zásada projednací, zásada shody a zásada zákazu reformatio in peius, a pravomocí vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu určitého ujednání.

V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že směrnice o zneužívajících ujednáních ( 6 ) brání použití takových vnitrostátních procesních zásad, podle nichž vnitrostátní soud, k němuž bylo podáno odvolání proti rozsudku, jímž bylo časově omezeno vrácení částek bezdůvodně zaplacených spotřebitelem na základě ujednání prohlášeného za zneužívající, nemůže uplatnit z úřední povinnosti důvod vycházející z porušení ustanovení této směrnice a nařídit vrácení všech uvedených částek, jestliže skutečnost, že dotčený spotřebitel toto časové omezení nezpochybnil, nelze přičíst jeho úplné nečinnosti. Pokud jde o věc v původním řízení, která byla předložena předkládajícímu soudu, Soudní dvůr upřesnil, že skutečnost, že dotčený spotřebitel ve stanovené lhůtě nepodal odvolání, lze přičíst tomu, že v okamžiku vyhlášení rozsudku Gutiérrez Naranjo a další, v němž Soudní dvůr rozhodl, že je s uvedenou směrnicí neslučitelná vnitrostátní judikatura omezující časové restituční účinky spojené s prohlášením zneužívající povahy smluvního ujednání, již uplynula lhůta, kdy mohl podat odvolání. Ve věci v původním řízení tudíž dotčený spotřebitel nebyl úplně nečinný vzhledem k tomu, že nepodal odvolání. Za těchto okolností je uplatnění vnitrostátních procesních zásad, jímž je spotřebitel zbaven prostředků, které mu umožňují uplatnit jeho práva na základě směrnice o zneužívajících ujednáních, v rozporu se zásadou efektivity, neboť může znemožnit nebo nadměrně ztížit ochranu těchto práv.

Začtvrté a na posledním místě se Soudní dvůr zabýval pravomocí vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu ujednání exekučního titulu v případě, že mu byla předložena námitka proti nucenému výkonu tohoto titulu.

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že směrnice o zneužívajících ujednáních ( 7 ) a zásada efektivity brání vnitrostátním právním předpisům, které neumožňují soudu rozhodujícímu o nuceném výkonu, k němuž je podána námitka proti tomuto výkonu, aby z úřední povinnosti nebo na návrh spotřebitele posoudil zneužívající povahu ujednání smlouvy, která je exekučním titulem, pokud soud rozhodující ve věci samé, k němuž může být podána samostatná žaloba podle obecného práva za účelem přezkumu případně zneužívající povahy ujednání takové smlouvy, může přerušit řízení o nuceném výkonu, dokud nerozhodne ve věci samé, pouze je-li složena jistota, vypočtená například na základě hodnoty předmětu žaloby, jejíž výše může odradit spotřebitele, aby podal takovou žalobu a setrval na ní. Pokud jde o tuto jistotu, Soudní dvůr upřesnil, že náklady, které by soudní řízení způsobilo ve vztahu k výši sporného dluhu, nesmí odrazovat spotřebitele od podání žaloby k soudu. Je přitom pravděpodobné, že dlužník v prodlení s platbou nedisponuje finančními prostředky nezbytnými k tomu, aby složil požadovanou jistotu. Tak je tomu tím spíše, že hodnota předmětu podaných žalob značně přesahuje, jak je tomu patrně v případě žaloby v původním řízení, celkovou hodnotu smlouvy.

( 1 ) – Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26, dále jen „směrnice o zneužívajících ujednáních“).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Gutiérrez Naranjo a další (C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15, EU:C:2016:980). V tomto rozsudku Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že judikatura Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) ukládající časové omezení pro vrácení částek, které spotřebitelé bezdůvodně uhradili bankám na základě zneužívajícího ujednání, známého jako „ujednání o minimální úrokové sazbě“, je v rozporu s čl. 6 odst. 1 směrnice o zneužívajících ujednáních, a spotřebitelé mají tudíž nárok na vrácení veškerých těchto částek na základě tohoto ustanovení.

( 3 ) – Zejména čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 této směrnice.

( 4 ) – Tamtéž.

( 5 ) – Tamtéž.

( 6 ) – Zejména čl. 6 odst. 1 této směrnice.

( 7 ) – Zejména čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 této směrnice.