Věc C‑540/19

WV

v.

Landkreis Harburg

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. září 2020

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost ve věcech vyživovacích povinností – Nařízení (ES) č. 4/2009 – Článek 3 písm. b) – Příslušnost soudu místa, v němž má oprávněný z výživného obvyklé místo pobytu – Regresní žaloba podaná subjektem veřejné správy, na nějž přešly nároky oprávněného z výživného“

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností – Nařízení č. 4/2009 – Příslušnost ve věcech vyživovacích povinností – Obecná ustanovení – Alternativní kritéria pro určení soudní příslušnosti, která jsou vzájemně rovnocenná

   (Nařízení Rady č. 4/2009, článek 3)

   (viz body 29, 30)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností – Nařízení č. 4/2009 – Příslušnost ve věcech vyživovacích povinností – Příslušnost soudu místa, v němž má oprávněný z výživného obvyklé místo pobytu – Příslušnost tohoto soudu k rozhodnutí o regresní žalobě podané subjektem veřejné správy, na nějž přešly nároky uvedeného oprávněného

   (Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007, čl. 3 odst. 2 a článek 10; nařízení Rady č. 4/2009, body 14 a 45 odůvodnění, čl. 2 odst. 1 body 1 a 10 a články 3, 15 a 64)

   (viz body 31, 33–44 a výrok)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností – Nařízení č. 4/2009 – Cíl

   [Nařízení Rady č. 4/2009, bod 45 odůvodnění a čl. 3 písm. b)]

   (viz body 33, 36, 37)

Shrnutí

WV, jenž má bydliště ve Vídni (Rakousko), je podle německého občanského práva povinen platit výživné své matce, ubytované v pečovatelském zařízení pro seniory v Kolíně nad Rýnem (Německo). Matka WV však podle německé právní úpravy sociálního zabezpečení pravidelně pobírá dávky poskytované namísto výživného od Landkreis Harburg (okres Harburg, Německo) (dále jen „subjekt jednající jako navrhovatel“). Posledně uvedený tvrdí, že na něj, pokud jde o dávky výživného, které matce WV poskytoval od dubna 2017, v souladu s touto právní úpravou přešel nárok, který má uvedená vůči WV. Podle téže právní úpravy musí být nároky, které jsou předmětem takové subrogace, uplatněny před občanskoprávními soudy.

Subjekt jednající jako navrhovatel proto na základě nařízení č. 4/2009 ( 1 ), které upravuje zejména mezinárodní příslušnost ve věcech vyživovacích povinností, a konkrétně na základě čl. 3 písm. b) tohoto nařízení, jenž stanoví příslušnost soudu místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, podal regresní žalobu proti WV ve věci výživného k německým občanskoprávním soudům. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že německé soudy nejsou k rozhodnutí o této žalobě mezinárodně příslušné, neboť se podle něj příslušnosti založené na výše uvedeném ustanovení může dovolávat pouze fyzická osoba, která má nárok na výživné. Naproti tomu odvolací měl za to, že se subjekt jednající jako navrhovatel rovněž může, jakožto nabyvatel nároků na výživné, dovolávat této příslušnosti. Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), k němuž WV podal opravný prostředek „Revision“ proti posledně uvedenému rozhodnutí, položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku spočívající v tom, zda má dotčený subjekt veřejné správy za okolností tohoto případu právo podat žalobu k soudu místa, v němž má oprávněný, tj. matka WV, místo obvyklého pobytu.

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. září 2020 rozhodl, že subjekt veřejné správy, který se prostřednictvím regresní žaloby domáhá náhrady částek vyplacených namísto výživného oprávněnému z výživného, jehož nároky vůči povinnému z výživného přešly na tento subjekt veřejné správy, je oprávněn se dovolávat příslušnosti soudu místa, v němž má uvedený oprávněný místo obvyklého pobytu. Před tím, než Soudní dvůr k tomuto závěru dospěl, posoudil článek 3 nařízení č. 4/2009, jenž určuje, které soudy jsou příslušné k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností, s ohledem na jeho znění, cíle a systém, jehož je součástí.

Pokud jde o znění tohoto ustanovení, Soudní dvůr konstatoval, že článek 3 nařízení č. 4/2009 v písm. a) a b) neupřesňuje, že se na soudy, které jmenuje, musí obrátit sám oprávněný z výživného. Tento článek tudíž s výhradou dodržení cílů a systému tohoto nařízení nezakazuje, aby návrh vztahující se k vyživovací povinnosti mohl subjekt veřejné správy, na nějž ze zákona přešly nároky uvedeného oprávněného z výživného, podat ke kterémukoliv z těchto soudů. Cíle nařízení č. 4/2009 ani jeho systém přitom nebrání tomu, aby soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, byl příslušný k rozhodnutí o takovém o návrhu.

Připustit příslušnost uvedeného soudu k rozhodnutí o takovém návrhu je totiž zaprvé v souladu s cíli sledovanými nařízením č. 4/2009, mezi něž patří jak blízkost příslušného soudu a oprávněného z výživného, tak cíl co možná nejvíc usnadnit vymáhání mezinárodních pohledávek výživného. Posledně uvedený cíl by konkrétně byl narušen, kdyby subjektu veřejné správy, na nějž přešly nároky oprávněného z výživného, bylo upřeno právo dovolávat se kritérií soudní příslušnosti, která jsou ve prospěch navrhovatele ve věcech vyživovacích povinností stanovena v čl. 3 písm. a) a b) nařízení č. 4/2009 a která se uplatní jak v případě, kdy se bydliště odpůrce nachází v Evropské unii, tak případně v situaci, kdy má odpůrce bydliště na území třetího státu. Připustit, že se takový subjekt může platně obrátit na soud určený v čl. 3 písm. b) nařízení č. 4/2009, navíc nijak nenarušuje cíl řádného výkonu spravedlnosti, který je tímto nařízením rovněž sledován. Tento cíl musí být konkrétně chápán s ohledem na zájem účastníků řízení, ať už se jedná o navrhovatele, nebo odpůrce, aby zejména měli usnadněný přístup ke spravedlnosti a aby byla pravidla pro určení příslušnosti předvídatelná. Převod práv oprávněného z výživného na takový subjekt přitom nemá dopad na zájmy povinného z výživného ani na předvídatelnost použitelných pravidel pro určení příslušnosti.

Zadruhé skutečnost, že je subjekt veřejné správy, na nějž ze zákona přešla práva oprávněného z výživného, oprávněn se obrátit na soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, je rovněž v souladu se systémem nařízení č. 4/2009 a s jeho systematikou. V tomto ohledu Soudní dvůr připomněl, že článek 64 tohoto nařízení počítá právě s účastí subjektu veřejné správy jakožto navrhovatele, který jedná namísto osoby, která má nárok na výživné, nebo který má nárok na náhradu plnění poskytnutých namísto výživného. Článek 64 odst. 3 písm. a) zejména upřesňuje, že tento subjekt veřejné správy může navrhnout uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkon rozhodnutí vydaného proti povinnému na návrh subjektu veřejné správy, který uplatňuje nárok na úhradu dávek poskytnutých namísto výživného. Uvedené ustanovení přitom znamená, že takovému subjektu veřejné správy byla dříve poskytnuta možnost obrátit se na soud určený v souladu s čl. 3 písm. b) nařízení č. 4/2009, aby tento soud mohl přijmout rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností.

( 1 ) – Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (Úř. věst. 2009, L 7, s. 1).