Spojené věci C-451/19 a C-532/19

Subdelegación del Gobierno en Toledo

v.

XU
a
QP

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha)

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. května 2022

„Řízení o předběžné otázce – Článek 20 SFEU – Občanství Evropské unie – Občan Unie, který nikdy nevyužil práva volného pohybu – Žádost o pobytovou kartu rodinného příslušníka, který je státním příslušníkem třetí země – Zamítnutí – Povinnost občana Unie mít dostatečné prostředky – Povinnost manželů žít společně – Nezletilé dítě, které je občanem Unie – Vnitrostátní právní předpisy a praxe – Skutečné využití podstatné části práv přiznaných státním příslušníkům Unie – Zbavení“

1. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo volného pohybu a volného pobytu na území členských států – Občan Unie, který nikdy nevyužil svého práva volného pohybu – Odvozené právo pobytu jeho rodinných příslušníků, kteří jsou státními příslušníky třetí země – Podmínky pro přiznání – Vnitrostátní právní úprava, která za všech okolností a automaticky zamítá žádost o sloučení rodiny podanou rodinným příslušníkem v případě nedostatečných prostředků občana Unie, který je státním příslušníkem tohoto státu, k uspokojení jejich potřeb – Nepřípustnost – Povinnost přezkoumat existenci vztahu závislosti mezi tímto občanem a uvedeným rodinným příslušníkem, která může uvedeného občana donutit k tomu, aby opustil území Unie v případě odepření práva pobytu – Zbavení možnosti skutečného využití podstatné části práv plynoucích ze statusu občana Unie

   (Článek 20 SFEU)

   (viz body 44-51, 54 a výrok 1)

2. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo volného pohybu a volného pobytu na území členských států – Občan Unie, který nikdy nevyužil svého práva volného pohybu – Odvozené právo pobytu manžela či manželky, kteří jsou státními příslušníky třetí země – Odepření práva pobytu, jehož důsledkem může být donucení občana Unie k tomu, aby opustil území Unie – Existence vztahu závislosti mezi občanem Unie a jeho manželem či manželkou – Povinnost společného života plynoucí z vnitrostátního práva – Okolnost nedostatečná k prokázání existence vztahu závislosti odůvodňujícího přiznání odvozeného práva pobytu

   (Článek 20 SFEU)

   (viz body 57-61, 70 a výrok 1)

3. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo volného pohybu a volného pobytu na území členských států – Nezletilá osoba, která je občanem Unie a má rodiče, který je státním příslušníkem třetí země – Odepření práva pobytu uvedenému rodiči, které může vést k tomu, že dítě bude nuceno opustit území Unie – Existence vztahu závislosti mezi dítětem a tímto rodičem – Posouzení, které musí být založeno na zohlednění všech okolností daného případu – Trvalé soužití uvedeného rodiče s druhým rodičem, který je občanem Unie – Vyvratitelná domněnka vztahu závislosti

   (Článek 20 SFEU)

   (viz body 66-70 a výrok 2)

4. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo volného pohybu a volného pobytu na území členských států – Občan Unie, který nikdy nevyužil svého práva volného pohybu – Odvozené právo pobytu nezletilého dítěte manžela či manželky, přičemž jsou všichni státními příslušníky třetí země – Odepření práva pobytu, které může vést k tomu, že manžel či manželka občana Unie, a zejména jejich společné dítě, které je občanem Unie, budou nuceni opustit území Unie – Okolnost dostatečná k prokázání existence vztahu závislosti odůvodňujícího přiznání odvozeného práva pobytu

   [Článek 20 SFEU; směrnice Rady 2003/86, čl. 4 odst. 1 písm. c)]

   (viz body 73-75, 78, 82-86 a výrok 3)

Shrnutí

XU je dítětem matky venezuelské státní příslušnosti, která jej má ve výlučné péči a které se narodilo ve Venezuele. Ve Španělsku pobývá se svou matkou, španělským státním příslušníkem, se kterým uzavřela manželství a dítětem španělské státní příslušnosti, které má s uvedeným španělským státním příslušníkem. QP, který má peruánskou státní příslušnost, uzavřel manželství se španělskou státní příslušnicí, se kterou má dítě španělské státní příslušnosti. XU i QP jsou rodinnými příslušníky občana Unie, který je státním příslušníkem státu, v němž pobývají, a nikdy nevyužil svého práva volného pohybu v jiném členském státě.

XU i QP byly zamítnuty jejich žádosti o získání pobytové karty jakožto rodinní příslušníci občana Unie ( 1 ) z důvodu, že občan Unie nemá pro sebe a pro své rodinné příslušníky dostatečné finanční prostředky ( 2 ). Příslušný správní orgán, a sice Subdelegación del Gobierno en Toledo (subdelegace vlády v Toledu, Španělsko), zohlednil pouze hospodářskou situaci nevlastního otce v případě XU a manželky v případě QP.

Vzhledem k tomu, že žalobám podaným proti těmto zamítavým rozhodnutím bylo vyhověno, podal správní orgán proti rozsudkům vydaným v tomto ohledu odvolání k předkládajícímu soudu.

Tento soud si klade otázku, zda je s unijním právem ( 3 ) slučitelná praxe spočívající v automatickém odmítnutí sloučení rodiny v případě státního příslušníka třetí země a španělského státního příslušníka, který nikdy nevyužil práva volného pohybu, pouze z důvodu hospodářské situace španělského státního příslušníka. Taková praxe by mohla vést k tomu, že by tento španělský státní příslušník musel opustit území Unie. Podle uvedeného soudu by tomu tak mohlo být v obou případech s ohledem na povinnost společného života uloženou španělskou právní úpravou, která se použije na manželství ( 4 ).

Soudní dvůr ve svém rozsudku v podstatě uvedl, že unijní právo brání tomu, aby členský stát zamítl žádost o sloučení rodiny podanou ve prospěch státního příslušníka třetí země, rodinného příslušníka občana Unie, který má státní příslušnost tohoto členského státu a nikdy nevyužil práva volného pohybu, pouze z toho důvodu, že tento občan Unie nemá pro sebe a tohoto rodinného příslušníka dostatečné prostředky, aniž bylo zkoumáno, zda mezi tímto občanem Unie a uvedeným rodinným příslušníkem existuje vztah závislosti takové povahy, že v případě odmítnutí udělení odvozeného práva pobytu posledně uvedenému by uvedený občan Unie byl nucen opustit území Unie jako celek, a byl by tak zbaven možnosti skutečně využívat podstatné části práv plynoucích z jeho statusu občana Unie. Soudní dvůr dále uvedl několik upřesnění týkajících se posouzení toho, zda v každém uvedeném případě existuje vztah závislosti, který může odůvodnit přiznání odvozeného práva pobytu státnímu příslušníkovi třetí země na základě unijního práva.

Závěry Soudního dvora

Pokud jde o sloučení rodiny a požadavek mít dostatečné prostředky, Soudní dvůr na úvod připomněl, že se unijní právo v zásadě nevztahuje na žádost o sloučení rodiny státního příslušníka třetí země s jeho rodinným příslušníkem, který je státním příslušníkem členského státu a nikdy nevyužil práva volného pohybu, a tedy v zásadě nebrání právní úpravě členského státu, podle které takové sloučení rodiny podléhá podmínce dostatečných prostředků. Systematické uložení takové podmínky, bez jakékoli výjimky, však může porušit odvozené právo pobytu, které musí být ve velmi specifických situacích přiznáno na základě článku 20 SFEU státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, zejména v případě, že by odepření takového práva donutilo uvedeného občana opustit území Unie, přičemž by tak byl zbaven možnosti skutečně využívat podstatné části práv plynoucích z jeho statusu občana Unie. Tak je tomu v případě, kdy mezi tímto státním příslušníkem třetí země a občanem Unie, který je jeho rodinným příslušníkem, existuje takový vztah závislosti, že by posledně uvedený byl nucen doprovázet dotčeného státního příslušníka třetí země a opustit území Unie jako celek.

Pokud jde o existenci vztahu závislosti v rámci věci C-532/19, Soudní dvůr nejprve upřesnil, že vztah závislosti, který může odůvodňovat přiznání odvozeného práva pobytu na základě článku 20 SFEU, neexistuje pouze z toho důvodu, že státní příslušník členského státu, který je plnoletý a nikdy nevyužil práva volného pohybu, a jeho manžel či manželka, kteří jsou plnoletí a jsou státními příslušníky třetí země, jsou povinni žít společně na základě pravidel členského státu, jehož je občan Unie státním příslušníkem a v němž bylo manželství uzavřeno.

Soudní dvůr zadruhé zkoumal, zda takový vztah závislosti může existovat, pokud tento státní příslušník a jeho manžel či manželka, kteří jsou státními příslušníky členského státu a nikdy nevyužili práva volného pohybu, jsou rodiči nezletilé osoby, která je státním příslušníkem téhož členského státu a nevyužila práva volného pohybu.

Při posuzování rizika, že dotčené dítě, které je občanem Unie, bude nuceno opustit území Unie, pokud by jeho rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, bylo v dotčeném členském státě odepřeno odvozené právo pobytu, je totiž třeba určit, zda tento rodič má dítě skutečně ve své péči a zda mezi nimi existuje vztah skutečné závislosti, přičemž se přihlédne k právu na respektování rodinného života ( 5 ) a povinnosti zohlednit nejvlastnější zájem dítěte ( 6 ).

Okolnost, že druhý rodič, který je občanem Unie, je opravdu schopen a připraven sám vykonávat každodenní a skutečnou péči o dítě, nepostačuje k tomu, aby bylo možno konstatovat, že mezi rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, a dítětem neexistuje takový vztah závislosti, že pokud by bylo tomuto státnímu příslušníkovi třetí země odepřeno právo pobytu, bylo by dítě nuceno opustit území Unie. Takový závěr totiž musí být v nejvlastnějším zájmu dotčeného dítěte učiněn při zohlednění všech okolností daného případu ( 7 ).

Skutečnost, že rodič, státní příslušník třetí země, žije společně s nezletilým dítětem, občanem Unie, je relevantní při určování existence vztahu závislosti mezi nimi, nepředstavuje však její nutnou podmínku. Kromě toho pokud nezletilý občan Unie trvale žije společně s oběma svými rodiči, a tudíž péči o toto dítě, jakož i právní, citovou a finanční péči o dítě každodenně sdílí oba tito rodiče, lze předpokládat, přičemž se jedná o vyvratitelnou domněnku, že existuje vztah závislosti mezi tímto nezletilým občanem Unie a jeho rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, nezávisle na skutečnosti, že druhý rodič tohoto dítěte má jakožto státní příslušník členského státu na území, na němž je tato rodina usazena, bezpodmínečné právo pobývat na území tohoto členského státu.

Pokud jde o existenci vztahu závislosti v rámci věci C-451/19, Soudní dvůr zaprvé zdůraznil, že vzhledem k tomu, že odvozené právo pobytu, které může být státnímu příslušníkovi třetí země přiznáno na základě článku 20 SFEU, má podpůrnou působnost, musí předkládající soud zejména přezkoumat, zda XU, který byl ke dni zamítnutí žádosti o povolení k pobytu nezletilou osobou a jehož matka, státní příslušnice třetí země, měla takové povolení na španělském území, nemohl mít k tomuto dni právo pobytu na tomtéž území na základě směrnice 2003/86 ( 8 ).

Zadruhé v případě, že by XU neměl žádné povolení k pobytu na základě sekundárního práva Unie nebo vnitrostátního práva, Soudní dvůr přezkoumal, zda článek 20 SFEU umožňuje přiznání odvozeného práva pobytu ve prospěch tohoto státního příslušníka třetí země.

V tomto ohledu je třeba určit, zda by ke dni, kdy byla žádost o udělení povolení k pobytu XU zamítnuta, nucený odchod XU mohl fakticky uložit jeho matce opustit území Unie, a to z důvodu vztahu závislosti, který mezi nimi existoval, a v případě kladné odpovědi, zda by odchod matky XU fakticky donutil rovněž její nezletilé dítě, občana Unie, opustit území Unie vzhledem ke vztahu závislosti existujícímu mezi tímto občanem Unie a jeho matkou.

Posouzení existence vztahu závislosti mezi rodičem a jeho dítětem, přičemž jsou oba státními příslušníky třetí země, je pro účely použití článku 20 SFEU založeno mutatis mutandis na stejných kritériích, jako jsou kritéria uvedená výše. Bylo-li povolení k pobytu odepřeno nezletilému dítěti, které je státním příslušníkem třetí země, a hrozí mu, že bude donuceno opustit území Unie, skutečnost, že jeho druhý rodič se může o něj skutečně starat z právního, finančního a citového hlediska, a to i v zemi jeho původu, je relevantní, ale nepostačuje k závěru, že rodič, který je státním příslušníkem třetí země a pobývá na území uvedeného členského státu, by nebyl fakticky nucen opustit území Unie.

Pokud by ke dni, kdy byla zamítnuta žádost o udělení povolení k pobytu XU, nucený odchod XU ze španělského území v praxi přinutil nejen jeho matku, státní příslušnici třetí země, ale rovněž její další dítě, které je občanem Unie, k opuštění území Unie, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, mělo být za účelem zabránění tomu, aby tento občan Unie byl v důsledku svého odchodu zbaven možnosti využívat podstatné části práv plynoucích z jeho statusu, jeho nevlastnímu bratrovi XU přiznáno odvozené právo pobytu na základě článku 20 SFEU.

( 1 ) – V projednávané věci je jím v případě XU jeho nevlastní otec a v případě QP jeho manželka.

( 2 ) – Aby se nestali zátěží pro španělský systém sociální pomoci, jak stanoví španělské právní předpisy.

( 3 ) – Článek 20 SFEU o občanství Unie.

( 4 ) – Ve věci C-532/19 by nepřiznání práva pobytu QP donutilo jeho manželku k tomu, aby opustila území Unie. Ve věci C-451/19 by nepřiznání práva pobytu XU vedlo k tomu, že by XU a jeho matka odešli z území Unie, a donutilo by to nejen jejího manžela, ale rovněž nezletilé dítě španělské státní příslušnosti, které se narodilo z jejich svazku, aby opustilo toto území.

( 5 ) – Uvedenému v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

( 6 ) – Uznaný v čl. 24 odst. 2 Listiny, který zahrnuje právo tohoto dítěte udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, které je zakotveno v čl. 24 odst. 3 Listiny.

( 7 ) – Zejména věku dítěte, jeho fyzického a emočního vývoje, míry jeho citové vazby jak na rodiče, který je občanem Unie, tak na rodiče, který je státním příslušníkem třetí země, jakož i rizika, že by odloučení od posledně uvedeného rodiče ohrozilo psychickou rovnováhu dítěte.

( 8 ) – Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. 2003, L 251, s. 12), čl. 4 odst. 1 písm. c). I když tato směrnice stanoví, že se nevztahuje na rodinné příslušníky občana Unie s ohledem na svůj cíl, kterým je usnadnit sloučení rodiny, a na ochranu, kterou má poskytnout státním příslušníkům třetích zemí, zejména nezletilým osobám, její použití ve prospěch nezletilé osoby, která je státním příslušníkem třetí země, nemůže být vyloučeno pouze v důsledku skutečnosti, že jeho rodič, státní příslušník třetí země, je rovněž rodičem občana Unie, který se narodil ze svazku se státním příslušníkem členského státu.