Věc C‑176/19 P

Evropská komise

v.

Servier SAS a další

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 27. června 2024

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Léčivé přípravky – Trh s perindoprilem – Článek 101 SFEU – Kartelové dohody – Rozdělení trhu – Potenciální hospodářská soutěž – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Strategie pro oddálení vstupu generických verzí perindoprilu na trh – Dohoda o smírném narovnání patentových sporů – Patentová licenční dohoda – Dohoda o převodu a o licenci k technologii – Článek 102 SFEU – Relevantní trh – Zneužití dominantního postavení“

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení – Přezkum právní kvalifikace skutkových okolností sporu Soudním dvorem – Přípustnost

   (Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

   (viz body 69–75)

2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování žalobních důvodů a argumentů předložených před Tribunálem – Nepřípustnost – Popření výkladu nebo použití unijního práva Tribunálem – Přípustnost

   [Článek 256 SFEU; statutu Soudního dvora čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2]

   (viz body 77–79)

3. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Kvalifikace podniku jako potenciálního konkurenta – Skutečné a konkrétní možnosti vstupu na trh – Kritéria – Pevné odhodlání podniku vstoupit na trh, jakož i jeho schopnost na něj vstoupit – Neexistence nepřekonatelných překážek – Posouzení – Existence patentů chránících originální léčivý přípravek nebo jeden z jeho výrobních postupů – Kvalifikace výrobce generických léčivých přípravků jako potenciálního konkurenta výrobce originálních léčivých přípravků, který je majitelem patentu

   (Článek 101 SFEU)

   (viz body 91, 92, 100–103, 130–135, 425, 427–440)

4. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Dohoda o smírném narovnání patentových sporů a patentová licenční dohoda – Dohody uzavřené mezi výrobcem originálních léčivých přípravků a výrobcem generických léčivých přípravků – Dohody obsahující doložky o nenapadnutí patentů a o neuvedení přípravků na trh generickým výrobcem na některých trzích – Kvalifikace jako omezení z hlediska účelu – Kritéria – Stupeň škodlivosti dohod ve vztahu k hospodářské soutěži na dotčeném trhu – Posouzení se zřetelem k obsahu, historii vzniku a právnímu a hospodářskému kontextu dotčených dohod – Nezbytnost přezkoumat důsledky protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž – Neexistence – Dotčené podniky, které jednaly bez úmyslu vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž – Okolnosti, které nejsou rozhodující

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 93–96, 104–108, 174–184, 196–200, 223–226, 236–244)

5. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní účel – Dohody týkající se rozdělení trhů – Jednání, které je protiprávní z hlediska účelu – Neexistence „těsného“ rozdělení trhů – Nedostatek relevance

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 97, 215–219)

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Kritika důvodů, které mají vliv na výrok napadeného rozsudku – Relevantní důvod kasačního opravného prostředku

   (Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

   (viz body 111–120)

7. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení – Důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení důkazů – Tribunál, který vyložil důkazy způsobem, který je zjevně v rozporu s jejich zněním

   (Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

   (viz body 145–154, 230–232)

8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Požadovaný stupeň důkazní síly u jednotlivě posuzovaných nepřímých důkazů – Přípustnost posouzení souboru nepřímých důkazů jako celku – Komise mající k dispozici obsah protisoutěžních dohod – Neexistence vlivu

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 271–276)

9. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska účelu – Dostatečný stupeň škodlivosti – Posouzení – Nedostatek relevance prosoutěžních účinků na trzích, které nespadají do zeměpisného rozsahu protiprávního jednání

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

   (viz body 288–290, 452, 453, 489)

10. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska důsledku – Zkoumání hospodářské soutěže v případě neexistence sporné dohody – Zohlednění skutečné a potenciální hospodářské soutěže – Dohoda o smírném narovnání v oblasti patentů uzavřená mezi laboratoří originálních léčivých přípravků a podnikem generických léčivých přípravků – Povinnost Komise zjistit možnou situaci v oblasti hospodářské soutěže na trzích s dotčeným přípravkem bez dohody o smírném narovnání – Vytvoření hypotetického srovnávacího scénáře, který má být realistický a věrohodný – Potřeba shodného časového referenčního bodu pro pozorovanou situaci a pro hypotetický srovnávací scénář – Hypotetický srovnávací scénář, který nemůže spočívat na událostech, jež nastaly po datu uzavření dohody – Hypotetický srovnávací scénář, který má prokázat skutečné možnosti chování podniku generických léčivých přípravků

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 338–356, 482–486)

11. Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Farmaceutické výrobky – Vzájemná zaměnitelnost – Kritéria pro posouzení – Pružnost poptávky po léčivém přípravku ve srovnání se změnami cen jiných přípravků se stejnou léčebnou indikací

    (Článek 102 SFEU)

    (viz body 381–390)

12. Kasační opravný prostředek – Kasační opravný prostředek shledaný jako opodstatněný – Vyřešení sporu ve věci samé soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku – Podmínka – Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout – Neexistence – Vrácení věci Tribunálu – Povinnost vrátit věc soudnímu kolegiu v jiném složení – Neexistence

    (Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 216 odst. 1)

    (viz bod 417)

13. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Dohoda o smírném narovnání patentových sporů a patentová licenční dohoda – Dohody uzavřené mezi výrobcem originálních léčivých přípravků a výrobcem generických léčivých přípravků – Dohody obsahující doložky o nenapadnutí patentů a o neuvedení výrobků na trh generickým výrobcem na některých trzích – Protiplnění spočívající v udělení licence, která výrobci generických léčivých přípravků povoluje uvádět daný léčivý přípravek na trh na jeho hlavních trzích – Klasifikace dohod o rozdělení trhů jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Kritéria – Motivační účinek udělení licence výrobci generických léčivých přípravků na upuštění od uvádění jeho přípravku na trhy vyhrazené výrobci originálních léčivých přípravků

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 447–473)

Shrnutí

Soudní dvůr vyhověl kasačním opravným prostředkům podaným Evropskou komisí proti dvěma rozsudkům Tribunálu ( 1 ), kterými bylo částečně zrušeno rozhodnutí, jímž Komise konstatovala existenci kartelových dohod a zneužití dominantního postavení na trhu s léčivým přípravkem perindoprilem a uložila pokuty dotčeným výrobcům léčivých přípravků ( 2 ). Soudní dvůr tímto upřesnil hranici mezi legitimními kroky výrobců léčivých přípravků spočívajícími ve smírném narovnání skutečných patentových sporů ve farmaceutickém odvětví a dohodami, které protiprávně sdílejí trh s léčivým přípravkem na základě smírného narovnání patentových sporů.

Farmaceutická skupina Servier, jejíž mateřská společnost Servier SAS má sídlo ve Francii (dále jen jednotlivě nebo společně „Servier“), vyvinula léčivý přípravek perindopril spadající do třídy inhibitorů konvertujícího enzymu, který se používá v kardiovaskulárním lékařství, především k léčení hypertenze a srdečních selhání. Platnost patentu na molekulu perindoprilu přihlášeného u Evropského patentového úřadu (EPÚ) v roce 1981 uplynula v průběhu let 2000.

Účinná léčivá látka perindoprilu má formu soli, erbuminu. V roce 1988 Servier přihlásila u EPÚ několik patentů na postupy výroby uvedené účinné látky, jejichž platnost uplynula dne 16. září 2008.

V roce 2001 Servier přihlásila u EPÚ nový patent týkající se perindoprilu a jeho postupu výroby, který byl udělen v roce 2004 (dále jen „patent 947“). Servier mimoto získala národní patenty odpovídající patentu 947 v několika členských státech před tím, než byly tyto státy smluvními stranami Úmluvy o udělování evropských patentů.

Od roku 2003 probíhalo několik sporů mezi Servier a výrobci generických léčivých přípravků, kteří se chystali uvádět na trh generickou verzi perindoprilu. V této souvislosti podalo deset výrobců generických léčivých přípravků proti patentu 947 námitky k EPÚ, jehož technický odvolací senát zrušil napadený patent v květnu 2009. Několik výrobců generických léčivých přípravků rovněž napadlo platnost patentu 947 před některými vnitrostátními soudy. Servier podala žaloby pro porušení práv, jakož i návrhy na vydání předběžných příkazů proti výrobcům dotčených generických léčivých přípravků, mezi něž patří slovinská společnost KRKA, tovarna zdravil, d.d. (dále jen „Krka“).

Za účelem ukončení uvedených sporů uzavřela Servier v letech 2005 až 2007 dohody o smírném narovnání s několika výrobci generických léčivých přípravků. Servier tak s Krka uzavřela dohodu o smírném narovnání týkající se patentu 947 a rovnocenných národních patentů, dohodu o licenci a dohodu o převodu a o licenci (dále jen „dohody Krka“). Tyto dohody se vztahovaly na všechny státy, které byly v době rozhodné z hlediska skutkového stavu členy Evropské unie, jakož i na nečleny Unie tvořící hlavní trhy Krka.

Podle Komise uzavřely Servier a Krka tyto dohody s protiprávním účelem rozdělit území dotčených zemí do dvou oblastí vlivu, které pro každý z těchto podniků zahrnovaly jeho hlavní trhy, v rámci kterých mohly vykonávat své činnosti s ujištěním, že Servier nebude ze strany Krka vystavena konkurenčnímu tlaku, který by překračoval meze vyplývající z těchto dohod, a Krka nebude vystavena riziku, že by byla Servier stíhána pro porušování práv.

Rozhodnutím ze dne 9. července 2014 ( 3 ) Komise konstatovala, že dohody uzavřené mezi Servier a Krka a ostatními výrobci generických léčivých přípravků představovaly omezení hospodářské soutěže zakázaná článkem 101 SFEU. Kromě toho měla za to, že Servier porušila článek 102 SFEU tím, že vypracovala a uplatňovala strategii vyloučení z trhu s perindoprilem a technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku ve Francii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království.

Komise tak uložila Servier pokuty v celkové výši 289727200 EUR za jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, z toho 37661800 EUR za její účast na dohodách Krka, jakož i pokutu ve výši 41270000 EUR za jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU. Krka byla uložena pokuta ve výši 10 milionů eur za porušení článku 101 SFEU.

Tribunál, ke kterému Servier a Krka podaly žalobu, konstatoval, že se Komise dopustila nesprávných právních posouzení, když dohody Krka kvalifikovala jako jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, aniž prokázala existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nebo z hlediska důsledku. Pokud jde o jednání vytýkané Servier, které je v rozporu s článkem 102 SFEU, měl Tribunál za to, že vymezení trhu s perindoprilem přijaté Komisí je stiženo nesprávnými posouzeními, která mohou zpochybnit její zjištění o dominantním postavení Servier na relevantním trhu.

Tribunál proto dvěma rozsudky vyhlášenými dne 12. prosince 2018 ( 4 ) zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU v souvislosti s dohodami Krka, jakož i jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU a pokuty uložené Servier a Krka za tato protiprávní jednání.

Komise podala proti těmto rozsudkům Tribunálu dva kasační opravné prostředky.

Závěry Soudního dvora

K jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU

A. Existence potenciální hospodářské soutěže mezi Servier a Krka

Soudní dvůr zaprvé zkoumal výtky Komise vycházející z nesprávného výkladu a použití pojmu „potenciální hospodářská soutěž“, kterých se dopustil Tribunál.

Úvodem Soudní dvůr uvedl, že pro účely přezkumu z hlediska čl. 101 odst. 1 SFEU koluzivních jednání ve formě dohod o horizontální spolupráci mezi podniky, jako jsou dohody Krka, je třeba v první fázi určit, zda lze tato jednání kvalifikovat jako jednání omezující hospodářskou soutěž ze strany podniků, které se nacházejí v konkurenční situaci, byť jen potenciální. Pokud tomu tak je, je třeba ve druhé fázi ověřit, zda uvedená jednání s ohledem na jejich hospodářské vlastnosti spadají pod kvalifikaci „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“. Pokud není prokázán protisoutěžní účel uvedených jednání, je třeba přezkoumat jejich účinky.

Po tomto upřesnění Soudní dvůr prohlásil výtky vycházející z nesprávného výkladu a použití pojmu „potenciální hospodářská soutěž“ za relevantní, jelikož Tribunál přezkoumal několik bodů odůvodnění sporného rozhodnutí týkajících se otázky potenciální hospodářské soutěže mezi Krka a Servier, jakož i některé výtky předložené v tomto ohledu společností Servier.

Pokud jde o věc samou, Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál tím, že rozhodl, že v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly Servier a Krka nabýt dojem, že patent 947 byl platný, z těchto indicií vyvodil, že hospodářská soutěž mezi těmito podniky na vnitrostátních trzích v rámci Unie je napříště vyloučena, a tedy mezi uvedenými podniky již neexistuje potenciální hospodářská soutěž.

Aby přitom Tribunál dospěl k takovému závěru, pokud jde o neexistenci potenciální hospodářské soutěže, měl ověřit, zda Komise ke dni uzavření dohod Krka neprokázala existenci skutečných a konkrétních možností Krka vstoupit na relevantní trh a konkurovat Servier vzhledem k dostatečným přípravným úkonům a neexistenci nepřekonatelných překážek tomuto vstupu na trh.

Tribunál se však namísto provedení nezbytných ověření v tomto ohledu omezil na tvrzení, že Servier a Krka byly přesvědčeny, že patent 947 byl platný a jednání Krka spočívající v zachování konkurenčního tlaku na Servier mohlo být vysvětleno její snahou posílit své postavení při případných jednáních za účelem dosažení dohody o smírném narovnání doprovázené dohodou o licenci. Tribunál se tímto zmýlil, pokud jde o právní relevanci zjištěné patentové situace na relevantních trzích, jakož i úmysly stran. Kromě toho opomněl odůvodnit své implicitní zjištění, podle kterého Servier a Krka již nebyly potenciálními konkurenty, navzdory prvkům sporného rozhodnutí směřujícím k prokázání opaku.

Soudní dvůr navíc zdůraznil, že při přezkumu kontextu, ve kterém byly dohody o smírném narovnání a o licenci Krka uzavřeny, zkreslil Tribunál nejen jasné a přesné znění rozhodnutí britského soudu týkajícího se vzájemného návrhu na zrušení patentu 947 podaného Krka, ale rovněž smysl a dosah sporného rozhodnutí, pokud jde o účinky rozhodnutí námitkového oddělení EPÚ, které tento patent potvrdilo.

Soudní dvůr tak vyhověl výtkám Komise vycházejícím z nesprávného výkladu a použití pojmu „potenciální hospodářská soutěž“, kterých se dopustil Tribunál.

B. Kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu

Zadruhé Soudní dvůr konstatoval, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když dospěl k závěru, že nedošlo k omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

V rozsudcích napadených kasačním opravným prostředkem měl Tribunál za to, že v případě skutečného sporu týkajícího se patentu může být dohoda o smírném narovnání tohoto sporu, která obsahuje doložky omezující hospodářskou soutěž a je spojená s dohodou o licenci týkající se tohoto patentu, kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu pouze tehdy, pokud Komise může prokázat, že tato dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek a zastírá tak obrácenou platbu.

Podle Soudního dvora však tyto úvahy přehlíží samotnou povahu dotčených dohod, které spočívají nikoli v pouhé dohodě o smírném narovnání patentového sporu za obrácenou platbu, ale v dohodě o rozdělení trhů ve dvou oblastech, z nichž jedna nespadá pod rozsah jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU.

Toto nesprávné právní posouzení vedlo Tribunál k ověření kvalifikace protiprávního jednání přičítaného Servier a Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu tím, že analyzoval formu a právní vlastnosti dohod určených k provedení tohoto jednání, zatímco mu příslušelo posoudit stupeň hospodářské škodlivosti uvedených dohod provedením podrobné analýzy jejich vlastností, jakož i jejich cílů a hospodářského a právního kontextu, do kterého spadají.

Tribunál se kromě toho tím, že měl za to, že jelikož pro dohody o smírném narovnání a o licenci Krka nebyla vyhrazena část trhu Krka, nebylo možné dospět k závěru o existenci rozdělení trhu, dopustil rovněž nesprávného výkladu čl. 101 odst. 1 písm. c) SFEU, jelikož zákaz dohod spočívajících v rozdělení trhů, který stanoví toto ustanovení, se neomezuje na dohody zavádějící „těsné“ rozdělení mezi trhy.

Tribunál se navíc dopustil dalšího nesprávného právního posouzení, když ve svých úvahách týkajících se neexistence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu uvedl úvahy týkající se údajně hypotetické povahy potenciálních důsledků dotčených dohod, ačkoli není třeba zkoumat, a tím spíše ani prokázat účinky jednání kvalifikovaných jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu na hospodářskou soutěž, a to i v rámci případného přezkumu otázky, zda dotyčné jednání vykazuje stupeň škodlivosti vyžadovaný pro účely takové kvalifikace.

Stejně tak se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že Komisi vytýkal, že v podstatě neprokázala, že Servier nebo Krka měly v úmyslu mezi sebou omezit hospodářskou soutěž, zatímco takové prokázání nebylo vyžadováno k prokázání existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

Tribunál navíc porušil zásadu volného hodnocení důkazů, když konstatoval, že pokud jde o zohlednění útržkovitých a rozptýlených důkazů za účelem prokázání existence protiprávního jednání, jsou z právního hlediska odlišovány situace, v nichž má Komise jako v projednávané věci k dispozici obsah protisoutěžních dohod, od situací, v nichž Komise takový obsah k dispozici nemá. Dále se Tribunál dopustil dodatečného nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že dedukce vycházející z částečných výňatků e-mailů nebo z dalších dokumentů mající prokázat úmysly stran, nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu dotčených dohod.

A konečně Soudní dvůr připomněl, že možnost, že patentová licence může mít na určitých zeměpisných trzích prosoutěžní účinky, je zcela irelevantní pro posouzení, zda je třeba ji kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu na základě čl. 101 odst. 1 SFEU. Zohledněním pozitivních účinků dohody o licenci Krka na hlavní trhy Krka se tedy Tribunál dopustil nesprávného výkladu a použití čl. 101 odst. 1 SFEU, a to tím spíše, že hlavní trhy Krka nespadají do zeměpisné působnosti jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU.

S ohledem na výše uvedená pochybení dospěl Soudní dvůr k závěru, že úvahy Tribunálu týkající se neexistence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu způsobeného dohodami Krka jsou jako celek stiženy protiprávností.

C. Kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku

Zatřetí Soudní dvůr kritizoval závěr Tribunálu, podle kterého Komise neprokázala, že v důsledku dohod Krka byla omezena hospodářská soutěž, neboť se tomuto orgánu nepodařilo prokázat, že v případě neexistence sporných dohod by Krka pravděpodobně vstoupila na hlavní trhy Servier.

V tomto ohledu Soudní dvůr připomněl, že za účelem posouzení existence protisoutěžních účinků způsobených dohodou mezi podniky je třeba porovnat situaci hospodářské soutěže vyplývající z této dohody se situací, která by existovala, kdyby k ní nedošlo. Tato tzv. „hypotetická srovnávací“ metoda s sebou nese nutnost zohlednit konkrétní rámec, do kterého tato dohoda spadá. Hypotetický srovnávací scénář, předpokládaný v případě neexistence uvedené dohody, tak musí být realistický a věrohodný.

S ohledem na toto upřesnění Soudní dvůr rozhodl, že Tribunál ve třech hlavních aspektech nezohlednil náležitosti hypotetické srovnávací metody pro účely použití článku 101 SFEU.

Zaprvé Tribunál konstatoval, že posouzení protisoutěžních účinků dohody o smírném narovnání Krka spočívalo na hypotetickém přístupu a neúplném přezkumu těchto účinků, neboť Komise nezahrnula do hypotetického srovnávacího scénáře skutečný průběh událostí z období po uzavření této dohody. Tyto úvahy Tribunálu přitom pomíjí skutečnost, že hypotetický srovnávací scénář, který je již pojmově hypotetický v tom smyslu, že nenastal, nemůže spočívat na skutečnostech, které nastaly po uzavření uvedené dohody.

Zadruhé se Tribunál dopustil pochybení, když rozhodl, že judikatura, podle níž lze dohodu mezi podniky kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku z důvodu jejích potenciálních důsledků, přestává být použitelná, pokud byla tato dohoda prováděna, protože lze pozorovat skutečné důsledky uvedené dohody na hospodářskou soutěž. Pokud totiž taková dohoda, jako je dohoda v projednávané věci, nevyvolává změnu, ale naopak vede k zachování počtu nebo chování konkurenčních podniků již přítomných na trhu, pouhé srovnání mezi situacemi zjištěnými na uvedeném trhu před a po provedení této dohody nepostačuje k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o neexistenci protisoutěžního účinku, jelikož protisoutěžní účinek spočívá v jistém zániku – z důvodu uvedené dohody – zdroje hospodářské soutěže, který je v okamžiku uzavření této dohody potenciální.

Zatřetí z judikatury vyplývá, že pokud Komise stanoví hypotetický srovnávací scénář za účelem přezkumu dohody o smírném narovnání patentového sporu mezi výrobcem originálních léčivých přípravků a výrobcem generických léčivých přípravků, není povinna učinit konečné zjištění týkající se šance výrobce generických léčivých přípravků na úspěch v patentovém sporu nebo pravděpodobnosti uzavření méně omezující dohody. Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného výkladu a použití čl. 101 odst. 1 SFEU, když rozhodl, že Komise neprokázala, že v případě neexistence dohody o smírném narovnání by Krka pravděpodobně vstoupila na relevantní trhy a pokračování soudních řízení zpochybňujících platnost patentu 947 by pravděpodobně, či dokonce reálně umožnilo, aby byl tento patent zneplatněn rychleji či ve větším rozsahu.

Soudní dvůr dospěl k závěru, že takto zjištěná nesprávná právní posouzení způsobují protiprávnost celé úvahy Tribunálu, že odmítá kvalifikaci dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.

K jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU

Začtvrté Soudní dvůr odmítl závěr Tribunálu, podle kterého vymezení relevantního výrobkového trhu přijaté Komisí pro účely jejího přezkumu existence zneužití dominantního postavení Servier bylo stiženo pochybeními, která mohla tento přezkum zpochybnit. Tribunál v tomto ohledu zejména vytýkal Komisi, že nesprávně omezila relevantní trh pouze na perindopril, s vyloučením ostatních léčivých přípravků spadajících do třídy inhibitorů konvertujícího enzymu (dále jen „léčivé přípravky ICE“).

V této souvislosti Soudní dvůr připomněl, že určení relevantního trhu předcházející posouzení případného dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU předpokládá vymezit jako první výrobkový trh a poté jeho trh zeměpisný.

Z judikatury mimoto vyplývá, že pojem „relevantní trh“ předpokládá dostatečný stupeň zaměnitelnosti mezi výrobky nebo službami, které jsou jeho součástí. Pokud jde konkrétněji o přezkum hospodářské zastupitelnosti mezi léčivými přípravky, ta musí být posuzována s ohledem na přesuny prodejů mezi léčivými přípravky se stejnou léčebnou indikací v důsledku změn cen jednotlivých přípravků. Konstatování neexistence takové zastupitelnosti odhaluje existenci odlišného trhu, a to bez ohledu na jeho příčiny.

Vzhledem k tomu, že Komise dospěla k závěru o neexistenci vzájemné zaměnitelnosti perindoprilu a ostatních léčivých přípravků ICE s ohledem na zjištění, nezpochybněné Servier, týkající se relativní nepružnosti poptávky po perindoprilu ve vztahu k prudkému poklesu cen ostatních léčivých přípravků ICE na dotčených trzích, se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když Komisi kritizoval za to, že omezila relevantní trh pouze na perindopril.

Jak se Tribunál dále domníval, že závěr Komise, pokud jde o existenci dominantního postavení Servier na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu, byl založen na chybném vymezení relevantního trhu, konstatoval Soudní dvůr, že tato posouzení Tribunálu spočívají na nesprávném předpokladu, a jsou tedy rovněž stižena protiprávností.

Vzhledem k tomu, že důvody kasačního opravného prostředku Komise týkající se výše uvedených pochybení byly přijaty, Soudní dvůr napadené rozsudky částečně zrušil.

K žalobám na neplatnost podaným Servier a Krka

Soudní dvůr měl zapáté za to, že věc může být rozhodnuta, pokud jde o žalobní důvody předložené Servier a Krka před Tribunálem za účelem zpochybnění kvalifikace dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve sporném rozhodnutí, jakož i kvalifikace dohody o smírném narovnání a dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.

Pokud jde o kvalifikaci dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, Soudní dvůr nejprve ověřil, zda Komise mohla tyto dohody platně kvalifikovat jako omezení potenciální hospodářské soutěže, kterou Krka vyvíjela na Servier. Za tímto účelem zkoumal, zda ke dni uzavření uvedených dohod existovaly skutečné a konkrétní možnosti, že Krka vstoupí na trh s perindoprilem a bude konkurovat Servier.

Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že nelze existenci patentu, který chrání výrobní postup účinné látky, jež se stala volnou, považovat za nepřekonatelnou překážku pro vstup generických léčivých přípravků obsahujících tuto účinnou látku na trh. Z toho vyplývá, že existence takového patentu nebrání tomu, aby byl jako potenciální konkurent příslušného výrobce originálního léčivého přípravku kvalifikován výrobce generických léčivých přípravků, který má skutečně pevné odhodlání vstoupit na trh, jakož i schopnost na něj vstoupit a svými úkony prokazuje, že je připraven zpochybnit platnost tohoto patentu a nést riziko, že na něj poté, co vstoupí na trh, podá majitel tohoto patentu žalobu pro porušení patentových práv.

Pokud jde o pevné odhodlání Krka pokračovat v jejím úsilí za účelem uvedení perindoprilu Krka na trh navzdory soudním překážkám, které jí vznikly v roce 2006 v patentových sporech mezi ní a Servier, uvedl Soudní dvůr, že z důkazů citovaných Komisí ve sporném rozhodnutí vyplývá, že Krka neukončila své úsilí vstoupit na hlavní trhy Servier.

Kromě toho ani skutečnost, že Krka jednala se Servier za účelem uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, nestačí k prokázání, že Krka již neměla pevné odhodlání konkurovat Servier.

S ohledem na výše uvedené Soudní dvůr dospěl k závěru, že Krka byla potenciálním konkurentem Servier ke dni uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka.

Soudní dvůr zadruhé ověřil, zda se Komise nesprávně domnívala, že účelem dohod o smírném narovnání a o licenci Krka bylo rozdělit si trhy s perindoprilem.

V tomto ohledu zdůraznil, že skutečnost, že dohody o smírném narovnání patentového sporu, jakož i dohody o licenci spojené s takovými dohodami mohou být uzavřeny za účelem, který může být legitimní, nemůže vést k tomu, že tyto dohody budou vyňaty z působnosti 101 SFEU, pokud se ukáže, že směřují k omezení hospodářské soutěže. V projednávané věci ze znění dohod o smírném narovnání a o licenci Krka a z okolností, které provázely jejich uzavření kromě toho jasně vyplývá, že jsou z hospodářského hlediska propojeny a nemohou být přezkoumávány odděleně.

Společný účinek dohody o licenci Krka, kterou se Servier vzdala námitek proti uvedení ze strany Krka generické verze perindoprilu na její hlavní trhy na jedné straně, a dohody o smírném narovnání, která stanoví povinnost neporušovat patentová práva ze strany Krka na hlavních trzích Servier na straně druhé, se přitom z hospodářského hlediska rovná quid pro quo umožňující Servier a Krka zachovat na svých hlavních trzích výhodnější postavení. Takový soubor dohod v zásadě znamená rozdělení těchto trhů, a tudíž omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, které nelze relativizovat ani kompenzovat žádnými pozitivními nebo prosoutěžními účinky na jakémkoli trhu.

S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr rozhodl, že důkazy předložené ve sporném rozhodnutí prokazují existenci jednání směřujícího k tomu, aby si Servier a Krka rozdělily trh s perindoprilem prostřednictvím dohod o smírném narovnání a o licenci Krka a postačují k odůvodnění kvalifikace tohoto jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

Pokud jde dále o kvalifikaci dohody o smírném narovnání a dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, připomněl Soudní dvůr, že Komisi příslušelo porovnat situaci hospodářské soutěže vyplývající z těchto dohod se situací hospodářské soutěže vyplývající z realistického a věrohodného hypotetického srovnávacího scénáře. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dotčené omezení hospodářské soutěže spočívalo ve vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže, kterou vyvíjela Krka vůči Servier, byla přitom příslušnou analýzou hypotetického srovnávacího scénáře v podstatě analýza existence potenciální hospodářské soutěže.

Ve světle těchto upřesnění Soudní dvůr konstatoval, že Komise mohla mít oprávněně za to, že Krka představovala jednu z nejbezprostřednějších hrozeb pro Servier, protože měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. V případě neexistence dohod Krka by tato možnost vstupu ze strany Krka prostřednictvím jejího perindoprilu nebyla vyloučena. V důsledku toho Komise prokázala, že vyloučení tohoto zdroje potenciální hospodářské soutěže kvůli provádění uvedených dohod mělo za důsledek citelné omezení hospodářské soutěže. Tento důsledek, který není ani hypotetický, ani potenciální, nýbrž skutečný, může odůvodnit kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku uvedenou ve sporném rozhodnutí.

Soudní dvůr poté, co takto rozhodl o některých žalobních důvodech předložených Servier a Krka před Tribunálem, konstatoval, že spor nicméně nedovoluje rozhodnout v plném rozsahu. Vrátil tedy věc Tribunálu, aby rozhodl o otázce kvalifikace dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jakož i o zbývajících žalobních důvodech týkajících se jednání ve věci Komise v. Servier a další (C‑176/19 P), které je v rozporu s článkem 102 SFEU a o podpůrných žalobních důvodech směřujících ke zpochybnění výše pokuty.

---

( 1 ) – Rozsudky ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, EU:T:2018:922) a Krka v. Komise (T‑684/14, EU:T:2018:918) (dále společně jen „napadené rozsudky“).

( 2 ) – Rozhodnutí Komise C(2014) 4955 final ze dne 9. července 2014 týkající se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 102 [SFEU] [věc AT.39612 – Perindopril (Servier)] (dále jen „sporné rozhodnutí“).

( 3 ) – Viz poznámka pod čarou č. 2.

( 4 ) – Viz poznámka pod čarou č. 1.