Věc C‑269/18 PPU

Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie
proti
C

a

J
a
S
proti
Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Společná řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32/EU – Článek 46 odst. 6 a 8 – Zjevně nedůvodná žádost o mezinárodní ochranu – Právo na účinný opravný prostředek – Povolení setrvat na území členského státu – Směrnice 2008/115/ES – Články 2, 3 a 15 – Neoprávněný pobyt – Zajištění“

Shrnutí – usnesení Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 5. července 2018

1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Osoba zbavená osobní svobody – Výsledek sporu, který může mít dopad na toto zbavení osobní svobody

   (Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Osobní působnost – Žadatel o mezinárodní ochranu, jehož žádost byla zamítnuta v prvním stupni – Zahrnutí – Povolení setrvat na území členského státu, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku podaném proti tomuto zamítnutí – Absence vlivu

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 3 bod 2 a čl. 6 odst. 4 a 6)

3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné – Právo na účinný opravný prostředek – Neexistence automatického odkladného účinku – Řízení, v němž má být rozhodnuto o oprávnění žadatele setrvat na území členského státu do doby, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku podaném proti uvedenému zamítnutí – Povolení setrvat po dobu tohoto řízení na území členského státu – Zajištění za účelem vyhoštění ve smyslu směrnice 2008/11 – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, článek 15; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 32 odst. 2 a čl. 46 odst. 5,6 a 8)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36–39)

2.  Je pravda, že Soudní dvůr v bodech 47 a 49 rozsudku ze dne 30. května 2013, Arslan (C‑534/11, EU:C:2013:343), rozhodl, že povolení zůstat na území státu pro účely účinného výkonu opravného prostředku proti zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu je překážkou použití směrnice 2008/115 na státního příslušníka třetí země, který podal tuto žádost, až do rozhodnutí o opravném prostředku proti jejímu zamítnutí (rozsudek ze dne 19. června 2018, Gnandi,C‑181/16, EU:C:2018:465, bod 43). Z uvedeného rozsudku však nelze vyvodit, že by takové povolení setrvat na území zakazovalo mít za to, že okamžikem zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu, a s výhradou existence oprávnění nebo povolení k pobytu, se pobyt zúčastněného stává neoprávněným ve smyslu směrnice 2008/115. Naopak, pokud mu nebylo přiznáno takové oprávnění nebo povolení k pobytu, jaké je uvedeno v čl. 6 odst. 4 směrnice 2008/115, pobývá státní příslušník třetí země na území státu neoprávněně ve smyslu směrnice 2008/115 již od okamžiku zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu orgánem rozhodujícím v prvním stupni, a to bez ohledu na existenci povolení setrvat na tomto území až do skončení řízení o opravném prostředku proti uvedenému zamítnutí (rozsudek ze dne 19. června 2018, Gnandi,C‑181/16, EU:C:2018:465, body 44 a 59).

   Rozhodnutí o navrácení tak může být v zásadě ve vztahu k zúčastněnému přijato hned po zamítnutí jeho žádosti o mezinárodní ochranu, či dokonce současně s ním v rámci jednoho správního aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2018, Gnandi,C‑181/16, EU:C:2018:465, bod 59).

   (viz body 46–48)

3.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby státní příslušník třetí země, jehož žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta v prvním stupni příslušným správním orgánem jako zjevně nedůvodná, byl zajištěn za účelem vyhoštění, jestliže je podle čl. 46 odst. 6 a 8 směrnice 2013/32 oprávněn setrvat na území státu do doby, než bude rozhodnuto o jeho opravném prostředku týkajícím se práva setrvat na tomto území, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o mezinárodní ochranu.

   V tomto ohledu s sebou právo na účinný opravný prostředek nese to, že veškeré právní účinky rozhodnutí o navrácení jsou pozastaveny, což obnáší především to, že zúčastněný nemůže být zajištěn za účelem vyhoštění podle článku 15 směrnice 2018/115 po dobu, po níž je oprávněn setrvat na území dotčeného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2018, Gnandi,C‑181/16, EU:C:2018:465, bod 62). To platí i pro státní příslušníky třetích zemí, jejichž žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle čl. 32 odst. 2 směrnice 2013/32.

   Je pravda, že z čl. 46 odst. 5 a 6 směrnice 2013/32 vyplývá, že v takovém případě zúčastněný nemá absolutní právo setrvat na území daného členského státu až do rozhodnutí o svém opravném prostředku. Nicméně v souladu s požadavky čl. 46 odst. 6 posledního pododstavce uvedené směrnice musí mít zúčastněný možnost obrátit se na soud, aby rozhodl, zda smí setrvat na daném území, dokud nebude meritorně rozhodnuto o jeho opravném prostředku. Článek 46 odst. 8 téže směrnice stanoví, že dotčený členský stát musí zúčastněnému umožnit setrvat na svém území, dokud nebude znám výsledek daného řízení, ve kterém bude rozhodnuto, zda smí na tomto území setrvat.

   Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že státní příslušník třetí země, jehož žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, nemůže být zajištěn podle článku 15 směrnice 2008/115 během lhůty pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí o zamítnutí. Je-li takový opravný prostředek podán, nemůže být zúčastněný rovněž předmětem zajišťovacího opatření na základě uvedeného článku, dokud je podle čl. 46 odst. 8 směrnice 2013/32 oprávněn setrvat na území dotyčného členského státu.

   (viz body 51–55 a výrok)