Věc T‑747/17

Union des Ports de Francie – UPF

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 30. dubna 2019

„Státní podpory – Režim osvobození od korporační daně, který zavedla Francie ve prospěch svých přístavů – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje režim podpory za neslučitelný s vnitřním trhem – Existující podpory – Pojem ‚hospodářská činnost‘ – Povinnost uvést odůvodnění – Narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Zásada řádné správy“

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor s vnitřním trhem a nařizuje jeho zrušení – Žaloba profesního sdružení na ochranu a zastupování svých členů – Přípustnost – Podmínky – Žaloby podané souběžně členy – Nepřípustnost žaloby sdružení

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

   (viz body 20–26)

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor s vnitřním trhem a nařizuje jeho zrušení – Žaloba profesního sdružení na ochranu a zastupování podniků, které jsou členy sdružení, byly známy v okamžiku přijetí rozhodnutí a patří do omezené skupiny hospodářských subjektů – Přípustnost

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

   (viz body 27, 33–43)

3. Podpory poskytované státy – Pojem – Režim osvobození hospodářských činností subjektů působících v přístavním sektoru od daně z příjmů – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 48–57)

4. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Adresáti – Podniky – Pojem – Subjekty působící v přístavním sektoru, které požívají výsad veřejné moci – Výkon hospodářských činností oddělitelný od výkonu výsad veřejné moci – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 61–70, 80–87)

5. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU – Vývoj stanoviska Komise po skončení řízení – Rozpor mezi rozhodnutím o zahájení řízení a konečným rozhodnutím – Přípustnost – Podmínky – Neexistence změny skutkových okolností nebo právní kvalifikace skutkových okolností uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení

   (Článek 108 odst. 2 SFEU)

   (viz body 75–79)

6. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Přezkum Komisí – Předběžná část a sporná část řízení – Existující režim podpor – Odmítnutí členského státu přijmout vhodná opatření navržená Komisí během předběžné části řízení – Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení – Obrácení důkazního břemene ohledně slučitelnosti režimu s vnitřním trhem – Neexistence

   (Článek 108 SFEU; nařízení Rady 2015/1589, články 21, 22 a 23)

   (viz body 122–128)

7. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, na které se může vztahovat výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Podpory odpovídající potřebě koordinovat dopravu ve smyslu článku 93 SFEU – Provozní podpora – Vyloučení – Výjimky

   [Článek 93 a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU; sdělení Komise 2004/C 13/03]

   (viz body 131–137)

8. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Existující režimy podpor – Posuzovací pravomoc Komise – Zásada řádné správy – Povinnost řádné péče a nestrannosti – Rozsah – Povinnost zahájit řízení o státních podporách ve vztahu k podobným režimům platným v jiných členských státech – Neexistence

   (Článek 108 odst. 2 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 41)

   (viz body 157–165)

Shrnutí

Tribunál v rozsudku ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise (T‑747/17), zamítl jako neopodstatněnou žalobu na neplatnost, kterou Union des ports de France (Unie francouzských přístavů, dále jen „UPF“) podala proti rozhodnutí Evropské komise ze dne 27. července 2017 ( 1 ), kterým byl režim osvobození od korporační daně, který zavedla Francie ve prospěch svých přístavů, prohlášen za neslučitelný s vnitřním trhem na základě ustanovení Smlouvy o existujících státních podporách ( 2 ) a bylo požadováno jeho zrušení do budoucna.

V napadeném rozhodnutí, které bylo přijato v návaznosti na vyšetřování, jež bylo v roce 2013 provedeno ve všech členských státech s cílem získat celkový přehled o fungování a daňovém režimu jejich přístavů, se konstatuje, že opatření spočívající v osvobození subjektů působících v přístavním sektoru od korporační daně představuje existující režim státních podpor, který je neslučitelný s vnitřním trhem. V napadeném rozhodnutí je v důsledku toho nařízeno zrušení tohoto opatření a zdanění příjmů těchto příjemců z hospodářských činností korporační daní od počátku daňového roku následujícího po jeho přijetí.

Tribunál nejprve rozhodl, že ačkoli napadené rozhodnutí nemůže vyvolat právní účinky ve vztahu k příjemcům režimu podpor, aniž byla přijata prováděcí opatření ze strany francouzských orgánů, UPF je nicméně jakožto profesní sdružení zajišťující ochranu a zastupování svých členů aktivně legitimována k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, pokud uvedení členové sami nepodali žalobu. V tomto ohledu konstatoval, že všichni členové UPF jsou přístavy nebo velké francouzské námořní přístavy nebo obchodní a průmyslové komory provozující takové přístavy, které legálně využívaly režim osvobození. Mimoto vzhledem k tomu, že uvedení členové jsou právnické osoby veřejného práva založené na základě nařízení, jejichž zřízení nespadá pod soukromou iniciativu, jsou součástí uzavřeného okruhu subjektů, které byly známy v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí a mohou se domáhat postavení skutečných příjemců existujícího režimu podpor.

Tribunál nicméně rozhodl, že napadené rozhodnutí není stiženo žádným nesprávným právním posouzením, a zamítl všechny žalobní důvody vznesené UPF, zejména žalobní důvody vycházející z pochybení, kterých se Komise údajně dopustila při posuzování hospodářské povahy činností francouzských přístavů a jejich kvalifikace jakožto podniků. Tribunál tak konstatoval, že z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že se týká pouze příjmů z hospodářských činností subjektů, na které se vztahuje osvobození, a že pouze v případě těchto činností byli posledně uvedení považování za podniky. Rovněž měl za to, že je odůvodněné posouzení, podle kterého činnosti vykonávané francouzskými přístavy nad rámec činností vykonávaných při plnění úkolů veřejné moci, jako jsou kontrola a bezpečnost námořní dopravy nebo kontrola znečištění, mají hospodářskou povahu. Okolnost, že subjekt při výkonu části svých činností disponuje výsadami veřejné moci, totiž nebrání sama o sobě tomu, aby byl kvalifikován jako podnik, pokud jde o zbývající část jeho hospodářských činností. Mimoto pokud lze hospodářskou činnost subjektu oddělit od výkonu jeho výsad veřejné moci, uvedený subjekt musí být kvalifikován jako podnik pro tuto část svých činností.

Tribunál rovněž rozhodl, že se Komise nedopustila žádného pochybení při posuzování podmínek narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu. Zejména konstatoval, že za předpokladu, že by při přezkumu individuální situace některých ostrovních nebo zámořských přístavů mohlo být zjištěno, že tyto podmínky nejsou splněny, musí být tento přezkum v případě režimu podpor proveden členským státem ve stadiu navracení podpor nebo v pozdějším stadiu, a to v souladu se zásadou loajální spolupráce mezi uvedeným členským státem a Komisí.

Tribunál byl mimoto toho názoru, že se Komise nedopustila pochybení při vedení řízení o kontrole existujících podpor, když francouzským orgánům uložila, aby prokázaly, že je osvobození od daně slučitelné s vnitřním trhem. V tomto ohledu uvedl, že neexistuje žádný důvod, aby ve stadiu formálního vyšetřovacího řízení byl rozlišován postup použitelný na nové podpory a na existující podpory, ani žádný důvod, proč by mělo být důkazní břemeno obráceno, pokud jde o přezkum slučitelnosti existujícího režimu podpor s vnitřním trhem.

Tribunál konečně rozhodl, že Komise neporušila zásadu řádné správy, když zahájila řízení pouze ve vztahu ke třem členským státům a zůstala nečinná ve vztahu ke členským státům, kterých se týkalo její vyšetřování v roce 2013 a které připustily, že svým přístavům vyhradily daňové režimy odchylné od obecných pravidel. Mimo jiné konstatoval, že povinnost nestrannosti nemůže Komisi ukládat, aby vedla současně vyšetřování nebo přijímala závazná rozhodnutí v rámci řízení o státní podpoře. Kromě toho skutečnost, že členský stát případně poruší povinnost, která pro něj vyplývá ze Smlouvy, nemůže být odůvodněna okolností, že jiné členské státy rovněž nesplnily tuto povinnost.

( 1 ) – Rozhodnutí Komise (EU) 2017/2116 ze dne 27. července 2017 o režimu podpor č. SA.38398 (2016/C, ex 2015/E), který zavedla Francie – zdanění přístavů ve Francii (Úř. věst. 2017, L 332, s. 24; dále jen „napadané rozhodnutí“).

( 2 ) – Článek 107 odst. 1 SFEU.