Věc T‑745/17

Kerkosand spol. s. r. o.

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 9. září 2020

„Státní podpory – Podpora na investiční projekt na západě Slovenska – Regionální investiční podpora – Zamítnutí stížnosti – Rozhodnutí nevznášet námitky – Podmínky pro výjimky – Článek 14 nařízení (EU) č. 651/2014 – Rozsah kontrolní pravomoci Komise – Pokyny k regionální státní podpoře na období 2014–2020 – Pojem ‚malý nebo střední podnik‘ – Článek 3 odst. 2 a 3 přílohy I nařízení č. 651/2014 – Údaje použité při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot a sledované období – Článek 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 – Pochybnosti o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Článek 4 odst. 4 nařízení (EU) 2015/1589 – Závažné obtíže“

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta stížnost konkurenta příjemce státních podpor – Žaloba podaná konkurentem, který podal stížnost – Osobní dotčení

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 2015/1589, čl. 24 odst. 2)

   (viz bod 30)

2. Podpory poskytované státy – Přezkum stížností – Povinnosti Komise – Předběžná fáze přezkumu – Povinnost ukončit tuto fázi rozhodnutím podle článku 4 nařízení č. 2015/1589 – Dosah – Uplatnění této povinnosti na stížnost podanou zúčastněnou stranou, která se dovolává nepoužitelnosti nebo nesprávného uplatnění nařízení o blokové výjimce – Nedodržení – Porušení podstatných formálních náležitostí – Neexistence

   (Nařízení Rady č. 2015/1589, článek 4 a čl. 24 odst. 2)

   (viz body 35–60, 72 a 73)

3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Kategorie podpor definované nařízením, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Následná kontrola prováděná Komisí – Přímá a právně vyčerpávající použitelnost podmínek pro výjimku – Důsledek – Přezkum legality, který postrádá úvahy související s posuzovací pravomocí

   [Článek 107 odst. 3 písm. a), čl. 108 odst. 3 a články 109 a 288 SFEU; nařízení Komise č. 651/2014]

   (viz body 62–68)

4. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Kategorie podpor definované nařízením, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Nařízení č. 651/2014 – Definice pojmu „malé a střední podniky“ – Pojem „propojené podniky“ – Údaje použité při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot a sledované období

   [Článek 107 odst. 3 písm. a) SFEU; nařízení Komise č. 651/2014, čl. 6 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. a) a příloha I, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 2 a 3 a článek 4; doporučení Komise 2003/361, čl. 3 odst. 3 a článek 4]

   (viz body 81–97)

Shrnutí

V roce 2013 podala Kerkosand spol. s. r. o. (dále jen „žalobkyně“) k Evropské komisi stížnost ve věci investiční podpory poskytnuté jednomu z jejích konkurentů, společnosti NAJPI a. s. (dále jen „příjemce podpory“). Uvedená podpora byla poskytnuta v rámci slovenského režimu podpory zavádění inovativních a vyspělých technologií do průmyslu a služeb, na který se vztahovala ustanovení obecného nařízení o blokových výjimkách týkající se regionální investiční podpory a podpory zaměstnanosti ( 1 ). V důsledku toho nebyla podpora příjemci poskytnutá oznámena. Před Komisí žalobkyně tvrdila, že poskytnutá podpora je protiprávní z důvodu, že není v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení o výjimce. Po korespondenci žalobkyně se slovenskými orgány byla rozhodnutím Komise přijatým v roce 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) stížnost zamítnuta jako neopodstatněná. Rozsudkem ze dne 9. září 2020 Tribunál uvedené rozhodnutí zrušil.

Tento rozsudek přináší významná upřesnění rozsahu kontrolní povinnosti Komise v oblasti státních podpor. V tomto ohledu Tribunál nejprve připomněl, že stěžovatel může zahájit předběžnou fázi přezkumu podáním stížnosti nebo předložením informací týkajících se údajné protiprávní podpory. Podle použitelné právní úpravy ( 2 ) musí Komise povinně ukončit tuto fázi rozhodnutím konstatujícím neexistenci podpory, rozhodnutím nevznášet námitky nebo rozhodnutím zahájit formální vyšetřovací řízení. V tomto ohledu Tribunál na rozdíl od tvrzení Komise rozhodl, že tato povinnost se uplatní rovněž tehdy, pakliže byla podána stížnost zúčastněnou stranou, která se dovolává nepoužitelnosti nebo nesprávného uplatnění podmínek některého z nařízení o výjimkách. Mimoto upřesnil, že je-li Komisi předložena stížnost poukazující na nedodržení určitých ustanovení nařízení o výjimce, má Komise nejen pravomoc, ale rovněž povinnost ověřit opodstatněnost tvrzení stěžovatele, tak aby určila, zda jí dotčené opatření mělo být oznámeno a zda tak nepředstavuje protiprávní podporu. Pokud by tomu tak nebylo, vnitrostátní orgány by při provádění těchto ustanovení požívaly nadměrné autonomie. Přijetím nařízení o výjimkách totiž Komise nepřenáší na vnitrostátní orgány své kontrolní a rozhodovací pravomoci v oblasti státních podpor, včetně pravomocí týkajících se vyřizování stížností, ale plně si zachovává svoji pravomoc dohledu, pokud jde zejména o dodržování základní povinnosti oznamovat opatření podpory a zákaz jejich provádění ze strany uvedených orgánů.

Dále Tribunál rozhodl, že při přezkumu, zda vnitrostátní orgány správně použily ustanovení určitého nařízení o výjimce, se tento přezkum Komise jeví být pouhým přezkumem legality, který postrádá úvahy související s posuzovací pravomocí, kterou Komise disponuje, pouze pokud v individuálním případě uplatňuje čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU. Pokud by tomu totiž bylo jinak, byly by okamžitý účinek výjimky z povinnosti oznámit podporu stanovené nařízeními o výjimkách a přímo použitelná a právně vyčerpávající povaha podmínek pro výjimky zpochybněny, což by zasahovalo do přímé použitelnosti nařízení, a tudíž i do zásady právní jistoty. Naopak, kdyby měla Komise konstatovat, že vnitrostátní orgány nesprávně použily podmínky některého z nařízení o výjimkách, takže dotčená podpora měla být oznámena, byla by povinna posoudit slučitelnost podpory ve světle ustanovení Smlouvy týkajících se státních podpor a zároveň zohlednit dodatečná kritéria stanovená v pokynech.

Napadené rozhodnutí bylo Tribunálem zrušeno, neboť Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení navzdory pochybnostem ( 3 ), které měla mít při přezkumu opatření podpory provedeném v předběžné fázi. Jelikož příjemce podpory obdržel regionální podpory ve prospěch mikropodniků a malých nebo středních podniků, měla mít Komise zejména s ohledem na indicie poskytnuté žalobkyní ohledně vztahů příjemce podpory s dalšími společnostmi pochybnosti, pokud jde o kvalifikaci příjemce jako malého či středního podniku. V tomto ohledu byly slovenské orgány a Komise za účelem určení, zda byla dodržena kritéria charakterizující malé a střední podniky ( 4 ), povinny přesně určit uzavřené účetní období a relevantní rok pro účely výpočtu společných údajů propojených podniků ( 5 ) a dále upřesnit, které společnosti měly být za tímto účelem zohledněny. Na tomto základě měly posoudit, zda nebyly během dvou po sobě následujících účetních období překročeny prahové hodnoty relevantní pro kvalifikaci příjemce jako malého či středního podniku ( 6 ). Jelikož napadené rozhodnutí přitom v tomto ohledu mlčí, konstatoval Tribunál nedostatečné šetření a přezkum skutečností relevantních pro kvalifikaci příjemce podpory jako malého či středního podniku. Mimoto upřesnil, že nedostatek řádné péče Komise při šetření propojenosti podniků nemůže být odůvodněn argumentem, podle kterého se tento orgán mohl bez pochybností spoléhat na informace předložené slovenskými orgány z důvodu, že tyto orgány byly vázány povinností loajální spolupráce ( 7 ).

( 1 ) – Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 [ES] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) (Úř. věst. 2008, L 214, s. 3).

( 2 ) – Článek 4 odst. 2, 3 nebo 4 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

( 3 ) – Ve smyslu čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) 2015/1589.

( 4 ) – Článek 2 odst. 1 přílohy I nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1), stanoví, že kategorie malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur.

( 5 ) – Ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 651/2014 ve spojení s čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 2 přílohy I uvedeného nařízení.

( 6 ) – Článek 4 odst. 2 přílohy I nařízení (EU) č. 651/2014.

( 7 ) – Článek 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii.