Věc T‑476/17

Arysta LifeScience Netherlands v. Komise

v.

Evropská komise

 Rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 19. září 2019

„Přípravky na ochranu rostlin – Účinná látka diflubenzuron – Přezkum schválení – Článek 21 nařízení (ES) č. 1107/2009 – Právo na obhajobu – Překročení pravomoci – Zjevně nesprávné posouzení – Obnovení schválení – Článek 14 nařízení č. 1107/2009 – Uložení dodatečných opatření, která omezují používání dotčené účinné látky, v rámci řízení o přezkumu bez vyčkání na výsledek řízení o obnovení schválení – Přiměřenost“

1.      Zemědělství – Sbližování právních předpisů – Uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh – Nařízení č. 1107/2009 – Přezkum schválení účinné látky – Právo na obhajobu – Rozsah – Právo předložit vyjádření v každé fázi řízení o přezkumu – Právo předložit vyjádření k závěrům zpravodajského členského státu v jeho konečném hodnocení – Neexistence

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009, články 14 a 21; nařízení Komise č. 2017/855; směrnice Rady 91/414, příloha I)

(viz body 63, 67–69, 74–76)

2.      Zemědělství: – Sbližování právních předpisů – Uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh – Nařízení č. 1107/2009 – Přezkum schválení účinné látky – Obnovení schválení – Rozhodnutí Komise, kterým se v rámci řízení o přezkumu ukládají omezení používání účinné látky diflubenzuron bez vyčkání na výsledek řízení o obnovení schválení – Obavy související s bezpečností spotřebitelů – Zjevně nesprávné posouzení – Neexistence – Porušení zásady proporcionality – Neexistence

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009, články 14 a 21; nařízení Komise č. 2017/855; směrnice Rady 91/414, příloha)

(viz body 93, 97, 99–101, 103–106, 109–112, 117–121)

Shrnutí

V rozsudku Arysta LifeScience Netherlands v. Komise (T‑476/17), vydaném dne 19. září 2019, Tribunál zamítl žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Komise upravujícího podmínky schválení účinné látky diflubenzuron(1) a poskytl upřesnění k dodržování práva na obhajobu v rámci řízení o přezkumu schválení účinné látky, jakož i ke vztahu mezi tímto řízením a řízením o obnovení schválení účinné látky, která se řídí články 21 a 14 až 20 nařízení č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh(2).

Komise se totiž poté, co schválila účinnou látku diflubenzuron v souladu s postupem pokračujícího hodnocení stanoveným v článku 11 nařízení o pokračujícím hodnocení účinných látek(3), rozhodla zahájit řízení o přezkumu této účinné látky upravené v článku 21 nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh z hlediska jejích možných účinků na lidské zdraví, a to prostřednictvím potenciální expozice metabolitu 4-chloranilinu (PCA) jakožto reziduu. V rámci tohoto řízení o přezkumu a před výsledkem řízení o obnovení schválení této účinné látky přijala Komise prováděcí nařízení týkající se podmínek schválení uvedené látky, ve kterém byl učiněn závěr, že expozici spotřebitelů PCA nelze vyloučit a že použití diflubenzuronu musí být proto omezeno na nejedlé plodiny.

Pokud jde zaprvé o porušení práva žalobkyně na obhajobu, Tribunál zdůrazňuje, že dodržení těchto práv v rámci řízení o přezkumu schválení účinné látky v souladu s článkem 21 nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh musí být posouzeno s přihlédnutím k celému řízení o přezkumu a nikoliv odděleně pro každou fázi tohoto řízení. Tribunál proto zkoumá, zda za okolností projednávané věci musí být dodržení práva na obhajobu zajištěno specificky v konkrétní fázi řízení o přezkumu, zejména při hodnocení provedeném zpravodajským členským státem. V tomto ohledu Tribunál zaprvé uvádí, že žalobkyně nepředkládá žádný hmatatelný důkaz na podporu svého tvrzení, že nebylo možné pozměnit závěry zpravodajského členského státu v jeho konečném hodnocení. Zadruhé Tribunál konstatoval, že závěry vyvozené zpravodajským členským státem v jeho konečném hodnocení nelze navzdory jejich podstatně odlišné povaze oproti jeho návrhu hodnocení ohledně otázky potenciální expozice spotřebitelů PCA považovat za závěry, které vyvolávají nové obavy, o nichž žalobkyně dříve nevěděla, a ohledně nichž měla tedy být po tomto hodnocení znovu vyslechnuta. Zatřetí Tribunál konstatuje, že žalobkyně neuvádí žádné nové relevantní vědecké informace, které by byly s to vyvrátit závěry vyvozené zpravodajským členským státem v jeho konečném hodnocení.

Zadruhé ohledně vztahu mezi řízením o přezkumu a řízením o obnovení schválení Tribunál nejprve poukazuje na skutečnost, že nařízení č. 1107/2009 neupravuje žádný vztah mezi těmito řízeními.

Poté Tribunál zkoumá, zda argumenty žalobkyně umožňují zpochybnit rozhodnutí Komise upřednostnit zájem bezpečnosti spotřebitelů a nevyčkat na výsledek řízení o obnovení schválení diflubenzuronu a dále prokázat nesmyslnost a nepřiměřenost takového rozhodnutí. Zamítnutím všech argumentů, které v tomto ohledu žalobkyně předložila, dospívá Tribunál k závěru, že Komise mohla mít za to, že tento zájem takové rozhodnutí odůvodňuje a že toto rozhodnutí bylo přiměřené.

1      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/855 ze dne 18. května 2017, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011, pokud jde o podmínky schválení účinné látky diflubenzuron (Úř. věst. 2017, L 128, s. 10).

2      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1).

3      Nařízení Komise (ES) č. 1490/2002 ze dne 14. srpna 2002, kterým se stanoví další prováděcí pravidla pro třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS a mění se nařízení (ES) č. 451/2000 (Úř. věst. 2002, L 224, s. 23; Zvl. vyd. 03/36, s. 524).