Věc T‑377/17

SQ

proti

Evropské investiční bance

„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Stížnost na psychické obtěžování – Správní šetření – Pojem ‚psychické obtěžování‘ – Požadavek, že vytýkané jednání musí být opakované, aby představovalo ‚psychické obtěžování‘ – Odmítnutí zahájit disciplinární řízení proti osobě, jež se dopustila takového jednání – Povinnost zachování důvěrnosti probíhajícího správního šetření a následně rozhodnutí, jímž bylo ukončeno řízení a konstatováno psychické obtěžování“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 13. července 2018

1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Postup před zahájením sporného řízení – Povinný charakter – Nejmenování člena smírčí komise Bankou v příslušné lhůtě – Zmaření smírčího řízení – Důsledky

   (Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)

2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Psychické obtěžování – Pojem – Ohrožení sebeúcty a sebedůvěry – Požadavek opakovanosti jednání – Kritéria pro posouzení

   (Služební řád, článek 12a; Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1)

3. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Psychické obtěžování – Pojem – Posuzovací pravomoc správního orgánu při použití pojmu – Neexistence – Soudní přezkum – Rozsah

   (Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1)

4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Uspořádání útvarů – Přidělení zaměstnanců – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Svoboda vytvářet administrativní odbory – Rozsah

5. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Psychické obtěžování – Pojem – Povýšení údajné oběti – Okolnost nevylučující existenci obtěžování – Ustrnutí v kariéře – Okolnost nezakládající sama o sobě psychické obtěžování

   (Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1)

6. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Práva a povinnosti – Vnitřní vyšetřování týkající se údajného psychického obtěžování – Konstatování existence psychického obtěžování – Povinnost přijmout vhodná opatření – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Meze – Opatření použitelné pouze v případě opakovaného závadného jednání ze strany dotčené osoby – Nepřípustnost

   (Služební řád, články 12a a 24; Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1)

7. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Práva a povinnosti – Vnitřní vyšetřování týkající se údajného psychického obtěžování – Konstatování existence psychického obtěžování – Rozhodnutí, kterým se ukončuje vyšetřování, spojené s povinností zachování důvěrnosti bránící oběti sdělit informace o rozhodnutí a jeho obsahu – Nepřípustnost

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 31; Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1)

8. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Jednání některého ze zaměstnanců vůči jinému zaměstnanci – Vyloučení – Možnost, aby se oběť obrátila na vnitrostátní soud – Povinnost Banky pomoci oběti – Neexistence

   (Služební řád, článek 24)

1.  Pokud jde o postup před zahájením sporného řízení ve věcech směřujících proti Evropské investiční bance, je stávající situace odlišná od situace existující přede dnem 1. července 2013 a podle článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Banky platí nyní povinnost provést smírčí řízení před podáním žaloby proti Bance na základě zmíněného ustanovení.

   V tomto směru Banka tím, že nejmenovala člena smírčí komise, který měl následně po dohodě se členem jmenovaným dotčeným zaměstnancem určit třetího člena dotčené komise, zmařila možnost řádného ustanovení smírčí komise, a její opomenutí jmenovat dotčeného člena ve lhůtě jednoho týdne stanovené v článku 41 pracovního řádu zaměstnanců je tudíž nutné označit za důvod vedoucí ke zmaření smírčího řízení. Z uvedeného vyplývá, že v případě podání žaloby je třeba vycházet z toho, že žalobce skutečně před podáním žaloby předložil spor týkající se jeho návrhových žádání k řešení ve smírčím řízení, a jeho žaloba tedy nebyla v žádném případě podána předčasně.

   (viz body 71, 74, 75)

2.  K psychickému obtěžování dochází, pokud slovní projevy, postoje nebo jednání některého ze zaměstnanců Evropské investiční banky vůči jinému jejímu zaměstnanci, v okamžiku, kdy k nim dojde, objektivně způsobí ohrožení sebeúcty a sebedůvěry dotčené osoby. V tomto ohledu nelze požadovat, aby pod pojem „psychické obtěžování“ spadalo pouze jednání, které se opakuje stejným způsobem, aniž by byl brán v potaz souhrnný účinek různých jednání ohrožujících sebeúctu a sebedůvěru osoby, proti níž směřují.

   Podle definice pojmu psychické obtěžování obsažené v článku 3.6.1 kodexu chování zaměstnanců Banky lze slovní projevy, postoje nebo jednání podřadit pod tento pojem, jen pokud k nim dochází opakovaně a po dosti dlouhé období. Z tohoto pohledu je zmíněná definice obdobná definici obsažené v článku 12a služebního řádu úředníků. Uvedený odkaz na proces, k němuž z podstaty věci dochází po určitou dobu a který předpokládá existenci opakovaných nebo soustavných jednání v judikatuře týkající se článku 12a služebního řádu úředníků, lze tudíž použít přiměřeně pro účely uplatnění pojmu „psychické obtěžování“ ve vztahu k zaměstnancům Banky.

   V této souvislosti je pojem „psychické obtěžování“ odlišný od pojmu „sexuální obtěžování“. Důvodem je, že zatímco k závěru ohledně existence sexuálního obtěžování se nevyžaduje, aby se jednalo o opakované nebo opakovaná nežádoucí jednání se sexuálním podtextem, lze existenci psychického obtěžování konstatovat pouze tehdy, pokud vyplývá z celého souboru zjištěných jednání, a nikoli jen z ojedinělého jednání. Z tohoto důvodu nelze v zásadě považovat za psychické obtěžování případ, kdy některý ze zaměstnanců neúmyslně použije nepřiměřený tón na jednání nebo v diskusi s jiným zaměstnancem.

   Psychické obtěžování jako výsledek takového procesu o určitém trvání totiž může být z podstaty věci důsledkem souboru různých jednání jednoho zaměstnance Banky vůči jinému jejímu zaměstnanci, která by sama o sobě nutně nezakládala psychické obtěžování, avšak jsou-li posuzována jako celek a v daných souvislostech, včetně důvodu jejich postupné kumulace, mohou objektivně způsobit ohrožení sebeúcty a sebedůvěry dotčeného jiného zaměstnance, vůči němuž taková jednání směřují, ve smyslu článku 3.6.1 kodexu chování.

   Proto je třeba při posuzování, zda jednání namítaná dotčeným zaměstnancem zakládají psychické obtěžování, prověřit dotčené skutkové okolnosti jak samy o sobě, tak ve spojení s prvky celkového prostředí na pracovišti vytvořeného jednáním jednoho zaměstnance vůči jinému zaměstnanci.

   (viz body 88–94, 96)

3.  Pojem „psychické obtěžování“ ve smyslu článku 3.6.1 kodexu chování zaměstnanců Evropské investiční banky je založen na objektivním pojetí, které spočívá v posouzení činů a jednání úředníků a zaměstnanců v celkovém kontextu, což sice není vždy snadné, avšak nevyžaduje to složitá posouzení takového druhu, jaká jsou spojena s pojmy ekonomické povahy, vědecké povahy či technické povahy, a která by odůvodňovala, aby byl příslušnému správnímu orgánu poskytnut prostor pro vlastní uvážení při použití dotčeného pojmu. Vzhledem k tvrzenému porušení článku 3.6.1 kodexu chování je tudíž třeba prověřit, zda se Banka nedopustila spíše nesprávného posouzení skutkových okolností s ohledem na definici pojmu psychické obtěžování obsaženou ve zmíněném ustanovení než zjevně nesprávného posouzení těchto skutkových okolností.

   (viz bod 99)

4.  Obdobně jako orgány a agentury Unie si Evropská investiční banka může svobodně vytvářet své administrativní odbory s přihlédnutím k souboru faktorů, jako je povaha a rozsah přidělených úkolů, rozpočtové možnosti a vývoj jejích priorit. Tato svoboda přitom zahrnuje svobodu rušit pracovní místa a upravovat přidělování úkolů v zájmu vyšší efektivity organizace práce, stejně jako pravomoc přerozdělovat úkoly vykonávané dříve zaměstnancem, jehož pracovní místo bylo zrušeno.

   (viz bod 104)

5.  Stejně jako povýšení určitého zaměstnance nevylučuje, že se posledně uvedený mohl stát obětí obtěžování nebo nepřátelského jednání ze strany svého nadřízeného, nezakládá ani skutečnost, že zaměstnanec podle svých tvrzení ustrnul ve své kariéře, nutně sama o sobě psychické obtěžování.

   (viz bod 113)

6.  Ohledně úředníků a zaměstnanců, na něž se vztahují předpisy zmíněné v článku 336 SFEU, co se týče opatření, která je třeba přijmout v situaci, jako nastala v projednávané věci, která spadá do působnosti článku 24 služebního řádu, má příslušný správní orgán při volbě opatření a prostředků uplatnění článku 24 služebního řádu širokou posuzovací pravomoc podléhající přezkumu ze strany unijního soudu. Obdobně v případě zaměstnanců Evropské investiční banky, pokud jde o provádění politiky v oblasti důstojnosti na pracovišti, disponuje prezident Banky rozsáhlou posuzovací pravomocí při rozhodování, jaká opatření mají být přijata na základě zprávy vyšetřovacího výboru za účelem prověření údajného psychického obtěžování.

   Vzhledem k cílům sledovaným kodexem chování Banky a politikou v oblasti důstojnosti na pracovišti a závažnosti, která je nutně spojena s každým jednáním představujícím psychické obtěžování, jak potvrzují zmíněné předpisy přijaté Bankou, je opatření přijaté Bankou použitelné pouze v případě opakovaného závadného jednání ze strany dotčené osoby nedostatečné, a tudíž nepřiměřené s ohledem na závažnost daného případu. Takové opatření totiž znamená, že se sankce za psychické obtěžování uplatní, pouze pokud bude konstatováno nové závadné jednání, přičemž toto konstatovaní samo o sobě záleží na nahodilé skutečnosti, konkrétně zda se nová oběť rozhodne podat stížnost na základě politiky v oblasti důstojnosti na pracovišti či nikoli.

   (viz body 135, 137, 140, 141)

7.  Prezident Evropské investiční banky nebo její útvary nebyli oprávněni stanovit pro rozhodnutí, jímž bylo ukončeno vyšetřovací řízení a konstatováno psychické obtěžování a omluvný dopis zjištěného obtěžovatele takovou míru důvěrnosti, která zakazuje oběti sdělit třetím osobám informace o existenci zmíněných dokumentů a jejich obsahu.

   V tomto ohledu vyplývá nutnost provést správní šetření až do konce zejména ze skutečnosti, že zaprvé pokud Banka po skončení správního šetření, které může být případně vedeno v součinnosti s jiným orgánem, například vyšetřovacím výborem, uzná psychické obtěžování, může mít takové uznání samo o sobě příznivý účinek v rámci terapeutického procesu psychického zotavení obtěžovaného úředníka nebo zaměstnance a dotčená oběť jej může také použít pro účely podání žaloby k vnitrostátnímu soudu. Dále provedení správního šetření až do konce může naopak umožnit vyvrátit tvrzení údajné oběti a napravit v takovém případě křivdy, které by takové obvinění, které se nakonec ukáže jako neopodstatněné, mohlo způsobit na straně osoby dotčené šetřením jako domnělý obtěžovatel.

   Pokud by však zaměstnanec Banky, který se stal obětí psychického obtěžování, musel zachovávat mlčenlivost o existenci takového obtěžování, znamenalo by to, že by jednak nebyl schopen omluvit svou případnou nepřítomnost z důvodu nemoci související s psychickým obtěžováním a jednak by nemohl využít zjištění učiněná vyšetřovacím výborem v jeho zprávě a prezidentem Banky v napadeném rozhodnutí především pro účely podání žaloby proti osobě, která se vůči němu dopustila obtěžování, k vnitrostátnímu soudu.

   Takový výklad právních předpisů použitelných na Banku by byl v rozporu s cíli sledovanými kodexem chování a politikou v oblasti důstojnosti na pracovišti, tedy předcházet jakémukoli psychickému obtěžování na půdě orgánů a institucí Unie a ukládat za něj tresty, ačkoli psychické obtěžování představuje porušení práv pracovníků ve smyslu článku 31 Listiny základních práv Evropské unie, protože se dotýká zdraví a důstojnosti osoby, vůči které směřuje.

   (viz body 154, 156–158, 183)

8.  Evropské investiční bance vznikne odpovědnost v důsledku jednání některého z jejích zaměstnanců vůči jinému zaměstnanci, pouze pokud by takové jednání bylo vyžadováno ze strany nadřízeného orgánu.

   Pokud jde o újmu, jež zaměstnanci Banky podle jeho tvrzení vznikla v důsledku jednání jeho nadřízeného, i když se dotčený dopustí uvedených jednání při plnění svých funkcí, neznamená to, že by v jejich důsledku nemohla být vyvozena jeho osobní odpovědnost v rámci žaloby podané dotčeným zaměstnancem k příslušnému vnitrostátními soudu, byť je třeba v této souvislosti uvést, že na rozdíl od článku 24 služebního řádu úředníků nestanoví předpisy použitelné na Banku povinnost pomoci, podle níž by byla Banka povinna pomoci oběti, zejména finančně, při její snaze o získání takového zadostiučinění a nesla solidární odpovědnost za případnou újmu způsobenou některým z jejích zaměstnanců jiným jejím zaměstnancem.

   (viz body 168, 169)