Věc C‑287/17

Česká pojišťovna a.s.

proti

WCZ, spol. s r.o.

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okresním soudem v Českých Budějovicích)

„Řízení o předběžné otázce – Podnikové právo – Boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Směrnice 2011/7/EU – Článek 6 odst. 1 a 3 – Náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky – Náklady na upomínky zaslané z důvodu prodlení dlužníka s platbou“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 13. září 2018

Sbližování právních předpisů – Postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Směrnice 2011/7 – Nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním – Náklady na upomínky zaslané z důvodu prodlení s platbou – Možnost získat přiměřenou náhradu nad rámec paušální částky

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7, bod 48 odůvodnění a článek 6)

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku za část těchto nákladů přesahující tuto pevnou částku.

Dále ani to, že bod 19 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádí, že tato směrnice by měla stanovit pevnou minimální částku na náhradu administrativních a interních nákladů spojených s vymáháním opožděných plateb, nevylučuje, že by věřiteli mohla být přiznána přiměřená náhrada těchto nákladů, pokud by tato pevná minimální částka nepostačovala na jejich pokrytí. I když je pravda, že uvedený bod odůvodnění upřesňuje, že náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním, toto tvrzení musí být vykládáno ve světle tohoto bodu odůvodnění jako celku. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce tímto pouze zdůraznil, že automatická povaha paušální náhrady ve výši 40 eur má věřitele motivovat, aby omezil náklady na vymáhání na tuto částku, avšak nevylučuje, že by věřitel mohl v případě potřeby získat větší přiměřenou náhradu, která však není automatická.

(viz body 36–38 a výrok)