Věc C‑246/17

Ibrahima Diallo

proti

Belgickému státu

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Státní rada, Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Evropské unie – Směrnice 2004/38/ES – Článek 10 odst. 1 – Žádost o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie – Vydání – Lhůta – Přijeté a oznámení rozhodnutí – Důsledky nedodržení šestiměsíční lhůty – Procesní autonomie členských států – Zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 27. června 2018

1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie – Lhůta – Povinnost přijmout a oznámit rozhodnutí o žádosti o pobytovou kartu ve lhůtě šesti měsíců

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 10 odst. 1)

2. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie – Lhůta – Nedodržení – Důsledky – Vnitrostátní právní úprava ukládající automatické vydání v případě překročení stanovené lhůty – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 10 odst. 1)

3. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie – Deklaratorní povaha nezakládající práva – Účinky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 10 odst. 1)

4. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie – Zamítavé rozhodnutí – Zrušení uvedeného rozhodnutí soudem – Účinky – Automatické zahájení běhu nové šestiměsíční lhůty – Neexistence

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 10 odst. 1 a 2)

1.  Článek 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že rozhodnutí o žádosti o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie musí být přijato a oznámeno v šestiměsíční lhůtě stanovené daným ustanovením.

   Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 44 stanoviska, použití výrazu „nejpozději šest měsíců ode dne podání žádosti“ jasně indikuje, že členské státy musí vydat pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Unie dotčené osobě v uvedené lhůtě. Přitom pojem „vydání“ uvedený v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38 znamená, jak uvedl generální advokát v bodech 45 a 46 stanoviska, že ve lhůtě šesti měsíců stanovené v tomto ustanovení musí příslušné vnitrostátní orgány posoudit žádost, přijmout rozhodnutí a v případě, že žadatel splňuje podmínky pro přiznání práva pobytu na základě směrnice 2004/38, vydat tomuto žadateli uvedenou pobytovou kartu.

   Z toho plyne, že povinnost členských států vydat pobytovou kartu rodinnému příslušníkovi občana Unie v pevně stanovené lhůtě šesti měsíců podle čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38 nutně znamená přijetí a oznámení rozhodnutí dotčené osobě před uplynutím uvedené lhůty.

   Stejně je tomu v případě, kdy příslušné vnitrostátní orgány odmítnou dotčené osobě vydat pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Unie.

   (viz body 35, 36, 38, 39, 43, výrok 1)

2.  Směrnice 2004/38 musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která ukládá příslušným vnitrostátním orgánům vydat z úřední moci dotčené osobě pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie, pokud uplyne šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38, bez předchozího určení, zda dotčená osoba skutečně splňuje podle unijního práva podmínky pro pobyt v hostitelském členském státě.

   V tomto ohledu je třeba uvést, že směrnice 2004/38 neobsahuje žádné ustanovení upravující důsledky plynoucí z překročení lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38; tato otázka tedy spadá do procesní autonomie členských států, s výhradou, že budou dodrženy zásady efektivity a rovnocennosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. března 2016, Bensada Benallal,C‑161/15, EU:C:2016:175, bod 24). Ačkoli unijní právo nijak nebrání tomu, aby členské státy stanovily implicitní režim vyhovění či povolení, je v tomto rámci ještě nutné, aby takové režimy nepoškozovaly užitečný účinek unijního práva.

   Za těchto podmínek, ačkoli nic nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava stanovila, že nečinnost příslušného správního orgánu po dobu šesti měsíců od podání žádosti se rovná zamítavému rozhodnutí, samotné znění směrnice 2004/38 naopak brání tomu, aby se rovnalo rozhodnutí o vyhovění žádosti.

   (viz body 45, 46, 51, 56, výrok 2)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 48–50)

4.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle které má po soudním zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie příslušný vnitrostátní orgán automaticky k dispozici celou šestiměsíční lhůtu stanovenou v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38.

   Zaprvé totiž, jak bylo připomenuto v bodě 40 tohoto rozsudku, správní řízení zavedené článkem 10 směrnice 2004/38 směřuje k ověření individuální situace státních příslušníků třetích států s ohledem na ustanovení unijního práva v pevně stanovené lhůtě šesti měsíců. Konkrétně příslušné vnitrostátní orgány musí v této lhůtě pouze ověřit, zda je státní příslušník třetího státu s to prokázat, prostřednictvím dokladů uvedených v čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice, že spadá pod pojem „rodinný příslušník“ občana Unie ve smyslu směrnice 2004/38, aby mohl získat pobytovou kartu.

   Zadruhé, podle ustálené judikatury Soudního dvora je účelem směrnice 2004/38 usnadnit výkon základního a osobního práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, které čl. 21 odst. 1 SFEU přiznává přímo občanům Unie, a posílit uvedené právo. Bod 5 odůvodnění této směrnice zdůrazňuje, že má-li být výše uvedené právo vykonáváno za objektivně důstojných podmínek, je třeba je zaručit také rodinným příslušníkům těchto občanů bez ohledu na jejich státní příslušnost (rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, Lounes,C‑165/16, EU:C:2017:862, bod 31 a citovaná judikatura).

   Tento cíl vyžaduje, aby státní příslušník třetího státu, který prokáže, že spadá po pojem „rodinný příslušník“ občana Unie ve smyslu směrnice 2004/38, mohl získat pobytovou kartu, která to dokládá, v co nejkratší lhůtě.

   Automatické zahájení běhu nové šestiměsíční lhůty po soudním zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobytovou kartu se jeví jako nepřiměřené s ohledem na účel správního řízení stanovený v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38, jakož i s ohledem na cíl uvedené směrnice. Z toho plyne, že zásada efektivity, i cíl urychleného vyřizování, vlastní směrnici 2004/38, brání tomu, aby vnitrostátní orgány automaticky získaly novou šestiměsíční lhůtu po soudním zrušení prvního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobytovou kartu. Uvedené orgány jsou povinny přijmout nové rozhodnutí v přiměřené lhůtě, která v žádném případě nesmí překročit lhůtu stanovenou v čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38.

   (viz body 63–65, 68–70, výrok 3)