Věc C‑242/17

Legatintoria Editoriale Giovanni Olivotto (L. E. G. O.) SpA

v.

Gestore dei servizi energetici (GSE) SpA a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (státní rada, Itálie)]

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Biokapaliny využívané v tepelné elektrárně – Směrnice 2009/28/ES – Článek 17 – Kritéria udržitelnosti pro biokapaliny – Článek 18 – Vnitrostátní režimy vydávání osvědčení o udržitelnosti – Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/438/EU – Nepovinné režimy osvědčování udržitelnosti biopaliv a biokapalin schválené Komisí – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost zprostředkovatelských subjektů předkládat osvědčení o udržitelnosti – Článek 34 SFEU – Volný pohyb zboží“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. října 2018

1. Životní prostředí – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2009/28 – Ověření dodržování kritérií udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny – Vnitrostátní režimy vydávání osvědčení o udržitelnosti – Vnitrostátní právní úprava, která ukládá hospodářským entitám podmínky osvědčování udržitelnosti biokapalin, které jsou odlišné od podmínek, jaké ukládá nepovinný režim osvědčování schválený Komisí – Přípustnost – Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, čl. 17 odst. 2 až 5 a čl. 18 odst. 1, 3, 4 a 7; rozhodnutí Komise 2011/438, čl. 1 první pododstavec)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva – Neexistence odkazu v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – Absence vlivu

3. Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Směrnice 2009/28 – Ověření dodržování kritérií udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny – Vnitrostátní režimy vydávání osvědčení o udržitelnosti – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost zprostředkovatelských subjektů předkládat osvědčení o udržitelnosti – Nepřípustnost – Odůvodnění – Ochrana životního prostředí a potírání podvodů – Přiměřenost

   (Článek 34 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, čl. 18 odst. 1 a 3)

4. Právo Evropské unie – Provedení členskými státy – Kritéria pro posouzení – Oblast, která není předmětem vyčerpávající harmonizace prostřednictvím sekundárního práva – Zavedení harmonizačních opatření, která musí dodržovat unijní právo

   (Článek 34 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, bod 25 odůvodnění a článek 18)

1.  Článek 18 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES ve spojení s prováděcím rozhodnutím Komise 2011/438/EU ze dne 19. července 2011 o uznání režimu „International Sustainability and Carbon Certification“ pro prokázání souladu s kritérii udržitelnosti podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2009/28 a 2009/30/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která ukládá hospodářským subjektům zvláštní podmínky, které jsou odlišné a širšího rozsahu, než jaké ukládá nepovinný režim osvědčování udržitelnosti, jako např. režim ISCC, uznaný uvedeným prováděcím rozhodnutím Evropské komise, které bylo přijato v souladu s čl. 18 odst. 4 uvedené směrnice, jelikož daný režim byl schválen pouze pro biopaliva a uvedené podmínky se týkají pouze biokapalin.

   V tomto ohledu z čl. 18 odst. 7 uvedené směrnice vyplývá, že v případě, že hospodářský subjekt předloží doklady anebo údaje získané v souladu s dohodou anebo režimem, jež byly předmětem rozhodnutí přijatého Komisí na základě čl. 18 odst. 4 směrnice, členský stát, pokud to dané rozhodnutí stanoví, nemůže vyžadovat, aby dodavatel poskytl další doklady splnění kritérií udržitelnosti stanovených v čl. 17 odst. 2 až 5 směrnice 2009/28. Naproti tomu v případě, že Komise rozhodnutí o daném režimu osvědčování nepřijala nebo pokud takové rozhodnutí upřesňuje, že daný režim nezahrnuje všechna kritéria udržitelnosti stanovená v čl. 17 odst. 2 až 5 směrnice 2009/28, mohou členské státy uložit v tomto rozsahu hospodářským subjektům povinnost dodržovat vnitrostátní právní úpravu směřující k zajištění kontroly dodržování uvedených kritérií. Z toho plyne, že jelikož režim ISCC, který je předmětem prováděcího rozhodnutí 2011/438, používá metodu hmotnostní bilance k doložení udržitelnosti biopaliv, nejeví se, že by mohl omezovat pravomoc členských států stanovit podmínky kontroly souladu s kritérii udržitelnosti stanovenými v čl. 17 odst. 2 až 5 směrnice 2009/28, pokud jde o biokapaliny, jíž tyto státy disponují v souladu s čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice.

   (viz body 33, 34, 36, 41 a výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 43)

3.  Unijní právo, zejména pak článek 34 SFEU a čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2009/28, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, ukládala vnitrostátní režim ověřování udržitelnosti biokapalin, který stanoví, že všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského řetězce určitého produktu, i to i tehdy, když se jedná o prostředníky, kteří biokapalinami fyzicky nedisponují, jsou vázány určitými povinnostmi týkajícími se ověřování, komunikace a informování vyplývajícími z uvedeného režimu.

   (viz body 51, 72 a výrok 2)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 52–54)