Věc C‑148/17

Peek & Cloppenburg KG, Hamburg

proti

Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Nemecko)]

„Řízení o předběžné otázce – Předpisy o ochranných známkách – Směrnice 2008/95/ES – Článek 14 – Dodatečné prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo zrušení ochranné známky – Okamžik, ke kterému musí být splněny podmínky zrušení nebo neplatnosti – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Ochranná známka Evropské unie – Článek 34 odst. 2 – Uplatnění seniority starší národní ochranné známky – Účinky tohoto uplatnění na starší národní ochrannou známku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. dubna 2018

Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 2008/95 – Dodatečné prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo zrušení ochranné známky – Určení okamžiku splnění podmínek pro zrušení nebo pro prohlášení neplatnosti starší národní ochranné známky – Uplatnění seniority starší národní ochranné známky pro ochrannou známku Evropské unie – Účinky této seniority po výmazu starší národní ochranné známky

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 34 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95, článek 14)

Článek 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, ve spojení s čl. 34 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které lze starší národní ochrannou známku, jejíž seniorita je uplatněna pro ochrannou známku EU, dodatečně prohlásit za neplatnou nebo zrušenou jen tehdy, pokud podmínky pro tuto neplatnost nebo pro toto zrušení byly splněny nejen v okamžiku, kdy se vlastník známky vzdal nebo ji nechal zaniknout, ale i v okamžiku vydání soudního rozhodnutí, jímž je toto prohlášení učiněno.

Článek 14 směrnice 2008/95 sice neupřesňuje, k jakému okamžiku je třeba zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro prohlášení neplatnosti nebo zrušení, avšak ze znění i z účelu tohoto ustanovení vyplývá, že cílem onoho zkoumání je zpětně určit, zda tyto podmínky byly splněny k okamžiku, kdy se vlastník starší národní ochranné známky vzdal nebo kdy tato zanikla. Z toho vyplývá, že požadavek, aby podmínky pro neplatnost starší národní ochranné známky nebo pro její zrušení byly splněny i v okamžiku, kdy je vydáno rozhodnutí o návrhu na dodatečné prohlášení této ochranné známky za neplatnou nebo jejího zrušení, není s tímto ustanovením v souladu.

Je totiž třeba nejprve podotknout, že směrnice 2008/95 vůbec nepočítá s možností užívat národní ochrannou známku, které se její vlastník vzdal. Z bodu 5 odůvodnění a z článku 1 uvedené směrnice navíc plyne, že tato směrnice se vztahuje jen na ochranné známky, které byly zapsány nebo přihlášeny, takže vymazaná ochranná známka již z pohledu citované směrnice neexistuje.

Z článku 12 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2008/95 dále vyplývá, že k užívání ochranné známky se přihlíží jen do okamžiku, kdy je podán návrh na zrušení, respektive do okamžiku o tři měsíce dřívějšího, je-li naplněna hypotéza třetího pododstavce téhož ustanovení. Zohlednit užívání ochranné známky, k němuž by došlo poté, co se jí její vlastník sám svým prohlášením vzdal nebo ji nechal zaniknout, v řízení týkajícím se dodatečného prohlášení zrušení ochranné známky by proto bylo v rozporu s tímto ustanovením.

Konečně z čl. 34 odst. 2 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že jediným účinkem seniority starší národní ochranné známky uplatněné pro ochrannou známku EU je to, že vlastník této starší národní ochranné známky, který se jí vzdal nebo ji nechal zaniknout, je v členském státě, ve kterém nebo pro který byla zapsána, oprávněn nadále požívat stejných práv, jaká by měl, kdyby v něm nebo pro něj tato starší národní ochranná známka byla i nadále zapsána. Toto ustanovení tak zavádí fikci, jež má vlastníkovi ochranné známky EU zajistit možnost nadále požívat v tomto členském státě ochrany, které požívala starší národní ochranná známka vymazaná z rejstříku, a nikoli této starší národní ochranné známce zajistit možnost, aby nadále existovala jako taková. Z toho mimo jiné vyplývá, že na případné užívání dotčeného označení po tomto výmazu musí být v takovém případě nahlíženo jako na užívání ochranné známky Evropské unie, a nikoli jako na užívání vymazané starší národní ochranné známky.

(viz body 26, 28–30 a výrok)