Věc C‑109/17

Bankia SA

v.

Juan Carlos Mari Merino a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia de Cartagena (soud prvního stupně v Cartageně, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2005/29/ES – Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Smlouva o hypotečním úvěru – Výkon exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Opětovné ocenění nemovitosti před prodejem v dražbě – Platnost exekučního titulu – Článek 11 – Vhodné a účinné prostředky k boji proti nekalým obchodním praktikám – Zákaz uložený vnitrostátnímu soudu zkoumat existenci nekalých obchodních praktik – Nemožnost přerušit řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Články 2 a 10 – Kodex řádné praxe – Právně nezávazný charakter tohoto kodexu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. září 2018

1. Ochrana spotřebitelů – Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Směrnice 2005/29 – Prostředky určené k boji proti takovým praktikám – Řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Vnitrostátní právní úprava, která vnitrostátnímu soudu zakazuje zkoumat platnost exekučního titulu z hlediska existence případných nekalých praktik – Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29, článek 11)

2. Ochrana spotřebitelů – Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Směrnice 2005/29 – Kodexy chování – Závazná povaha – Neexistence

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29, bod 20 odůvodnění a čl. 6 odst. 2 písm. b) a článek 11]

1.  Článek 11 směrnice 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která zakazuje soudu, který rozhoduje v řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, kontrolovat z úřední povinnosti nebo na návrh účastníků řízení platnost exekučního titulu z hlediska existence nekalých obchodních praktik, a v každém případě soudu, který je příslušný meritorně rozhodnout o existenci těchto praktik, aby přijal předběžná opatření, jako je přerušení řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou.

   Z toho vyplývá, že smluvní ujednání nelze prohlásit za neplatné pouze na základě ustanovení uvedené směrnice, a to i přesto, že bylo sjednáno mezi stranami smlouvy na základě nekalé obchodní praktiky. Za těchto okolností není přijetí takových předběžných opatření, jako je přerušení řízení o výkonu exekučního rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou soudem, který rozhoduje ve věci samé o žalobě na určení existence takových praktik, směrnicí 2005/29 vyžadováno k zajištění plné účinnosti konečného rozhodnutí tohoto soudu. Tato praktika totiž nemůže pouze na základě této směrnice vyvolat důsledky pro platnost dotčené smlouvy a a fortiori platnost exekučního titulu.

   (viz body 43, 44, 51, výrok 1)

2.  Článek 11 směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která nepřiznává takovému kodexu chování, jako jsou kodexy uvedené v článku 10 této směrnice, právní závaznost. Jak přitom vyplývá z bodu 20 odůvodnění směrnice 2005/29, úloha přiznaná uvedeným kodexům má umožňovat samotným obchodníkům účinně uplatňovat zásady této směrnice v konkrétních hospodářských oblastech, dodržovat požadavky na náležitou profesionální péči a zamezit podávání návrhů na zahájení správního nebo soudního řízení. Je pravda, že čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 2005/29 stanoví, že nedodržení kodexu chování obchodníkem může představovat nekalou obchodní praktiku. Tato směrnice však členským státům neukládá, aby upravily přímé důsledky vůči obchodníkům pouze z toho důvodu, že nedodrželi kodex chování poté, co k němu přistoupili.

   (viz body 57–59, výrok 2)