Věc T‑763/16

PY

proti

EUCAP Sahel Niger

„Rozhodčí doložka – Personál mezinárodních misí Evropské unie – Spory týkající se pracovních smluv – Vnitřní vyšetřování – Ochrana obětí v případě oznámení obtěžování – Smluvní odpovědnost“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 12. dubna 2018

1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Pravomoc unijního soudu – Žaloby týkající se řízení personálu prováděného misemi Unie v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky – Zahrnutí

2. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Pracovní smlouvy personálu mezinárodních misí Unie – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Určení rozhodného práva – Pracovní smlouvy, které uvedené právo neurčují – Posuzování žaloby pouze na základě uvedených smluv a s ohledem na obecné právní zásady – Přípustnost – Podmínky

   (Čl. 340 odst. 1 SFEU)

3. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Pracovní smlouvy personálu mezinárodních misí Unie – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Příčinná souvislost – Pojem

   (Čl. 340 odst. 1 SFEU)

1.  Unijní soud má pravomoc projednat žaloby týkající se řízení personálu prováděného misemi Unie v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky, i pokud se toto řízení týká operací „v místě působení“.

   (viz bod 53)

2.  Podle čl. 340 odst. 1 SFEU se smluvní odpovědnost Unie řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

   Vzhledem k tomu, že pracovní smlouvy žalobce neuvádí právo rozhodné pro tyto smlouvy, žaloba může být posuzována pouze na základě uvedených pracovních smluv, včetně ustanovení kodexu chování a kázně dotyčné mezinárodní mise Unie, který je jejich nedílnou součástí, s ohledem na obecné zásady unijního práva týkající se vzniku smluvní odpovědnosti. Podle těchto zásad musí být splněny tři podmínky, aby mohla být žaloba na určení smluvní odpovědnosti úspěšná, a to především, že dotčený orgán nesplnil své smluvní závazky, dále že žalobce utrpěl újmu a konečně že existuje příčinná souvislost mezi jednáním uvedeného orgánu a touto újmou.

   (viz bod 61, 62, 66)

3.  Pokud jde o mimosmluvní odpovědnost, lze Unii činit odpovědnou pouze za újmu, která dostatečně přímo vyplývá z protiprávního jednání dotčeného orgánu. Totéž platí pro smluvní odpovědnost Unie.

   (viz bod 121)