Věc T‑325/16

České dráhy, a.s.

proti

Evropské komisi

„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí, kterým se nařizuje provedení kontroly – Proporcionalita – Neexistence svévole – Povinnost uvést odůvodnění – Dostatečně závažné indicie – Právní jistota – Legitimní očekávání – Právo na respektování soukromého života – Právo na obhajobu“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 20. června 2018

1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Rozhodnutí, kterým se nařizuje provedení kontroly – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Jasné uvedení závažných indicií odůvodňujících podezření z protiprávního jednání – Soudní přezkum – Povinnost Tribunálu věcně ověřit obsah těchto indicií – Podmínky

   (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Možnost dotyčného podniku plně uplatnit toto právo až po zaslání oznámení námitek – Povinnost Komise informovat podnik o předmětu a cíli vyšetřování ve stadiu prvního opatření přijatého vůči němu

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 48; nařízení Rady č. 1/2003, články 18 a 20)

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Přikročení k vydání rozhodnutí o kontrole – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Dodržení zásady proporcionality

   (Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18 a čl. 20 odst. 4)

4. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Oprávnění Komise rozhodnout o provedení kontroly ve věci, v níž probíhá šetření před vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, a nařídit doplňující ověření – Porušení zásady legitimního očekávání – Neexistence

   (články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)

5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Zásah do soukromého života – Přípustnost – Podmínky

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 7 a čl. 52 odst. 1 a 3; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)

1.  Požadavek ochrany vůči svévolným nebo nepřiměřeným zásahům veřejné moci do soukromé sféry činnosti fyzické nebo právnické osoby představuje obecnou zásadu práva Evropské unie. Aby tedy rozhodnutí o kontrole bylo v souladu s touto obecnou zásadou, musí být zaměřeno na shromáždění dokumentace nezbytné k ověření skutkového a právního stavu a jeho rozsahu, o němž už Komise má informace, představující dostatečně závažné indicie, jež umožní nabýt podezření o porušení pravidel hospodářské soutěže.

   Jinými slovy, dostatečně závažné indicie odůvodňující podezření z jednání odporujícího pravidlům hospodářské soutěže jsou podmínkou sine qua non, aby mohla Komise nařídit kontrolu na základě čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 101 a 102 SFEU. V souladu s uvedenou obecnou zásadou rovněž nesmí rozhodnutí nařizující kontrolu svým rozsahem překračovat rámec protiprávního jednání, na které lze mít na základě takových indicií podezření.

   Vzhledem k tomu, že pravomoci svěřené úředníkům Komise ohraničuje odůvodnění rozhodnutí o kontrole, uvedená obecná zásada tedy brání takovým formulacím v rozhodnutí o kontrole, které by rozsah těchto pravomocí rozšiřovaly nad rámec toho, co vyplývá z dostatečně závažných indicií, které má Komise k dispozici ke dni přijetí takového rozhodnutí.

   Ověření existence dostatečně závažných indicií, které měla Komise k dispozici a jež umožnily nabýt podezření o porušení pravidel hospodářské soutěže před přijetím rozhodnutí o kontrole, nepředstavuje v této souvislosti jediný způsob, kterým může Tribunál ověřit, že dané rozhodnutí nemá svévolný charakter. Přezkum odůvodnění rozhodnutí totiž rovněž umožňuje soudu dohlížet na dodržení zásady ochrany proti svévolným a nepřiměřeným zásahům, neboť z tohoto odůvodnění může být zřejmá odůvodněnost zamýšleného zásahu v dotyčných podnicích.

   Proto má-li Tribunál za to, že domněnky, které Komise zamýšlí ověřit, a skutečnosti, kterých se má kontrola týkat, jsou v rozhodnutí, kterým se nařizuje provedení kontroly, vymezeny dostatečně přesně, může dospět k závěru, že uvedené rozhodnutí nemá svévolný charakter, přičemž není nezbytné fakticky ověřovat obsah indicií, které měla Komise v okamžiku jeho přijímání. Pokud naproti tomu nelze na základě samotného odůvodnění rozhodnutí o kontrole předpokládat, že ke dni přijetí tohoto rozhodnutí měla Komise skutečně k dispozici dostatečně závažné indicie odůvodňující podezření z protiprávního jednání, tak jak je popsáno v uvedeném rozhodnutí, musí Tribunál posoudit indicie, které má Komise k dispozici, či další důkazy umožňující případně prokázat existenci takových indicií a jejich dostatečně závažnou povahu.

   (viz body 34–37, 41, 50, 51, 54–56, 65)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 45, 46, 179–181)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 113–116)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 119, 120, 154–156)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 169–175)