Věc C‑572/16

INEOS Köln GmbH

proti

Spolkové republice Německo

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin)

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii – Směrnice 2003/87/ES – Článek 10a – Rozhodnutí 2011/278/EU – Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise – Období 2013–2020 – Žádost o přidělení – Chybné údaje – Oprava – Prekluzivní lhůta“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. února 2018

Životní prostředí – Znečišťování ovzduší – Směrnice 2003/87/ES – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Přechodný režim přidělování bezplatných povolenek – Vnitrostátní právní úprava vylučující jakoukoli možnost opravit či doplnit žádost o přidělení povolenek po uplynutí prekluzivní lhůty – Přípustnost – Podmínka

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, článek 10a; rozhodnutí Komise 2011/278, čl. 7 odst. 8)

Článek 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, jakož i rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87/ES musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které u žádostí o přidělení bezplatných povolenek pro období 2013–2020 stanoví prekluzivní lhůtu, po jejímž uplynutí nemá žadatel žádnou možnost svou žádost opravit či doplnit, jelikož tato lhůta není takové povahy, aby prakticky znemožňovala či nadměrně ztěžovala podání takové žádosti.

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 7 odst. 8 rozhodnutí 2011/278 stanoví, že v případě, že údaje chybějí, musí si členské státy od provozovatele vyžádat náležité odůvodnění a požadovat, aby nahradil „údaje, které jsou k dispozici částečně“, konzervativními odhady, aniž však stanoví postup, kterým by bylo možné poskytnuté údaje opravit nebo doplnit. Stejně tak článek 8 tohoto rozhodnutí zakazuje členským státům přijmout údaje, které nebyly ověřovatelem uznány za uspokojivé, aniž přitom stanoví lhůtu nebo postup pro opravu neuspokojivých údajů.

Z toho plyne, že neexistují-li pravidla unijního práva týkající se procesních podmínek pro podávání a posuzování žádostí o přidělení bezplatných povolenek, musí podle ustálené judikatury upravit tyto podmínky vnitrostátní právní řád každého členského státu na základě zásady procesní autonomie, avšak za předpokladu, že uvedené podmínky nebudou na jedné straně méně příznivé než ty, jimiž se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a že nebudou prakticky znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 20. října 2016, Danqua,C‑429/15, EU:C:2016:789, bod 29).

Jak již rozhodl Soudní dvůr, v této souvislosti platí, že členské státy musí podle čl. 7 odst. 7 rozhodnutí 2011/278, ve spojení s bodem 15 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zajistit, aby údaje shromážděné od provozovatelů a použité pro účely přidělení bezplatných povolenek byly úplné, jednotné a vykazovaly nejvyšší možnou míru přesnosti (rozsudek ze dne 8. září 2016, E.ON Kraftwerke,C‑461/15, EU:C:2016:648, body 27 a 37).

Jak nicméně vyplývá zejména ze samotného znění čl. 7 odst. 7 a 8 rozhodnutí 2011/278, vyžaduje požadavek na přesnost uložený členským státům spolupráci ze strany provozovatelů, jimž v této souvislosti rovněž ukládá dodržování různých povinností, mezi něž patří mimo jiné povinnost předkládat údaje, jež jsou úplné, jednotné a vykazují nejvyšší možnou míru přesnosti, jakož i povinnost postupovat s náležitou péčí.

Za těchto podmínek, jak uvedl generální advokát v bodech 93 a 94 svého stanoviska, je třeba konstatovat, že za přesnost odpovídají společně provozovatelé a členské státy, takže, ačkoli INEOS tvrdí opak, nelze mít za to, že těmto provozovatelům plyne z rozhodnutí 2011/278 nějaké právo na přesnost údajů poskytnutých pro účely výpočtu bezplatných povolenek, jehož by se mohli dovolávat vůči svému členskému státu. Z toho vyplývá, že účinné uplatňování tohoto rozhodnutí nevyžaduje, aby vnitrostátní orgány vyloučily použití takové procesní podmínky, jako je prekluzivní lhůta dotčená ve věci v původním řízení, aby provozovateli umožnily opravit chybné údaje, které v této lhůtě sám poskytl.

(viz body 41, 42, 57, 60, 62, 68 a výrok)