Věc C‑441/16

SMS group GmbH

proti

Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Bucureşti

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie)

„Řízení o předběžné otázce – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Osmá směrnice 79/1072/EHS – Směrnice 2006/112/ES – Osoba povinná k dani se sídlem v jiném členském státě – Vrácení DPH z dovezeného zboží – Podmínky – Objektivní skutečnosti potvrzující záměr osoby povinné k dani použít dovezené zboží v rámci svých ekonomických činností – Vážné riziko neuskutečnění plnění odůvodňujícího dovoz“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 21. září 2017

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Vrácení daně osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku – Přerušení realizace smlouvy o dovozu zboží – Neuskutečnění plnění, pro které bylo uvedené zboží určeno – Neprokázání následného pohybu uvedeného zboží – Odepření nároku na vrácení – Nepřípustnost

(Směrnice Rady 79/1072 a 2006/112, článek 170)

Osmá směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku ve spojení s článkem 170 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát odepřel osobě povinné k dani neusazené na jeho území nárok na vrácení daně z přidané hodnoty odvedené při dovozu zboží v takové situaci, jaká nastala v původním řízení, kdy realizace smlouvy, v rámci které osoba povinná k dani koupila a dovezla toto zboží, byla v okamžiku dovozu přerušena, plnění, pro které mělo být zboží použito, nakonec nebylo uskutečněno a osoba povinná k dani neposkytla důkaz o následném pohybu tohoto zboží.

Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že v případě neexistence daňového úniku či zneužití a s výhradou případných oprav v souladu s podmínkami stanovenými směrnicí o DPH jednou vzniklý nárok na vrácení daně zůstane zachován (obdobně viz rozsudek ze dne 22. března 2012, Klub,C‑153/11, EU:C:2012:163, bod 46 a citovaná judikatura)

Konkrétně platí, že nemohla-li osoba povinná k dani použít zboží, které vedlo k vrácení daně v rámci plánovaného plnění, z důvodu okolností nezávisejících na její vůli, vzniklý nárok na vrácení daně zůstane zachován, jelikož v takovém případě neexistuje žádné riziko daňového úniku nebo zneužití, které by mohlo odůvodňovat odmítnutí vrácení daně (obdobně viz rozsudek ze dne 22. března 2012, Klub,C‑153/11, EU:C:2012:163, bod 47 a citovaná judikatura).

(viz body 55, 56, 58 a výrok)