Věc C‑407/16

„Aqua Pro“ SIA

proti

Valsts ieņēmumu dienests

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākās tiesas Administratīvo lietu departaments)

„Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Společenství – Článek 220 odst. 1 a odst. 2 písm. b) – Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla – Pojem ‚zaúčtování dovozního cla‘ – Rozhodnutí příslušného celního orgánu – Lhůta k podání žádosti o vrácení nebo prominutí cla – Povinnost předat věc Evropské komisi – Důkazní materiál v případě opravného prostředku proti rozhodnutí příslušného orgánu členského státu dovozu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 26. října 2017

1. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Zaúčtování částky cla a její sdělení dlužníkovi–Pojem „zaúčtování“

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 217 odst. 1 a čl. 220 odst. 1)

2. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Rozhodnutí příslušného orgánu o dodatečném zaúčtování dovozního cla a uložení povinnosti k jeho úhradě dovozci–Zpochybnění dovozcem–Uplatnitelné důvody–Legitimní očekávání–Vliv nepodání žádosti o prominutí nebo vrácení předmětného cla dovozcem–Neexistence

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b), články 236, 239 a 243]

3. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Zaúčtování částky cla a její sdělení dlužníkovi–Možnost celních orgánů dodatečně nezaúčtovat nevybrané clo–Meze–Povinnost předložit v některých případech věc Komisi–Možnost zprostit se této povinnosti v případě splnění podmínek stanovených v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92–Vyloučení

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b); nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, čl. 869 písm. b) a čl. 871 odst. 1 a 2]

4. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Podmínky nezaúčtování dovozního cla stanovené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92–Důkazní břemeno–Důkazní prostředky–Zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)–Zahrnutí–Podmínky

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

5. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Podmínky nezaúčtování dovozního cla stanovené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92–Důkazní břemeno–Důkazní prostředky–Informace získané při kontrole po propuštění zboží–Přednost těchto informací před informacemi obsaženými ve zprávě Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)–Neexistence

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

6. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Podmínky nezaúčtování dovozního cla stanovené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92–Rozhodnutí Komise o dodatečném nezaúčtování cla–Závaznost posouzení provedeného jinými členskými sáty ve srovnatelných případech

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b); nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, články 873 a 875]

7. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Podmínky nezaúčtování dovozního cla stanovené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92–Rozhodnutí Komise o dodatečném nezaúčtování cla–Závaznost posouzení provedeného jinými členskými sáty ve srovnatelných případech–Posouzení srovnatelnosti situace, na kterou se vztahuje rozhodnutí Komise, se situací v jiném členském státě–Provedení kontrol po propuštění zboží ze strany celních orgánů za účelem získání v tomto ohledu nezbytných informací–Přípustnost

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b); nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, články 873 a 875]

8. Vlastní zdroje Evropské unie–Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla–Podmínky nezaúčtování dovozního cla stanovené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č.2913/92–Kumulativní charakter–Chyba ze strany samotných příslušných orgánů–Povinnost dovozce jednat v dobré víře a ověřit okolnosti, za kterých bylo vydáno osvědčení o původu zboží na „tiskopise A“–Rozsah

   [Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

1.  Článek 217 odst. 1 a čl. 220 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dodatečného výběru cla je částka dlužného cla určená orgány považována za zaúčtovanou, jakmile celní orgány tuto částku zapíšou do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů bez ohledu na to, že rozhodnutí orgánů o zaúčtování cla nebo určení povinnosti k platbě cla je napadeno ve správním nebo soudním řízení.

   (viz bod 34, výrok 1)

2.  Článek 220 odst. 2 písm. b), jakož i články 236, 239 a 243 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci správního nebo soudního řízení o opravném prostředku ve smyslu článku 243 tohoto nařízení, ve znění nařízení č. 2700/2000, který byl podán proti rozhodnutí příslušné finanční správy o dodatečném zaúčtování částky dovozního cla a o uložení povinnosti k platbě cla dovozci, může se posledně zmíněný dovolávat legitimního očekávání podle čl. 220 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení, ve znění nařízení č. 2700/2000, s cílem bránit se proti tomuto zaúčtování bez ohledu na to, zda dovozce podal žádost o prominutí nebo vrácení tohoto cla postupem stanoveným v článcích 236 a 239 uvedeného nařízení, ve znění nařízení č. 2700/2000.

   V této souvislosti je nutno konstatovat, že ačkoli celní kodex stanoví zejména v článcích 236 a 239 zvláštní postup pro prominutí nebo vrácení cla zvláště v případě zaúčtování, které je v rozporu s čl. 220 odst. 2 písm. b) tohoto kodexu, osoba povinná zaplatit clo se může tohoto ustanovení též dovolávat s cílem bránit se proti dodatečnému zaúčtování dovozního cla, zejména v rámci správního nebo soudního řízení o opravném prostředku ve smyslu článku 243 uvedeného kodexu. Podle tohoto ustanovení má totiž osoba povinná zaplatit clo obecně právo na podání opravného prostředku ve správním či soudním řízení proti všem rozhodnutím celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýkají.

   (viz body 43–45, výrok 2)

3.  Článek 869 písm. b) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1335/2003 ze dne 25. července 2003, musí být vykládán v tom smyslu, že při neexistenci rozhodnutí nebo postupu Evropské komise ve smyslu čl. 871 odst. 2 tohoto nařízení, ve znění nařízení č. 1335/2003, nemohou celní orgány v takové situaci, o jakou jde ve věci v původním řízení, samy rozhodnout, že dodatečně nezaúčtují nevybrané clo, neboť se domnívají, že jsou splněny podmínky k uplatnění legitimního očekávání podle čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, a že tyto orgány mají povinnost předat spis Komisi buď tehdy, když se domnívají, že se Komise dopustila chyby ve smyslu uvedeného ustanovení nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, nebo pokud okolnosti věci v původním řízení souvisejí s výsledky šetření Evropské unie ve smyslu čl. 871 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, nebo pokud částka cla, o kterou jde ve věci v původním řízení, činí nejméně 500000 eur.

   (viz bod 53, výrok 3)

4.  Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že informace obsažené ve zprávě Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ohledně jednání celních orgánů státu vývozu a vývozce patří k důkazům, jež mají být zohledněny při prokazování, zda jsou splněny podmínky, za nichž se dovozce může podle uvedeného ustanovení dovolávat legitimního očekávání. Pokud se však ukáže, že takováto zpráva není s ohledem na informace v ní obsažené dostačující k tomu, aby právně dostačujícím způsobem prokázala, že tyto podmínky byly skutečně ve všech ohledech splněny, což musí posoudit vnitrostátní soud, může být od celních orgánů požadováno, aby za tímto účelem poskytly doplňující důkazy, zejména provedením kontrol po propuštění zboží.

   (viz bod 62, výrok 4)

5.  Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že je na předkládajícím soudu, aby na základě všech konkrétních poznatků ve sporu v původním řízení, zejména důkazů předložených za tímto účelem účastníky původního řízení, posoudil, zda jsou splněny podmínky, za nichž se dovozce může podle tohoto ustanovení dovolávat legitimního očekávání. Pro účely tohoto posouzení nemají informace získané při kontrole po propuštění zboží přednost před informacemi obsaženými ve zprávě Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

   (viz bod 66, výrok 5)

6.  Článek 875 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát je za podmínek určených Evropskou komisí podle tohoto článku vázán zjištěními učiněnými Komisí v rozhodnutí, jež bylo přijato podle článku 873 tohoto nařízení, ve znění nařízení č. 1335/2003, ve vztahu k jinému členskému státu v případech srovnatelné faktické a právní povahy, což musí jeho orgány a jeho soudy posoudit s přihlédnutím zejména k informacím o jednání vývozce nebo celních orgánů státu vývozu, jak vyplývají ze zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), z níž uvedené rozhodnutí vychází.

   (viz bod 71, výrok 6)

7.  Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, a článek 875 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, musí být vykládány v tom smyslu, že celní orgány mohou provádět veškeré kontroly po propuštění zboží, které považují za nezbytné, a použít informace získané při těchto kontrolách jak pro ověření, zda jsou splněny podmínky, za nichž se dovozce může podle čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, dovolávat legitimního očekávání, tak pro určení, zda je případ, kterým se zabývají, srovnatelné faktické a právní povahy ve smyslu článku 875 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003, ve vztahu k případu, který je předmětem rozhodnutí o nezaúčtování cla, jež Evropská komise přijala podle článku 873 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1335/2003.

   (viz bod 75, výrok 7)

8.  Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že dovozce dovezl zboží na základě distribuční dohody, nemá vliv na jeho možnost dovolávat se legitimního očekávání, a to za stejných podmínek jako dovozce, který zboží dovezl a nakoupil přímo od vývozce, tedy za předpokladu, že jsou splněny tři kumulativní podmínky. Nejprve je třeba, aby clo nebylo vybráno následkem chyby ze strany samotných příslušných orgánů, dále aby toto pochybení bylo takové povahy, že jej osoba povinná zaplatit clo, která jednala v dobré víře, nemohla přiměřeným způsobem odhalit, a konečně, aby tato osoba dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se jejího celního prohlášení. Za tímto účelem přísluší takovémuto dovozci, aby se předem zabezpečil před riziky opatření k dodatečnému výběru cla zejména tím, že se pokusí získat od strany uvedené distribuční dohody, při jejím uzavření nebo až po něm, veškeré důkazy potvrzující správnost vydání osvědčení o původu zboží „na tiskopise A“ pro toto zboží. Legitimní očekávání ve smyslu uvedeného ustanovení není tedy dáno zejména tehdy, pokud dovozce měl zjevné důvody k pochybnostem o správnosti osvědčení o původu zboží na „tiskopise A“, a přesto se nepokusil informovat u uvedené smluvní strany o okolnostech, za kterých bylo toto osvědčení vydáno, aby ověřil, zda jsou tyto pochybnosti opodstatněné.

   (viz bod 87, výrok 8)