Věc C‑330/16

Piotr Zarski

proti

Andrzeji Stadnickému

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Warszawie)

„Řízení o předběžné otázce – Postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Směrnice 2011/7/EU – Smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou – Opožděná platba nájmu – Smlouvy uzavřené před uplynutím lhůty pro provedení této směrnice – Vnitrostátní právní úprava – Vyloučení takových smluv z časové působnosti uvedené směrnice“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 1. června 2017

Sbližování právních předpisů – Postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Směrnice 2011/7 – Smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou uzavřené před uplynutím lhůty pro provedení této směrnice – Opožděná platba nájmu, ke které došlo po provedení této směrnice – Vnitrostátní právní úprava vylučující takové smlouvy z časové působnosti uvedené směrnice – Přípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35, čl. 6 odst. 3 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7, čl. 12 odst. 4)

Článek 12 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou vyloučit z oblasti působnosti této směrnice opožděné platby při plnění smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013, i když k těmto opožděním dochází po tomto dni.

Pokud jde o znění čl. 12 odst. 4 směrnice 2011/7, je třeba podotknout, že normotvůrce Unie používá výraz „smlouvy, které byly uzavřeny“, a nikoli výraz „obchodní transakce“, použitý v jiných ustanoveních této směrnice. Prostudování znění tohoto ustanovení tedy vede k závěru, že tím, že normotvůrce Unie použil výrazu „smlouvy uzavřené“, zamýšlel umožnit členským státům vyjmout v plném rozsahu z oblasti působnosti směrnice 2011/7 smluvní vztahy uzavřené před 16. březnem 2013, včetně účinků, které vyplývají z uvedených smluvních vztahů a projeví se po tomto dni.

Z toho vyplývá, že pokud členský stát využil možnosti, která mu je přiznána v čl. 12 odst. 4 směrnice 2011/7, řídí se smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013 i nadále, s výhradou čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 2000/35, touto posledně uvedenou směrnicí, a to včetně jejich budoucích účinků, navzdory tomu, že posledně uvedená směrnice je v zásadě od téhož dne zrušena. V tomto případě se směrnice 2011/7 nemůže použít na účinky takových smluv, které nastaly po 16. březnu 2013, neboť tyto účinky nemohou spadat současně pod ustanovení směrnice 2000/35 a směrnice 2011/7.

Z výše uvedeného vyplývá, že spory týkající se plateb splatných po 16. březnu 2013 nemohou spadat pod ustanovení směrnice 2011/7, jestliže smlouva, na jejímž základě mají být tyto platby poskytovány, byla uzavřena před tímto dnem, a pokud dotčený členský stát využil možnosti stanovené v čl. 12 odst. 4 směrnice 2011/7.

(viz body 27, 29, 32 až 34 a výrok)