Věc C‑294/16 PPU

JZ

v.

Prokuratura Rejonowa Łódź – Śródmieście

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym dla Łodzi-Śródmieścia w Łodzi)

„Řízení o předběžné otázce — Naléhavé řízení o předběžné otázce — Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Článek 26 odst. 1 — Evropský zatýkací rozkaz — Účinky předání — Započtení doby vazby ve vykonávajícím členském státě — Pojem ‚vazba‘ — Jiná opatření omezující osobní svobodu než uvěznění — Domácí vězení spojené s nošením elektronického náramku — Listina základních práv Evropské unie — Články 6 a 49“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 28. července 2016

1. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Provedení členskými státy – Povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva

   (Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584 ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299)

2. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Článek 26 odst. 1 – Započtení doby vazby ve vykonávajícím členském státě – Pojem „vazba“ – Jiná opatření omezující osobní svobodu než uvěznění – Domácí vězení spojené s nošením elektronického náramku – Vyloučení – Ověření vnitrostátním soudem

   (Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584 ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 26 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 32–33)

2.  Článek 26 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299 musí být vykládán v tom smyslu, že taková opatření, jako je domácí vězení po dobu devíti hodin v noci spojené se sledováním dotyčné osoby prostřednictvím elektronického náramku, povinností hlásit se denně nebo několikrát týdně ve stanovených hodinách na policejním komisařství, jakož i zákazem žádat o vydání dokladů umožňujících vycestování do zahraničí, v zásadě nejsou, s ohledem na druh, délku, účinky a podmínky výkonu všech těchto opatření natolik omezující, aby jejich účinkem bylo zbavení osobní svobody srovnatelné s takovým účinkem, jaký vyplývá z uvěznění, a mohla být kvalifikována jako „vazba“ ve smyslu uvedeného ustanovení; vnitrostátnímu soudu nicméně přísluší, aby tuto skutečnost ověřil.

   Justiční orgán členského státu vystavujícího evropský zatýkací rozkaz je totiž při provádění čl. 26 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 povinen zkoumat, zda opatření přijatá vůči dotyčné osobě ve vykonávajícím členském státě musí být postavena na roveň takovému zbavení osobní svobody, a musí být tudíž považována za vazbu ve smyslu tohoto čl. 26 odst. 1. Pokud tento justiční orgán v rámci tohoto zkoumání dospěje k závěru, že tomu tak je, uvedený čl. 26 odst. 1 ukládá, aby do doby odnětí svobody v členském státě vystavujícím evropský zatýkací rozkaz byla započtena celá doba, po kterou byla tato opatření uplatňována.

   (viz body 40, 44, 46–47, 53–55, 57 a výrok)