Věc C‑112/16

Persidera SpA

proti

Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni
a
Ministero dello Sviluppo Economico delle Infrastrutture e dei Trasporti

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Elektronické komunikace – Telekomunikační služby – Směrnice 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/77/ES – Rovné zacházení – Stanovení počtu digitálních rádiových frekvencí, které je nutno přidělit každému držiteli analogových rádiových frekvencí – Zohlednění analogových rádiových frekvencí, které byly doposud užívány protiprávně – Soulad mezi počtem držených analogových rádiových frekvencí a počtem získaných digitálních rádiových frekvencí“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. července 2017

1. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď–Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky–Přípustnost–Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce–Rozsah povinnosti v oblasti hospodářské soutěže

   (Článek 267 SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 94)

3. Sbližování právních předpisů–Oblast telekomunikací–Sítě a služby elektronických komunikací–Oprávnění a předpisový rámec–Směrnice 2002/20, 2002/21 a 2002/77–Správa rádiových frekvencí–Konverze analogových stanic na digitální sítě–Stanovení počtu digitálních rádiových frekvencí, které je nutno přidělit každému držiteli analogových rádiových frekvencí–Zohlednění analogových rádiových frekvencí, které byly užívány protiprávně–Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, články 3, 5 a 7, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, článek 9, ve znění směrnice 2009/140; směrnice Komise 2002/77, články 2 a 4)

4. Sbližování právních předpisů–Oblast telekomunikací–Sítě a služby elektronických komunikací–Oprávnění a předpisový rámec–Směrnice 2002/20, 2002/21 a 2002/77–Správa rádiových frekvencí–Konverze analogových stanic na digitální sítě–Stanovení počtu digitálních rádiových frekvencí, které je nutno přidělit každému držiteli analogových rádiových frekvencí–Soulad mezi počtem držených analogových rádiových frekvencí a počtem získaných digitálních rádiových frekvencí–Dodržování zásad nediskriminace a proporcionality

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, články 3, 5 a 7, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, článek 9, ve znění směrnice 2009/140; směrnice Komise 2002/77, články 2 a 4)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 23, 24)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 27–29)

3.  Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, články 3, 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice), ve znění směrnice 2009/140, jakož i články 2 a 4 směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely konverze stávajících analogových stanic na digitální zohledňuje protiprávně provozované analogové stanice, pokud vede k zachování, či dokonce k posílení neoprávněné konkurenční výhody.

   (viz bod 56, výrok 1)

4.  Zásady nediskriminace a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která použitím stejného kritéria konverze vede k proporcionálně významnějšímu snížení počtu přidělených digitálních sítí ve vztahu k počtu provozovaných analogových stanic na úkor provozovatele vůči jeho konkurentům, není-li objektivně odůvodněná a přiměřená svému cíli. Kontinuita televizní nabídky představuje legitimní cíl, kterým lze odůvodnit takové rozdílné zacházení. Nicméně ustanovení vedoucí k tomu, že provozovatelům, kteří již působí na trhu, je přidělen vyšší počet digitálních rádiových frekvencí, než je počet, který by postačoval k zajištění kontinuity jejich televizní nabídky, jde nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle, a je tak nepřiměřené.

   (viz bod 56, výrok 2)