Věc C‑17/16

Oussama El Dakkak
a
Intercontinental SARL

proti

Administration des douanes et droits indirects

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie)]

„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 1889/2005 – Kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící – Článek 3 odst. 1 – Fyzická osoba, která vstupuje do Unie nebo ji opouští – Ohlašovací povinnost – Mezinárodní tranzitní prostor letiště členského státu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. května 2017

1. Smlouvy o Unii–Územní působnost–Uplatňování na akty sekundárního práva, které neobsahují přesně vymezení–Ustanovení nařízení č. 1889/2005 týkající se povinnosti ohlásit určité peněžité částky v hotovosti na letištích členských států

   (Článek 52 SEU; článek 355 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1889/2005, čl. 3 odst. 1)

2. Volný pohyb kapitálu a plateb–Kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící–Nařízení č. 1889/2005–Ohlašovací povinnost–Územní působnost–Mezinárodní tranzitní prostory letišť členských států–Zahrnutí

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1889/2005, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1)

1.  Území Unie odpovídá zeměpisnému prostoru uvedenému v článku 52 SEU a článku 355 SFEU, které definují oblast územní působnosti Smluv. V případě neexistence upřesnění územní působnosti v aktu sekundárního práva musí být tato působnost určena v závislosti na těchto článcích, protože sekundární právo má v zásadě stejnou působnost jako samotné Smlouvy a uplatňuje se automaticky v této oblasti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada, C‑132/14 až C‑136/14, EU:C:2015:813, body 76 a 77).

   Letiště členských států jsou součástí uvedeného zeměpisného prostoru, a tudíž součástí území Unie. Je třeba konstatovat, že stejně jako ustanovení nařízení č. 1889/2005 nevylučují z použitelnosti ohlašovací povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení mezinárodní tranzitní prostory uvedených letišť, ani článek 52 SEU a článek 355 SFEU nevylučují uvedené prostory z územní působnosti Smluv, ani nestanoví výjimky, které by se jich týkaly. Z toho vyplývá, že pokud se fyzická osoba přemísťuje z místa, které není součástí zeměpisného prostoru upraveného v článku 52 SEU a článku 355 SFEU, do místa, které tvoří součást tohoto zeměpisného prostoru, tato osoba vstupuje do Unie ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1889/2005.

   (viz body 22–26)

2.  Článek 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící je třeba vykládat v tom smyslu, že v mezinárodním tranzitním prostoru letiště členského státu je dána ohlašovací povinnost upravená v tomto ustanovení.

   Jak uvedl generální advokát v bodech 44 a 45 svého stanoviska, z cíle sledovaného nařízením č. 1889/2005, z jeho mezinárodního kontextu a z potřeby dosáhnout preventivního a odrazujícího cíle ohlašovací povinnosti upravené v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení tudíž vyplývá, že pojem „fyzická osoba, která vstupuje [do Unie] nebo j[i] opouští“ uvedený v tomto ustanovení je třeba vykládat široce.

   Otázka, zda státní příslušník třetího státu nacházející se v mezinárodním tranzitním prostoru letiště členského státu překročil vnější hranici Unie, či nikoliv ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 562/2006, nemá žádný dopad na předchozí úvahy. Výklad čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1889/2005 tak v případě, že neexistuje výslovné ustanovení v tomto smyslu ani v jednom z těchto aktů, nemůže záviset na výkladu pojmu „překročení vnější hranice Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 562/2006.

   Vzhledem k výše uvedenému nesmějí být mezinárodní tranzitní prostory letišť členských států vyloučeny z působnosti čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1889/2005, z čehož plyne, že se na fyzickou osoba mající u sebe peněžní hotovost v hodnotě 10000 eur nebo více, která vystoupila z letadla přilétajícího ze třetí země na letiště nacházející se na území členského státu a pobývá v mezinárodním tranzitním prostoru tohoto letiště do doby, než nastoupí na palubu jiného letadla směřujícího do jiné třetí země, vztahuje ohlašovací povinnost upravená v čl. 3 odst. 1 nařízení č 1889/2005. Přijetí opatření vhodných k tomu, aby bylo dotyčným osobám umožněno splnit tuto povinnost za takových podmínek, které zajistí jejich plnou právní jistotu, je přitom věcí členských států.

   (viz body 34, 36, 40–43 a výrok)