Věc C‑634/15

Susanne Sokoll-Seebacher

a

Manfred Naderhirn

(žádost o rohodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora — Svoboda usazování — Veřejné zdraví — Článek 49 SFEU — Lékárny — Náležité zásobování obyvatelstva léčivy — Povolení k provozu — Územní rozmístění lékáren — Zavedení limitů založených především na demografickém kritériu“

Shrnutí – usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. června 2016

1. Předběžné otázky – Rozsudek Soudního dvora – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Možnost předkládajícího soudu znovu se obrátit na Soudní dvůr – Rozsah

   (Článek 267 SFEU)

2. Svoboda usazování – Omezení – Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje předchozí povolení správního orgánu k otevření nových lékáren v určité oblasti – Podmínky vydání povolení týkající se hustoty obyvatelstva a minimální vzdálenosti mezi lékárnami – Hlavní kritérium tvořené pevnou hranicí počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“ – Nemožnost odchýlit se od této hranice za účelem zohlednění místních zvláštností – Nepřípustnost – Nemožnost použít kritérium obecně v každé konkrétní situaci, jež je předmětem posuzování

   (Článek 49 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 19)

2.  Rozsudek ze dne 13. února 2014, Sokoll-Seebacher (C‑367/12), musí být vykládán v tom smyslu, že kritérium týkající se pevné hranice počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, které stanoví vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, nelze pro účely ověření existence potřeby zřízení nové lékárny použít obecně v každé jednotlivé situaci, která bude předmětem ověření.

   Vnitrostátní právní úprava je totiž způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného cíle pouze tehdy, pokud skutečně odpovídá snaze dosáhnout tohoto cíle soudržným a systematickým způsobem.

   Nicméně i přes korektivní opatření stanovené ve vnitrostátní právní úpravě hrozí při použití kritéria počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, riziko, že některým osobám s bydlištěm v oblastech, které mají určité místní zvláštnosti, jako jsou venkovské a izolované oblasti nacházející se mimo oblasti zásobování stávajícími lékárnami, a především osobám se sníženou mobilitou, nebude zajištěn rovný a náležitý přístup k lékárenským službám.

   Odkazem na venkovské nebo izolované oblasti, jakož i na osoby se sníženou mobilitou však Soudní dvůr neměl v úmyslu omezit dosah svého posouzení soudržnosti vnitrostátní právní úpravy na tento druh oblastí, jakož i na tuto skupinu osob.

   Vzhledem k pevnému omezení počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, které stanoví vnitrostátní právní úprava, neumožňuje tato právní úprava příslušnému orgánu, aby řádně zohlednil zvláštnosti každé přezkoumávané situace, a zaručil tak soudržné a systematické provádění hlavního cíle, o který usiluje tato právní úprava, kterým je zabezpečit spolehlivé a kvalitní zásobování obyvatelstva léčivy.

   Soudní dvůr dospěl v této souvislosti k závěru, že takové právní předpisy členského státu, které stanoví jako hlavní kritérium pro ověření existence potřeby pro účely zřízení nové lékárny pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, jsou v rozporu s článkem 49 SFEU, zejména s požadavkem soudržnosti při uskutečňování sledovaného cíle, pokud příslušné vnitrostátní orgány nemají možnost se od této hranice odchýlit, aby zohlednily místní zvláštnosti, tj. v konečném důsledku zvláštnosti různých konkrétních situací, přičemž každá z nich musí být předmětem ověření.

   Z toho vyplývá, že nesoudržnost související s použitím kritéria spojeného pevnou hranicí počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, má systémovou povahu. Nebezpečí, jež takové použití s sebou nese, se tak mohou dotknout posouzení každé jednotlivé situace.

   (viz body 27, 31–36 a výrok)