Věc C‑661/15

X BV

proti

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Společenství – Článek 29 – Dovoz vozidel – Určení celní hodnoty – Článek 78 – Přezkum celního prohlášení – Článek 236 odst. 2 – Vrácení dovozního cla – Lhůta tří let – Nařízení (EHS) č. 2454/93 – Článek 145 odst. 2 a 3 – Riziko vadnosti – Lhůta dvanácti měsíců – Platnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 12. října 2017

1. Celní unie–Společný celní sazebník–Celní hodnota–Hodnota transakce–Určení–Vadné zboží, u něhož se vady projevily až po jeho propuštění do volného oběhu–Zohlednění pozdějších náhrad vyplacených prodávajícím na základě smluvního závazku záruky–Pojem „vadné zboží“–Výklad–Zohlednění kontextu a obvyklého smyslu výrazů

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 29 odst. 1 a 3; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 444/2002, čl. 145 odst. 2)

2. Celní unie–Společný celní sazebník–Celní hodnota–Hodnota transakce–Určení–Vadné zboží, u něhož se vady projevily až po jeho propuštění do volného oběhu–Zohlednění pozdějších náhrad vyplacených prodávajícím na základě smluvního závazku záruky–Pojem „vadné zboží“–Zboží, u něhož existuje nebezpečí související s výrobou, že na něm při používání nastane závada–Zahrnutí

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 29 odst. 1 a 3; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 444/2002, čl. 145 odst. 2)

3. Celní unie–Společný celní sazebník–Celní hodnota–Hodnota transakce–Určení–Vadné zboží, u něhož se vady projevily až po jeho propuštění do volného oběhu–Zohlednění úpravy ceny zboží–Podmínka–Úprava provedená ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu–Neslučitelnost s celním kodexem Společenství–Neplatnost čl. 145 odst. 3 nařízení č. 2454/93

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 29, 78 a 236 odst. 2; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 444/2002, čl. 145 odst. 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 25 až 27)

2.  Článek 145 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ve znění nařízení Komise (ES) č. 444/2002 ze dne 11. března 2002 ve spojení s čl. 29 odst. 1 a 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje takovou situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy se prokáže, že v okamžiku, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění určitého zboží do volného oběhu, existovalo riziko spojené s výrobou, že na tomto zboží se při používání vyskytne vada, a prodávající z důvodu této vady poskytne na základě plnění smluvního závazku záruky, který má vůči kupujícímu, slevu z ceny ve formě náhrady nákladů, které kupujícímu vznikly tím, že zboží muselo být upraveno způsobem vylučujícím uvedené riziko.

   (viz bod 40, výrok 1)

3.  Článek 145 odst. 3 nařízení č. 2454/93 ve znění nařízení č. 444/2002 je neplatný, jelikož stanoví lhůtu dvanácti měsíců ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu, v níž musí dojít k úpravě ceny, která skutečně byla nebo má být zaplacena.

   Je totiž třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 34 a 35 tohoto rozsudku, že článek 29 celního kodexu zavádí obecné pravidlo, podle kterého celní hodnota dovezeného zboží musí odpovídat jeho převodní hodnotě, tedy ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží, a že toto obecné pravidlo je upřesněno v čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení.

   Z rozsudku ze dne 19. března 2009, Mitsui & Co. Deutschland (C‑256/07, EU:C:2009:167, bod 36) vyplývá, že čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení, zavedený nařízením č. 444/2002, se nepoužije na situace vzniklé před jeho vstupem v platnost z důvodu, že toto ustanovení zpochybňuje legitimní očekávání dotčených hospodářských subjektů. Soudní dvůr dospěl k závěru, že tak je tomu i v případě, že příslušné celní orgány uplatnily obecnou tříletou lhůtu stanovenou v čl. 236 odst. 2 celního kodexu v případě změny převodní hodnoty dováženého zboží po dovozu z důvodu vad tohoto zboží, za účelem určení jejich celní hodnoty.

   Článek 145 odst. 3 prováděcího nařízení přitom stanoví, že úprava ceny podle odstavce 2 tohoto ustanovení může být zohledněna za účelem určení celní hodnoty pouze v případě, že byla tato úprava provedena ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu. Proto jestliže k takové úpravě ceny došlo po uplynutí lhůty dvanácti měsíců stanovené v uvedeném čl. 145 odst. 3, celní hodnota dovezeného zboží nebude odpovídat převodní hodnotě tohoto zboží ve smyslu článku 29 celního kodexu a nemůže být již upravena.

   Dále je třeba připomenout, že článek 78 celního kodexu umožňuje celním orgánům přezkoumat celní prohlášení na žádost deklaranta předloženou po propuštění zboží a případně vrátit přeplatek, pokud dovozní clo zaplacené deklarantem převyšuje částku cla dluženého ze zákona v okamžiku jeho uhrazení. Toto vrácení lze uskutečnit na základě článku 236 celního kodexu, pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, tedy zejména dodržení zpravidla tříleté lhůty stanovené pro podání žádosti o vrácení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2005, Overland Footwear, C‑468/03, EU:C:2005:624, body 53 a 54).

   V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že článek 78 celního kodexu je použitelný na změny, které se mohou týkat informací vzatých v úvahu za účelem určení celní hodnoty, a v důsledku toho dovozního cla. Lze tudíž přistoupit ke změně celní hodnoty vyplývající z „vadnosti“ dováženého zboží ve smyslu čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení v rámci přezkumu celního prohlášení ve smyslu článku 78 celního kodexu.

   Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, že dlužník může na základě článku 29 celního kodexu ve spojení s článkem 78 a čl. 236 odst. 2 tohoto kodexu dosáhnout vrácení dovozního cla úměrně ke snížení celní hodnoty vyplývající z použití čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení, a to do uplynutí tříleté lhůty ode dne, kdy byla dlužníku sdělena částka dovozního cla.

   Článek 145 odst. 3 tohoto nařízení přitom omezuje tuto možnost lhůtou dvanácti měsíců, neboť úpravu celní hodnoty vyplývající z použití čl. 145 odst. 2 uvedeného nařízení lze zohlednit jen v případě, že dojde k úpravě ceny v této lhůtě dvanácti měsíců.

   V důsledku toho je čl. 145 odst. 3 prováděcího nařízení v rozporu s článkem 29 celního kodexu ve spojení s článkem 78 a čl. 236 odst. 2 tohoto kodexu.

   (viz body 57 až 59, 61 až 66, výrok 2)