Spojené věci C‑593/15 P a C‑594/15 P

Slovenská republika

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Vlastní zdroje Evropské unie – Rozhodnutí 2007/436/ES – Finanční odpovědnost členských států – Ztráta na určitém dovozním clu – Povinnost zaplatit Evropské komisi částku odpovídající výši ztráty – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Dopis Evropské komise – Pojem ‚napadnutelný akt‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25. října 2017

1. Žaloba na neplatnost–Akty napadnutelné žalobou–Pojem–Akty s právně závaznými účinky–Dopis Komise, v němž je členský stát neformálně vyzván, aby poskytl tradiční vlastní zdroje do rozpočtu Unie–Vyloučení

   (Článek 263 SFEU)

2. Kasační opravný prostředek–Důvody kasačního opravného prostředku–Odůvodnění rozsudku vykazující porušení unijního práva–Výrok založený na jiných právních důvodech–Zamítnutí

3. Žaloba na neplatnost–Akty napadnutelné žalobou–Pojem–Akty s právně závaznými účinky–Možnost vyloučit tuto podmínku dovoláním se práva na účinnou soudní ochranu–Neexistence

   (Článek 6 odst. 1 třetí pododstavec SEU; čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 7).

4. Kasační opravný prostředek–Důvody kasačního opravného prostředku–Nedostatečné odůvodnění–Implicitní odůvodnění Tribunálem–Přípustnost–Podmínky

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, článek 36 a čl. 53 první pododstavec)

1.  Za napadnutelné akty ve smyslu článku 263 SFEU se považují všechna opatření přijímaná orgány Unie v jakékoliv formě, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky.

   Tak tomu není v případě dopisů, jež adresoval ředitel jednoho z ředitelství Komise členskému státu, v nichž uvedený ředitel jednak vyjádřil názor tohoto ředitelství, podle něhož měl uvedený členský stát odpovídat za ztrátu vlastních zdrojů, k níž došlo v jiném členském státě, a jednak své stanovisko stran právních důsledků uvedených ztrát vlastních zdrojů a stran povinností, které z toho podle něj vyplývají pro uvedený členský stát, a zároveň vyzval uvedený členský stát k poskytnutí dotčených částek. Předně totiž platí, že vyjádření pouhého právního stanoviska ani pouhá výzva k poskytnutí dotčených částek nemohou vyvolávat právní účinky. Mimoto pouze na základě skutečnosti, že sporné dopisy stanovují lhůtu pro poskytnutí těchto částek a zároveň uvádějí, že opoždění platby může vést ke vzniku úroků z prodlení, nelze mít s ohledem na celkový obsah těchto dopisů za to, že Komise měla namísto vyjádření svého stanoviska v úmyslu přijmout akty vyvolávající závazné právní účinky, a tudíž přisoudit uvedeným dopisům povahu napadnutelných aktů.

   Co se dále kontextu týče, zasílání takových dopisů, jako jsou sporné dopisy, je běžnou praxí Komise, jejímž účelem je zahájení neformální diskuse ve věci dodržování unijního práva členským státem, na niž může navazovat zahájení postupu před zahájením řízení o nesplnění povinnosti. V této souvislosti platí, že s ohledem na diskreční pravomoc Komise k zahájení řízení o nesplnění povinnosti nemůže odůvodněné stanovisko vyvolávat závazné právní účinky. To platí tím spíše v případě dopisů, které lze považovat za pouhé navázání neformálních kontaktů, jež předchází zahájení postupu před zahájením řízení o nesplnění povinnosti. Konečně, pokud jde o pravomoci Komise, tento orgán každopádně nemá žádnou pravomoc k přijímání závazných aktů, které by členskému státu ukládaly povinnost poskytnout dotčené částky.

   (viz body 46, 58–64)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 55)

3.  Stran podmínek přípustnosti žaloby na neplatnost platí, že ačkoli podmínky týkající se závazných právních účinků napadeného aktu musí být vykládány ve světle práva na účinnou soudní ochranu, které je zaručeno v čl. 47 prvním pododstavci Listiny základních práv Evropské unie, cílem tohoto práva však není změnit systém soudního přezkumu stanovený Smlouvami, a zejména pravidla přípustnosti přímých žalob k unijnímu soudu, jak vyplývá i z vysvětlení k tomuto článku 47, které je podle čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce SEU a čl. 52 odst. 7 této Listiny třeba zohlednit pro účely jejího výkladu. Výklad pojmu „napadnutelný akt“ ve světle uvedeného článku 47 tudíž nemůže vést k vyloučení této podmínky, aniž jsou překročeny pravomoci unijních soudů, jež jim přiznává Smlouva.

   (viz bod 66)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 73 a 74)