Věc C‑570/15

X

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Uplatňování systémů sociálního zabezpečení – Migrující pracovníci – Určení použitelných právních předpisů – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 14 odst. 2 písm. b) bod i) – Osoba obvykle zaměstnaná na území dvou nebo více členských států – Osoba zaměstnaná v jednom členském státě a vykonávající část činnosti v členském státě svého bydliště“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017

Sociální zabezpečení – Použitelné právní předpisy – Článek 14 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1408/71 – Osoba obvykle zaměstnaná ve více členských státech – Pojem – Osoba zaměstnaná v jednom členském státě, která má bydliště v jiném členském státě a na území posledně uvedeného členského státu v uplynulém roce vykonávala část této závislé činnosti v rozsahu 6,5 % svých pracovních hodin – Vyloučení

[(Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 14 odst. 2 písm. b) bod i)]

Článek 14 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění změněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 592/2008 ze dne 17. června 2008, musí být vykládán v tom smyslu, že taková osoba, jako je osoba dotčená v původním řízení, která je zaměstnána u zaměstnavatele usazeného na území jednoho členského státu a má bydliště v jiném členském státě, na jehož území vykonávala v uplynulém roce část této závislé činnosti v rozsahu 6,5 % svých pracovních hodin, aniž se na tom se svým zaměstnavatelem předtím dohodla, nesmí být považována za osobu obvykle zaměstnanou na území dvou členských států ve smyslu tohoto ustanovení.

Z tohoto ustanovení, které je výjimkou z obecného pravidla vazby na členský stát zaměstnání, vyplývá, že jeho použití podléhá podmínce, že je dotyčná osoba obvykle zaměstnána na území dvou nebo více členských států.

Takový požadavek přitom předpokládá, že dotyčná osoba obvykle vykonává podstatné činnosti na území dvou nebo více členských států (viz obdobně rozsudek ze dne 30. března 2000, Banks a další, C‑178/97, EU:C:2000:169, bod 25).

V této souvislosti nelze okolnost, že dotyčná osoba vykonává činnosti na území určitého členského státu jen příležitostně, zohlednit pro účely použití čl. 14 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71.

Za účelem posouzení, zda je třeba osobu považovat za obvykle zaměstnanou na území dvou nebo více členských států, nebo zda se naopak jedná o činnost, která je jen příležitostně rozdělena mezi území více členských států, je třeba zohlednit zejména délku dob pracovní činnosti a povahu zaměstnání, jak je vymezují smluvní dokumenty, jakož i případně reálný charakter vykonávané činnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. července 1973, Hakenberg, 13/73, EU:C:1973:92, bod 20, jakož i ze dne 4. října 2012, Format Urządzenia i Montaże Przemysłowe, C‑115/11, EU:C:2012:606, bod 44).

(viz body 18–21, 29 a výrok)