Věc C‑503/15

Ramón Margarit Panicello

proti

Pilar Hernández Martínez

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Secretario Judicial del Juzgado de Violencia sobre la Mujer Único de Terrassa)

„Řízení o předběžné otázce – Článek 267 SFEU – Soudní tajemník – Pojem ‚vnitrostátní soud‘ – Obligatorní jurisdikce – Výkon soudních funkcí – Nezávislost – Nedostatek pravomoci Soudního dvora“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. února 2017

Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Vnitrostátní soud ve smyslu článku 267 SFEU – Pojem – Secretario Judicial (Španělsko) – Vyloučení – Řízení správní povahy ve věci v původním řízení – Podřízení orgánu zásadám jednotného postupu a hierarchické podřízenosti

(Článek 267 SFEU)

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc k zodpovězení otázek předložených Secretario Judicial del Juzgado de Violencia sobre la Mujer Único de Terrassa (soudní tajemník soudu příslušného pro záležitosti násilí na ženách v Terrasse, Španělsko). Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že v rámci řízení o zaplacení odměny, o něž se jedná ve věci v původním řízení, Secretario Judicial (soudní tajemník) není „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, a to aniž je třeba zkoumat, zda tento orgán splňuje ostatní kritéria uvedená v bodě 27 tohoto rozsudku, podle nichž lze takovou povahu posoudit.

V projednávané věci je třeba předně stran „obligatorní“ povahy jurisdikce předkládajícího orgánu uvést, že tato povaha v zásadě není dána, neboť pravomoc Secretario Judicial (soudního tajemníka) rozhodovat v řízení o zaplacení odměny podle článků 34 a 35 LEC má čistě vedlejší a fakultativní povahu. Právní zmocněnec či advokát totiž může podat tento návrh jen tehdy, žádá-li o odměnu související s již ukončeným hlavním soudním řízením, v němž zastupoval svého klienta. Kromě toho právní zmocněnec ani advokát nemá žádnou právní ani faktickou povinnost, aby takový návrh za účelem vymožení takových odměn podal, a naopak je na jeho svobodném uvážení, zda se rozhodne využít tohoto řízení nebo určovacího soudního řízení anebo řízení o vydání platebního rozkazu.

Z těchto úvah vyplývá, jak uvedl předkládající orgán ve své třetí otázce a jak konstatoval Tribunal Constitucional (Ústavní soud) v rozsudku č. 58/2016 ze dne 17. března 2016, že takové řízení o zaplacení odměny, jako je řízení dotčené ve věci v původním řízení, je považováno za řízení správní povahy, v rámci kterého nelze mít za to, že Secretario Judicial vykonává soudní funkci.

V této souvislosti je ostatně zapotřebí uvést, že Secretario Judicial (soudní tajemník) nesplňuje ani kritérium nezávislosti, které je uvedeno v bodě 27 tohoto rozsudku.

V projednávané věci je jistě pravda, že při rozhodování v řízení o zaplacení odměny Secretario Judicial (soudní tajemník) splňuje požadavek nezávislosti, který je posuzován podle jeho vnitřního aspektu, neboť při plnění svých úkolů plně dodržuje objektivitu a nestrannost, pokud jde o strany sporu a jejich příslušné zájmy na tomto řízení. Je však rovněž nesporné, že během uvedeného rozhodování Secretario Judicial (soudní tajemník) nesplňuje tento požadavek s ohledem na jeho vnější aspekt, podle něhož se vyžaduje, aby nebyl hierarchicky vázán ani podřízen jakémukoli subjektu, který by mu mohl udělovat příkazy či pokyny.

Ze znění čl. 452 odst. 1, čl. 465 odst. 6 a 8 a článku 467 LOPJ a ze znění článku 3 a čl. 16 písm. h) královského nařízení 1608/2005 totiž vyplývá, jak uvedla španělská vláda ve svém písemném a ústním vyjádření, že nadřízený orgán uděluje Secretario Judicial pokyny, které je posledně uvedený povinen při plnění všech svých úkolů dodržovat, s výjimkou případů, kdy vykonává pravomoc, která se týká soudních veřejných listin, tj. při ověřování pravosti procesních úkonů a písemností a ověřování aktů a procesních písemností, jakož i při osvědčování skutečností vyvolávajících procesní účinky, nebo přijímá-li akty, které se týkají organizace a vedení řízení. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že za aktuálního stavu španělských právních předpisů je Secretario Judicial (soudní tajemník), jenž rozhoduje v řízení o zaplacení odměny, o něž se jedná ve věci v původním řízení, povinen dodržovat zásady jednotného postupu a hierarchické podřízenosti.

(viz body 31, 35, 36, 39–42 a výrok)